Malá chobotnice nečekala, že se stane dnes ráno středem pozornosti. Věnovala se svým vlastním záležitostem, odpočívala v opuštěné krabí díře, navlhčená v kluzké vrstvě tmavého bahna, než se zčistajasna objevila pátrající lidská ruka.
„Chobotnice mě právě pošplíchala!“ vykřikne Bart Pigram, stáhne ruku zpět a zasměje se malému proudu vody, jímž ho zvíře chtělo zastrašit. Bart očekával, že najde nějakou lepší pochoutku, třeba bahenního kraba, ale byl stejně překvapen jako měkkýš, kterého vyrušil. Sebere svůj dlouhý kovový háček na kraby, nechá chobotnici být. Vede nás dál do rozlehlých bahnitých plání jižně od města Broome, známých lidem z místního kmene Yawuru jako „Rubibi“.
Je osm hodin ráno a příliv ustoupil tak daleko, že z Indického oceánu zbyl sotva viditelný třpyt na obzoru. Ustupující voda za sebou nechala stovky metrů obnažených krabích děr a spletitých kořenů mangrovníků. Vydávají pach, který i na slaném mořském vzduchu trochu připomíná zkažená vejce. A nejásá ani moje necvičené oko. Trochu rozpačitě hledím na pustinu kolem, zatímco Bart je tady jako v samoobsluze.
V roce 1990 byl Roebuck Bay u města Broome v Severozápadní Austrálii vyhlášen Ramsarským mokřadem. Je to pocta. Je uznáním jedinečného ekosystému mořského parku a rozsáhlého ekosystému, který na něm závisí. V teplých měsících se sem spolu s Bartem vydává téměř 100 000 pobřežních ptáků, kteří se slétají k hnízdům a hodují na červech, krabech a měkkýších, přidávají se k poštěkávajícím kaloňům hřadujícím v mangrovnících, orcelám tupoploutvým hledajícím potravu na mělčinách a plachým chobotnicím skrývajícím se v bahně.
„Když jsem vyrůstal, chodila sem moje rodina někdy i třikrát denně pro jídlo,“ říká Bart a vede nás po přílivových pláních, kde cesta začíná jako stezka mezi přeplněnými mangrovovými porosty a pak se otevře na rozlehlé bahnité prostranství. Bart se narodil v Broome jako příslušník kmene Yawuru a patří ke starému rodu správců (domorodců, kteří mají na starosti péči o svou půdu), sahajícímu nejméně 30 000 let do minulosti. Po celé generace žili Yawuruové podél pobřeží, lovili v mangrovových porostech a sháněli potravu v lesích.
Procházka s Bartem, který je vlastníkem společnosti „Narlijia Experiences Broome“, trvá dvě hodiny a sotva stačí na to, abyste se dozvěděli to nejdůležitější. Vypráví mi o tom, jak se dají jíst jedovaté plody mangrovníků, když je týden necháme kvasit v bahně, a jak jeho předkové v noci zapalovali podél břehů ohně, aby přilákali nic netušící ryby – cípaly, a pak je ve tmě lovili bumerangem.
„Některé staré způsoby rybolovu se už nepoužívají, protože existují jiné způsoby, které jsou pohodlnější, například rybářský prut,“ vysvětluje Bart, zatímco se blížíme k samostatnému skalnatému výběžku vyčnívajícímu z roviny. Zastaví se, pak zaboří háček hluboko do bahna a zatáhne. Zpočátku nechápu, co udělal, ale po několika vteřinách se v bahně objeví krab s velkými klepety a s břichem vzhůru se svalí na bahno. Jeho klepeta se zuřivě zmítají proti modré obloze. „Tak jo, kámo, máš zatracený štěstí,“ řekne Bart a otočí se ke mně s úsměvem na tváři. „Je to bahenní krab ke svačině.“
Bart, který s krabím úlovkem přidal do kroku, vysvětluje, jak stačila malá vzduchová bublina, aby prozradila jeho úkryt. Vydáváme se širokým okruhem skrz mangrovové porosty zpět k místu, kde jsme začínali. Cílem Bartových výletů je prozkoumat pobřeží a poznat jedinečnou přírodní a kulturní historii oblasti. Každý zážitek je jiný v závislosti na ročním období a na tom, co najde. Tato prohlídka však shodou příznivých okolností končí vařením.
Bart se prochází po břehu a sbírá suché větve a kokosové skořápky, které použije na podpal. Pak začne rozdělávat malý oheň. Krabí krunýř zuhelnatí a zpění se, kouř osladí vzduch příslibem šťavnatého masa. Zkušeně připraví naši dopolední svačinu a podá mi klepítko. Sedíme se zkříženýma nohama na okrové půdě ve stínu baobabu a mlčky jíme. Jedním okem sledujeme tyrkysový příliv, jak se pomalu vrací do mangrovových porostů a zaplavuje záliv.