Od dob, kdy lidé cestují, si ze svých cest přivážejí suvenýry a upomínkové předměty. Staří Egypťané a Římané si ze svých zahraničních obchodních misí a výbojů přiváželi koření, zvířecí kůže a zlato. Moderní cestovatelé hledají řemeslné výrobky nebo tradiční umění, hmatatelné připomínky jiných míst, které by mohli používat v každodenním životě doma: marocký koberec rozprostřený po podlaze obývacího pokoje, lesklou benátskou skleněnou vázu, kterou naplní čerstvými květinami.

Co když však tato místní řemesla vůbec nejsou místní? Třeba podle odhadů ve zprávě z roku 2022 je až 75 procent australských suvenýrů prodávaných jako „domorodé“ padělaných. Vyšetřování padělků – například malovaných bumerangů a hudebních nástrojů didgeridoo – dovedlo místní úřady až do padělatelských dílen v Indonésii nebo do galerií usvědčených z padělání charakteristických domorodých tečkovaných maleb.

V turisticky atraktivních lokalitách po celém světě může být nákup pravých místních uměleckých a řemeslných výrobků stejně náročný jako vyznat se na tureckém tržišti. Na staletém káhirském bazaru Chán al-Chalílí visí ručně tkané egyptské bavlněné šátky vedle hromady levných plastových brouků skarabeů neznámého původu; na hlavním náměstí v Santa Fe v Novém Mexiku prodávají obchody pravé tyrkysové šperky vyrobené obyvateli kmene Pueblo i přesvědčivé padělky.

Proč nekupovat padělky řemeslných výrobků

Levné padělky uměleckých děl, keramiky a textilu odvádějí příjmy z komunit, které jsou závislé na cestovním ruchu, od obyvatel Gullah, kteří vyrábějí košíky ze sladké trávy v Jižní Karolíně, až po tkalce tvídových a tartanových látek ve Skotsku.

„Když si koupíte masově vyráběný výrobek, možná tím podporujete podnik, který neplatí svým pracovníkům spravedlivou mzdu,“ říká Jeremy Fritzhand, zakladatel Studia Bagru, fairtradové dílny na tisk na bloky u indického Džajpuru. „Materiály, které používají, jako je polyester nebo jiná plastová vlákna, nejsou tak udržitelné, zatímco řemeslníci obvykle používají udržitelné materiály z místních zdrojů, jako je bavlna.“

Nákupem místního zboží podporujete dlouholeté tradice a křehké komunity. „Vytvářením suvenýrů, od hrnků po výtvarné umění, praktikujeme svou kulturu,“ říká Stephanie Parkinová, právnička z Quandamooky, která předsedá australské organizaci Indigenous Art Code, skupině na podporu fair trade řemesel. „Toho napodobeninou nedosáhnete.“

Jak koupit pravou věc

Dříve bylo jednodušší zjistit, které suvenýry jsou místní. V místech, jako je mexická Oaxaca, se cestovatelé mohli za černou hliněnou keramikou a vyšívanými halenkami vydat do centra města na trhy nebo do řemeslných dílen. Předměty vytvořené lidskýma rukama nikoliv stroji obvykle vypadaly trochu nedokonale – chybné tahy štětcem v japonské kaligrafii, nerovnoměrné otisky barvy v indických textiliích s blokovým potiskem, jako jsou ty ze Studia Bagru.

Nyní se však tyto výrobky vyrábějí masově. Pomocí počítačů a 3D tisku dokážou vytvářet tradiční vzory, aniž by zaměstnávali místní řemeslníky, a jejich napodobeniny jsou tak dokonalé, že je mají problém identifikovat i odborníci. „Napodobitelé záměrně vytvářejí na výrobcích drobné tiskové vady, aby blokově tištěné látky vypadaly autenticky,“ upozorňuje Fritzhand. „Vědí, co cestovatelé chtějí.“

Jak tedy nejlépe zajistit pravost svého suvenýru? Nakupovat přímo v dílně.  Tam, kde najdete řemeslníky, kteří skutečně vyrábějí koberce, hrnce nebo kovové výrobky. „Nepředpokládejte, že někdo na tržišti je řemeslník,“ říká Halle Butvinová, odbornice na fair trade. „Vidíte, jak výrobky přímo vyrábí? Mnoho prodejců pouze shromažďuje výrobky od řemeslníků a označuje je. Vybírejte si turistické programy, v nichž vás průvodci zavedou přímo k řemeslníkům.“

Vyhledejte družstva nebo fairtradová tržiště, kde skupiny umělců vystavují, prodávají a někdy i vyrábějí vlastní díla, často s podporou vlády nebo neziskové skupiny.

Například betlémská řemeslná vesnička Fair Trade Artisans nabízí díla palestinských řemeslníků a navíc dílny foukání skla a vyšívání. Artesanias de Colombia je soubor butiků, které prodávají místní řemeslné výrobky po celé Kolumbii. Domorodé bodové malby a košíkářské výrobky australských domorodců se prodávají v Galerii střední Austrálie nedaleko Uluru v Severním teritoriu i s certifikáty o pravosti a s životopisy umělců.

Některé země mají ověřovací programy, které označují místní výrobky. V Kanadě označuje ochranná známka Igloo zboží vytvořené Inuity, například náušnice z tulení kůže a kamenné řezby. V celé Indii pomáhá symbol Craftmark zákazníkům rozlišit ručně a strojově vyráběná sárí, blokové tisky a živé vazby Jamdani. V Austrálii hledejte výrobky s černočerveným kruhovým logem „Indigenous Art Code“.

Prohlídky, kde se naučíte řemeslům

Díky rostoucímu zájmu o zážitkové cestování vznikají také cestovní kanceláře zaměřené na řemesla. Společnost Ace Camps vyprodala všechny své týdenní zájezdy na rok 2023, během nichž se malé skupiny účastní pletení košíků v Jižní Africe nebo barvení látek indigem na Bali.

„Mnoho cestovatelů se chce na dovolené naučit něco nového. Zároveň ale také hledají pohled zevnitř,“ říká zakladatelka Angela Ritchie. „Chtějí se učit a zároveň nakupovat od místních řemeslníků.“

 Mezi další společnosti zabývající se řemeslnými zájezdy patří firma Thread Caravan, která pořádá zájezdy malých skupin za výrobou keramiky v severním Maroku nebo za tkaním s domorodými obyvateli Guna v Panamě a Kolumbii. Společnost „Vacation With An Artist“ pořádá individuální mistrovské kurzy ve více než 25 zemích, včetně španělského zpracování dřeva v Barceloně, výroby stínových loutek v Malajsii a míchání parfémů v Los Angeles.

„Doufáme, že propojením cestovatelů s výrobci si lidé začnou více uvědomovat, co kupují,“ říká Caitlin Garcia-Ahernová, zakladatelka společnosti Thread Caravan. „Když se dozvíte, kdo vyrobil vaše upomínkové předměty, získají tyto předměty hlubší význam.“