Řecký ostrov Théra, známý spíše jako Santorini, je se svými ikonickými bílo-modrými stavbami, tyčícími se vysoko nad azurovým zálivem, nepopiratelnou perlou Egejského moře. Tento na první pohled rajský kout má však svou dramatickou historii – přinejmenším z hlediska vulkanické činnosti.

Ostrov Santorini má tvar oblouku, protože jeho základ tvoří vulkán, jehož vnitřek kdysi – po zhroucení magmatického stropu zaplnila mořská voda. Po každé erupci si sopka začne doplňovat zásoby magmatu a připravovat se na další gigantický výbuch. Nejslavnější z nich se odehrál zhruba v roce 1560 před naším letopočtem a šlo o jednu z nejsilnějších erupcí za posledních 10 000 let v historii vulkánu. Následné cunami zřejmě odstartovaly zánik Minojské civilizace na Krétě.

V současné době se Santorini nachází někde uprostřed svého kataklyzmatického cyklu. Vulkanologové se momentálně nejvíce zajímají o ostrovní sopku Kameni, což je vlastně horní část podmořského vulkánu, jehož dva vrcholy Palea a Nea Kameni dnes vyčnívají nad hladinu moře kousek od největšího ostrova (viz obrázek nahoře). K nejsilnějšímu výbuchu Kameni došlo v roce 726 našeho letopočtu a podle zkoumaných hornin šlo o zatím nejsilnější erupci tohoto vulkánu.

Ze studie zveřejněné v časopise Nature Geoscience vyplývá, že skutečná erupce sopky v 8. století byla ještě o jeden až dva řády silnější, než se dosud předpokládalo. Kameni podle vědců tehdy vyvrhla nejméně 2 800 000 000 krychlových metrů lávy, popela a žhavých hornin, což je množství srovnatelné s objemem materiálu při výbuchu podmořské sopky Hunga Tonga-Hunga Ha’apai v Pacifiku v roce 2022. „Taková erupce – kdyby k ní došlo dnes – by měla obrovské následky,“ říká Jonas Preine, geofyzik z Hamburské univerzity a hlavní autor studie o Kameni.

„Z tohoto zjištění vyplývá zvýšená hrozba středně silné až silné explozivní erupce, jejíž pravděpodobnost je vyšší než se dosud předpokládalo,“ vysvětluje David Pyle, vulkanolog z Oxfordské univerzity.

To však není podle Preina důvod, aby obyvatelé Egejského moře právě teď propadali panice. Riziko velké erupce v blízké budoucnosti je na Santorini nízké a nic nenasvědčuje tomu, že by se v nejbližší době nějaká chystala. Nová studie „pouze“ zvyšuje znalosti vulkanologů o ostrově a jeho erupčních rizicích, což vědcům umožní lépe chránit obyvatele před budoucím nebezpečím.

Celé moře vzplálo

Ostrov Santorini je pouze jednou z mnoha sopečných kalder na světě. Jejich činnost probíhá v cyklech vrcholících mohutnými výbuchy, jež vytvářejí kotlovitou prohlubeň („kalderu“). Aktivita sopky trvá už přibližně 650 000 let a dosud se projevila nejméně pěti katastrofickými výbuchy. Naposledy vybuchla v roce 1950 a kromě několika neklidných období v letech 2011–2012 je považována za stabilní.

„Je však stále poměrně aktivní, takže určité riziko exploze samozřejmě existuje vždycky,“ říká Isobel Yeová, podmořská vulkanoložka z Národního oceánografického centra v anglickém Southamptonu. A pokud jde o podmořské sopky, jsou si vědci dobře vědomi toho, že „nás dokážou překvapit“.

Odborníci k erupci v roce 726 upínají své naděje, protože věří, že by mohla být ukazatelem toho, jak nebezpečná by Kameni mohla být v budoucnu. Historický popis tehdejšího výbuchu totiž zní děsivě: říká se v něm, že vody v zálivu začaly vřít, než „celé moře vzplálo“, cituje Preine – poté ohlušující výbuchy zakryly oblohu popelem a pevninu lávovou pemzou.

