Tato tekutina destilovaná z okvětních lístků růží se údajně používá k léčbě všeho možného, od problémů s pamětí až po stárnutí, a to již tisíce let. Co ale tvrdí vědci?
Láska lidí k růžím plane už po staletí. Růže se objevují v mytologii a náboženských pověstech, jejich okvětní lístky byly nalezeny ve starověkých hrobkách a květinu si dokonce oblíbily soupeřící strany během krvavé anglické Války růží. Není tedy divu, že je tato květina oblíbená i dnes, zejména v růžemi posedlém Maroku, kde se koná třídenní Festival růží.
Růže však nejsou známé jen pro svou vůni nebo krásné okvětní lístky. Růžová voda – sladce vonící tekutina získávaná z destilovaných okvětních lístků růží, která se používá ve všech možných přípravcích od dezertů až po pleťové tonikum – má prý již dlouho blahodárné účinky na zdraví a krásu. Mezi ně patří starověké tvrzení, že dokáže léčit problémy s pamětí, až po její moderní využití pro zvrácení účinků stárnutí.
Je však tento lektvar skutečně pravdivý? Zde se dozvíte, jak se růžová voda stala mezinárodně známou – a proč je vhodné postupovat opatrně. Pět slov k zapamatování: Porota ještě není rozhodnuta.
Historie růžové vody
Lidé používají růžovou vodu jako přírodní lidový lék již tisíce let. Popisy koncentrátů a olejů z voňavých květů a semenných lusků neboli šípků, které po jejich odumření zůstávají, sahají až do starověké Mezopotámie, zmínky o nich se nacházejí na klínopisných tabulkách starých již 2630 let př. n. l.
Historickou osobností, která je s růžovou vodou spojována nejvíce, je Íbn-i Síná, známý také jako Avicenna, průkopnický lékař a stálice perských dvorů v 10. století př. n. l. Doporučoval růžovou vodu na vše od kocoviny po problémy s pamětí, oční choroby a bolesti hlavy a je mu připisováno, že jako první použil páru k destilaci růžové esence do účinnějšího lektvaru.
Od té doby je růžová voda všudypřítomným lidovým prostředkem, který stojí vedle modernějších produktů jako sladce vonící doplněk kosmetických a zdravotních procedur. Ženám 19. století byly například předepisovány podomácku vyrobené pleťové masky a odličovací přípravky, včetně „květu růží“, směsi růžové vody, tekutého čpavku, karmínu a alkoholu. „Je mnoho osob, které ji [navzdory] argumentům použijí, aby si dodaly uvadající květ,“ poznamenala paní John A. Loganová v populární příručce z roku 1889.
Jaké jsou skutečné zdravotní účinky růžové vody?
Růžová voda prošla zkouškou času. Je však její zdravá pověst zasloužená?
Navzdory staleté dostupnosti a neoficiálním důkazům o jejím širokém využití se stále ještě neví, zda je růžová voda empiricky prospěšná. Většina výzkumů o jejích potenciálních přínosech, jako je její údajná schopnost uklidňovat úzkost a zesvětlovat nebo vyhlazovat pleť, byla provedena v rámci alternativní nebo doplňkové medicíny, včetně aromaterapie – přístupů, které jsou ve vědecké komunitě stále kontroverzní.
To však vědcům nebrání v tom, aby se snažili lépe porozumět růžím. Přehled literatury z roku 2021 o potenciálních zdravotních účincích růží zkoumal desítky vědeckých časopisů a časopisů, které se zaměřují na alternativní medicínu. Výzkum prokázal antivirové, antimikrobiální a protizánětlivé vlastnosti výtažků z růží, přičemž účinky se lišily podle produkce a koncentrace růžových olejů.
Jen málo z přezkoumávaných studií se však zaměřilo na lidské buňky, což by odhalilo více o tom, zda a jak by růžová voda a další produkty získané z růží působily uvnitř lidského těla. Většina pokusů, které se zaměřily na lidské buňky, se přitom odehrávala v laboratoři, nikoliv na živých subjektech.
