Na Lofotech jsem se octnul pár týdnů po letním slunovratu, tedy v době, kdy zde končil polární den. Toto hornaté souostroví proslulo díky svému scenerickému reliéfu, množství ostrých vrcholů, jezer, ostrovů i nádherných pláží. Jeho nejsevernější část leží přibližně 200 km za polárním kruhem a v létě tu tak panuje čtyřiadvacetihodinové světlo.

Podle základní zeměpisné poučky je severní polární kruh nejjižnější rovnoběžka, ze které lze při letním slunovratu pozorovat nikdy nezapadající slunce. Za zimního slunovratu jde naopak o rovnoběžku, kde slunce nikdy nad obzor nevyjde. Jak takový západ slunce za polárním kruhem probíhá, jsem se vydal přesvědčit na vlastní oči.

Hledání dokonalého místa

Vyhlídkových míst najdete na Lofotech bezpočet, správné místo by mělo nabízet otevřený prostor směrem k severu. Severní pobřeží Lofot a některé vrcholy poblíž něj tak nabízejí ideální pozorovatelny tohoto magického okamžiku. Protože jsem jako fotograf chtěl v záběru mít i hezké popředí a také kruhový rozhled, vydal jsem se na vrcholek Offersøykammen, zvedající se poblíž města Leknes.

Na vrchol vysoký 436 metrů vede několik neznačených cest od silnice E10, která tvoří hlavní lofotskou magistrálu. Výstup na vrchol mi zabral necelou hodinu a když jsem dorazil nahoru, zjistil jsem, že stejný nápad mělo dalších několik desítek lidí. Čtyřiadvacetihodinové letní světlo je podobnou atrakcí Lofot, jako například nedaleká pláž Haukland, ikonická vyhlídka Reinebringen nebo městečko s nejkratším názvem Å.

21. července panuje na Lofotech slunečné a bezvětrné počasí, obloha vymetená bez mráčku a vše je tak připraveno k velkolepé podívané. Slunce se však k obzoru blíží velmi rozvážně, dává si na čas a spíše než klesání k horizontu, si všímám jeho horizontálního pohybu. Jaký rozdíl je to oproti rovníku, kde slunce bleskurychle padá kolmo pod horizont podobně, jako se skokan do vody vrhá z útesu.

Pět minut před půlnocí se sluneční kotouč konečně začne dotýkat obzoru. Frekvence selfie dosahuje maxima, dívají se i psi.

Slunce se zřetelně sune po obzoru zleva doprava a jen velmi pomalu mizí pod obzorem. Několikrát tak musím změnit stanoviště, aby mi slunce neuteklo za skály. Poslední paprsek fotím půl hodiny po oficiálním čase západu, který pro danou lokalitu ukazuje aplikace Suncalc. Je to způsobené tím, že časy se počítají podle středu slunečního kotouče.

Krátká noc a nový úsvit

Následuje přibližně hodinka „nočního klidu“, než slunce začne opět vycházet. V té době pozoruji jemné červánky, které lemují horizont kompletně kolem dokola. Vše utichá a začínají štípat komáři. Většina osazenstva vrchol opouští, vzápětí se však začne trousit nová várka výletníků, funících do kopce za východem slunce.

V půl druhé ráno začíná „druhé jednání“ a objevuje se první paprsek nového dne.

Když sestupuji zpět k autu, mám za sebou čtyřhodinové představení se sluncem v hlavní roli. Uvědomuji si mimo jiné, jak logické pro mnohé národy, bylo uctívání této nám nejbližší hvězdy jako absolutního boha.

Může se hodit: mapka tras a informace o lokalitě: https://www.68north.com/lofoten-hikes/hiking-offersoykammen/
Další tipy na pozorování půlnočního slunce: https://visitlofoten.com/en/top-10-places-to-see-the-midnight-sun-in-lofoten/