Důkazy o výbuchu, které vědci v rámci studie zkoumali, však těmto apokalyptickým popisům příliš neodpovídají. „Lávová pemza se tvoří a šíří pouze při explozivních erupcích,“ říká Rebecca Williamsová, vulkanoložka z University of Hull.

„Významným problémem pro úplné pochopení erupční historie sopky je však skutečnost, že většina takzvaného horninového záznamu se ztratí v moři.“ Výjimkou nebyla ani erupce v roce 726, po níž zůstaly na pevnině jen malé stopy. V důsledku toho „se dopady této erupce nikdy nebraly vážně“, říká Preine. A to přesto, že se vědělo, že šlo o nebezpečnou událost.

Nutno brát vážně

V naději, že rozluští další části nejasné minulosti sopky, členové Mezinárodního programu pro objevování oceánů (International Ocean Discovery Program) provedli průzkumné vrty do mořských pánví kaldery, aby získali vrtná jádra sedimentů. Nalezli přitom značné množství popela a pemzy, jejichž původ vystopovali až k výbuchu v roce 726. Brzy se ukázalo, že erupce byla skutečně tak silná, jak ji líčí historické zprávy, a provázelo je silné podmořské dunění, které vystřídalo chrlení vysokých sloupů popela a pemzy.

Explozivní erupce, při níž sopka vyvrhne miliardy metrů krychlových hmoty, je jistě děsivá představa, ale skutečnost byla zřejmě ještě děsivější. „Odhad, který tým uvádí, je na spodní hranici, protože vědci používají pouze objem materiálu usazeného uvnitř kaldery,“ říká Yeová. „Spousta materiálu během erupce nejspíš doputovalo a usadilo se mimo sopku.“

Z nové studie vyplývá, že Kameni je schopna způsobit větší škody, než kdokoliv předpokládal. Podobná explozivní erupce dnes „by se projevila nejen spadem popela a pemzy, ale také vznikem cunami v důsledku možného ‚sektorového‘ zhroucení ostrova, stojícího na nestabilních pemzových usazeninách,“ říká Kathy Cashmanová, vulkanoložka z Oregonské univerzity.

„Santorini je třeba brát vážně vzhledem k potenciálu sopky vyvolat cunami a s ohledem na velký počet lidí, kteří by mohli být zasaženi,“ říká Amy Donovanová, vulkanoložka z Cambridgeské univerzity. „I když studie říká, že erupce v roce 726 byla větší, než jsme si mysleli, mé obavy nijak výrazně nezvyšuje, protože santorinská sopka byla z mnoha důvodů znepokojující už předtím.“

Sopka je také nepřetržitě monitorována. „Jakékoli známky neklidu budou pravděpodobně odhaleny v jejich nejranější fázi a budou vydána varování,“ říká Yeová.

Důsledky tohoto výzkumu nezůstanou jen lokální. Santorini je všeobecně považováno za jednu z klíčových lokalit, jejíž studium vedlo ke vzniku moderní vědy – vulkanologie. Souostroví bylo podrobeno rozsáhlému zkoumání, každý jeho dostupný detail byl nesčetněkrát podrobně analyzován. „A stále nám přináší velká překvapení,“ říká Preine, „tato sopka má některá tajemství, která stále ještě objevujeme.“

O kalderových sopkách na celém světě to vypovídá jediné: „Pokud jsme si nebyli vědomi nebezpečí na Santorini, určitě si nejsme vědomi podobných erupcí na jiných sopkách,“ říká Preine. „Pro vulkanologickou obec je to obrovská slepá skvrna.“

Čas běží. „Téměř žádné podmořské sopky nejsou monitorovány,“ říká Yeová, „a to se musí změnit.“