„Studie na zvířatech nám sice dobře napoví, zda je něco toxické nebo ne, ale dávkování použité ve studiích na zvířatech a použité metody nelze přenést do reálného života,“ říká Lauren Ploghová, dermatoložka a členka Americké dermatologické akademie.
Vzhledem k tomu, že citované studie byly většinou prováděny na zvířecích, nikoli lidských buňkách, nelze říci, zda se u lidí projeví stejné účinky, pokud budou používat růžovou vodu. Například jedna studie z roku 2019 ukázala, že růžová voda chrání před poškozením DNA u potkanů – nikoliv u lidí.
Mnoho jednotlivých chemických látek obsažených v růžích je však dobře prozkoumáno. Patří mezi ně citronellol a trikosan – složky používané jako vonné látky v kosmetických přípravcích – a také fenylethylalkohol, který se používá jako konzervační nebo vonná látka v některých kosmetických přípravcích.
„Mnoho chemických látek má určitou antibakteriální aktivitu,“ říká Plogh – a autoři přehledu literatury z roku 2021 skutečně napsali, že ačkoli je zapotřebí dalšího farmakologického výzkumu, výtažky z růží „mají slibný biologický potenciál působit jako přírodní léčebné prostředky“.
Tito výzkumníci však zjistili, že růžová voda obvykle obsahuje „minimum“ olejů z růžových extraktů a vysokou koncentraci alkoholu – což zanechává nerozhodnou informaci o tom, zda má růžová voda skutečně nějaké léčivé účinky.
Je používání růžové vody bezpečné?
Navzdory nedostatku konkrétních důkazů o tom, že růžová voda má pro člověka měřitelné přínosy, pokračuje výzkum jejího možného využití ve všech oblastech, od ústní vody až po oční kapky. A její použití v péči o pleť – obvykle jako voňavé tonikum – vědce nepřestává zajímat. Studie z roku 2020 například zjistila, že růžová voda „vyvolává bělení pokožky a působí proti tvorbě vrásek“ a u lidí působí například jako antioxidant, pravděpodobně tím, že potlačuje záněty.
Jiné studie dospěly k závěru, že růžová voda je přinejlepším neškodným doplňkem kosmetiky a přírodních léčiv.
Při používání růžové vody je však třeba dát si pozor na několik věcí. Za prvé, alergie na růže existují, takže odborníci doporučují novým uživatelům začít s namátkovým testem, aby se vyloučila alergická reakce.
Je také důležité zkontrolovat etiketu každého výrobku, který používáte, abyste se ujistili, že je bezpečný – zejména pokud jde o fenylethylalkohol, říká Plogh. Tato sloučenina, která je ve vysokých dávkách spojována s toxicitou u plodu, je schválena pro použití v kosmetice pouze do koncentrace 1 %. A v přehledu Národní lékařské knihovny se také uvádí, že tato chemická látka je spojována s autismem, celiakií, ulcerózní kolitidou a vývojovými poruchami u lidí.
„Je lepší držet se věcí, u kterých byla prokázána účinnost a bezpečnost,“ říká Plogh, podle kterého již mnoho výrobků obsahuje složky pocházející z prospěšných rostlin v „bezpečných a ověřených dávkách“. Domácí růžové vody by podle ní mohly být nebezpečné, protože koncentrace těchto chemických látek v domácích lektvarech není známa. „Hledat přípravek se známým procentem účinné látky, kterou hledáme, je bezpečnější než se rozhodnout pro domácí přípravek,“ varuje.
Přesto není nad to zastavit se a přivonět si k růžím. A celosvětový trh s růžovou vodou se podle odhadů do roku 2032 rozroste až na 921 milionů dolarů – to je znamení, že naše staletá posedlost růžemi jen tak nepřestane.
