Pěší poutě už nejsou jen pro mnichy a věřící. Tyto staleté trasy, vinoucí se středověkými vesničkami a venkovskou krajinou, nyní přitahují nové příznivce.
Tradiční poutní stezky zaznamenávají rekordní návštěvnost a v řadě zemí, jako například ve Spojených státech, v Irsku, ale i v Bhútánu či na Šrí Lance, byly otevřeny nové trasy. Jen v roce 2023 absolvovalo slavnou Camino de Santiago ve Španělsku, poutní cestu do Santiaga de Compostela, téměř půl milionu lidí. Přesto z údajů registračního úřadu této akce vyplývá, že pouze 40 procent poutníků vyráží čistě z náboženských důvodů.
Do širšího povědomí se náročná putování přírodou dostala díky akcím nejrůznějších tělocvičen a streamovacích platforem, které nabízejí kurzy chůze. Například na TikToku nyní září iniciativy jako #softhiking a #hotgirlwalk. Závodní platforma Spacebib zase uvedla na trh kolekci speciálních triček odvádějících pot pod názvem World Pilgrimage Trails. Platforma pro virtuální výzvy Conquerer spustila výzvu Camino de Santiago, umožňující sledovat aktualizace o pouti do Španělska na chytrých hodinkách. Atraktivita této španělské trasy vzrostla natolik, že Global Wellness Summit označil poutě coby disciplínu jako jeden z wellness trendů roku 2024.
Meditace chůzí
Pouť v tradičním pojetí je putováním na posvátné místo, jejž můžeme uskutečnit pěšky nebo na koni. Praktikuje se v mnoha náboženstvích a pro věřící je způsobem, jak vyjádřit svou nejhlubší oddanost. Moderní poutník si může vybrat, zda vyrazí na některou ze starobylých stezek, jako je Camino de Santiago z 9. století nebo na sesterskou stezku Kumano Kodo z 10. století v Japonsku – obě jsou zapsány v seznamu světového dědictví UNESCO. Jeho kroky možná povedou také na některou z nových poutních tras, s nimiž se v poslední době doslova roztrhl pytel nejen v tradičních baštách evropského křesťanství.
Japonská stezka Kumano Kodo byla v roce 2004 zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Její trasa spojuje řadu šintoistických svatyní. Na obrázku je svatyně Kamikura-Jinj.
Malý himálajský stát Bhútán v roce 2022 obnovil takzvanou Transbhútánskou stezku, což je hlavní trasa vedoucí dvanácti horskými průsmyky, kterou v 16. století využívali buddhističtí věřící k běžné přepravě i k návštěvě nejposvátnějších míst. Šrí Lanka zase v roce 2023 otevřela stezku Pekoe Trail – téměř 300kilometrový úsek mezi městy Kandy a Nuwara Eliya, který vede přes starobylý skalní chrám, jeskyně a vodopády. V západní Evropě státy Irsko a Wales dokončily v roce 2024 poutní cestu z Wexfordu do Pembrokeshire, skoro 140kilometrové putování, které začíná v irském Wexfordu a končí ve velšském St. Davids. Trasa vede po vrcholcích útesů, okolo posvátných jezírek a odlehlých zátok, obývaných tuleni. V Kalifornii se turisté mohou vydat na novou trasu Camino de Sonoma. Ta měří 120 kilometrů a vede z misie v Sonomě až k pravoslavné kapli ve Fort Ross.
Očista těla i duše
„Chůze posiluje kardiovaskulární systém, podporuje hubnutí, zlepšuje koordinaci a zvyšuje svalovou vytrvalost při minimálním zatížení kloubů,“ říká britský fitness trenér Marc Massad. „Chůze má také velký přínos pro duševní zdraví. Je to přirozený prostředek v boji proti stresu, kdy se uvolňují endorfiny, které mohou snižovat příznaky deprese a úzkosti.“
Jedním z poutníků, kteří se vydali na 120kilometrovou pouť Camino de Santiago od portugalských hranic do Santiaga de Compostela ve Španělsku, byla v červenci roku 2023 i sedmadvacetiletá Nicole Huová z Chicaga. „Chtěla jsem vyrazit pěšky, být v přírodě a mít čas na přemýšlení,“ vysvětluje turistka, jež se už potápěla v Egyptě nebo trekovala v Peru.
Na tradiční evropské pouti se jí líbila zejména jasná pravidla: každý chodec musel ujít alespoň 100 kilometrů, každý den musel získat razítka, a hlavně dojít až do cíle v Santiagu de Compostela.
Zatímco terén Huové nepřipadal zvlášť náročný, ujít ve 40stupňovém horku až 25 kilometrů každý den se ukázalo jako poměrně náročná výzva. „Bylo to vyčerpávající, ale zároveň velmi obohacující,“ říká cestovatelka. „Je to fyzicky náročná, ale opravdu dobrá disciplína. Myslím si, že bych do toho šla znovu, ale na delší dobu. Už jen proto, abych si to víc užila.“
Bublina klidu
Paul Christie, generální ředitel společnosti Walk Japan, jež v Japonsku pořádá pěší výlety mimo tradiční trasy, říká, že pozoruje nárůst počtu poutníků, kteří se na výlety vydávají s průvodcem. „Z našich zkušeností vyplývá, že zájem o poutní zájezdy je přirozeným vyústěním rostoucí poptávky po pěší turistice obecně, a to v širokém rozmezí věkových kategorií i národností,“ říká Christie.
Guy Hayward, spoluzakladatel britské organizace Pilgrimage Trust, jež podporuje takzvané inkluzivní poutě, však říká, že ne každý akceptuje sekulárnější podobu poutí. „Stále existují přesvědčení lidé, pro něž existuje jen jedno pojetí pouti – zbožné putování,“ vysvětluje Hayward. „Ale já doufám, že si tito skalní příznivci časem uvědomí, že se pouť může stát i jakousi vedlejší branou do nitra každého poutníka.“
Na dlouhou 770kilometrovou trať Camino Frances se ze Saint-Jean-Pied-de-Port přes francouzské Pyreneje až do španělského města Santiago de Compostela vydala i pětatřicetiletá maratonská běžkyně Kimberly Daviesová z Toronta.
„Skutečně žijete okamžikem,“ říká Daviesová. „Je to taková bublina klidu. Žádné povinnosti, žádné plánování, žádné hledání hotelů nebo restaurací. Možnost být šest týdnů venku jsem si doslova zamilovala. Je to podle mě opravdu zdravé.“
Zatímco pro někoho jsou poutě novinkou, třiašedesátiletý Rick Walsh ze San Franciska se na cesty do Japonska vydává často. Nedávno absolvoval šestidenní pouť Shikoku Wayfarer, která je součástí delší poutní cesty. Cestovatelé při ní navštíví 88 japonských chrámů. Při chůzi hornatou krajinou až k pobřeží Tichého oceánu prý nezapomněl, jak silnou moc poutě mají. „Chodit samozřejmě můžete kdekoli, ale putovat po takto jedinečném místě, jako je Japonsko, a zároveň poznat s průvodcem tamní kulturu, je velice působivé.“
Sledujte nás v Google Zprávách