Nedaleko vyspělých technologických center San Francisca a vinic v Napě se nachází přírodní rezervace, která produkuje jedny z nejlepších ústřic ve Spojených státech.
Ústí zátoky Tomales Bay je místem s vysokou biodiverzitou a také domovem mlžů, kteří jsou dobře živeni neustálým přílivem živin ze svěžích, studených a dobře okysličených vod Tichého oceánu.
„Dobré oblasti, kde rostou měkkýši, jsou většinou zatraceně krásné,“ říká John Finger, spoluzakladatel společnosti „Hog Island Oyster Co.“, která působí na východním pobřeží zálivu již 40 let. „Protože jsou tato místa dostatečně zdravá, aby se na nich daly chovat chutné a zdravé ústřice, stává se z této oblasti archetyp čistého životního prostředí.“
Kořeny chovu ústřic v regionu sahají až k indiánskému kmeni takzvaných pobřežních Miwokiů, kteří měkkýše – pravděpodobně surmovky (druh mořského plže), mylně označované jako ústřice nebo škeble, sbírali po tisíciletí. Moderní ústřicový průmysl v severní Kalifornii pochází z 19. století, ale rozmach zažil až počátkem 20. století díky příchodu chorvatských rybářů.
Na toto dědictví zálivu nyní odkazuje nová generace restauratérů a chovatelů ústřic. Cestovatelé se od nich dozvědí, čím první osadníci inspirovali život tohoto poklidného pobřeží plného rybářských chatrčí a ústřicových farem.
Historické rybářské chatrče
Za jedinou původní ústřici západního pobřeží se považuje Olympia. Historické prameny však uvádějí, že se v Tomales Bay objevila až v sedmdesátých letech 19. století, kdy ji sem ze státu Washington začali dovážet podnikaví obchodníci. Tyto malé a údajně po mědi chutnající ústřice však podnikatelům nevyhovovaly. Proto začali po nové transkontinentální železnici dovážet sladší a masitější ústřice z východního pobřeží Spojených států a chovat je ve vodách v Tomales Bay. Tím se v jednom z nejhezčích míst státu zrodil výnosný průmysl.
„Když tehdy lidé v nedalekém San Francisku chtěli čerstvé ústřice, museli se vydat do míst, kde byla dostatečně čistá voda, která umožňovala chov,“ říká místní historik a spisovatel Dewey Livingston. „Zátoka Tomales Bay k tomu byla a stále je ideální. Dá se říct, že vlastně díky tomu vznikly všechny ty restaurace na pobřeží.“
Dnes na pěti ústřicových farmách v zálivu chovají rozmanité druhy, například pacifické (s tónem umami), atlantské (s rostlinnou příchutí) a kumamotské (s melounovou příchutí). Dodávají se celoročně do regionálních restaurací, včetně sousedních rybářských chatrčí založených chorvatskými rybáři, kteří v zálivu rozpoznali podobný „merroir“ (mořský ekvivalent výrazu „terroir“ značící souhrn přírodních podmínek v konkrétním místě na souši), jaký znali z rodného Jaderského moře.
Nejstarší rybářskou chatou na pobřeží je Nick's Cove, která byla založena v roce 1931. Oblíbená u sportovních rybářů, lovců a cestovatelů zůstala i poté, co zakladatelský pár Nick a Frances Kojichovi odešli kolem roku 1950 do důchodu. Zrekonstruovaná nemovitost si zachovává své námořnické kouzlo, i když její starou část – místní památku – v lednu 2024 zachvátil ničivý požár. Třicetimetrové molo je však stále místem se silnou atmosférou, kde si můžete vychutnat kouřově sladké ústřice na grilu – stálici v Tomales Bay, která vznikla v podniku Nick's v roce 1972 – nebo jiné klasické mořské plody z přepracovaného jídelního lístku slavného šéfkuchaře z oblasti Sanfranciského zálivu Chrise Cosentina.
Pracovníci společnosti Hog Island Oyster Co kontrolují vyvýšené mřížky s ústřicemi. Vyzdvižení ústřic nad dno zlepšuje proudění vody za přílivu a odlivu a měkkýši tak mohou z vody snáze získávat fytoplankton a živiny.
O pět mil dál po silnici otevřel Anton „Tony“ Konatich v roce 1948 podnik „Tony's Seafood“, kam jezdí lidé z města Marshall na pobřeží zálivu, tehdy přístavu s prosperujícím odvětvím zpracování slanečků. V roce 2017 získala tuto kultovní, ale zchátralou restauraci společnost Hog Island Oyster Co. a v roce 2019 dokončila její rozsáhlou rekonstrukci. Nyní zákazníci srkají půlky mušlí ve vzdušné moderní jídelně s původním dřevěným obložením. Nejlepší místo je však u okna orientovaného na západ, kde se můžete pustit do ústřicového „po'boy“ nebo směsi půlek ústřic z ústřicového baru a přitom se dívat přes záliv na svěží pobřeží Point Reyes.
Půl míle severně od restaurace Tony's se nachází Marshall Store. Restaurace, která byla nejprve plnicí stanicí vody pro parní lokomotivy North Coast Railroad ve dvacátých letech minulého století přes obchod s rybářskými potřebami ve třicátých letech až po moderní rybářskou chatrč proslulou grilovanými ústřicemi. Majitel Shannon Gregory získává měkkýše ze svého dalšího podniku, 115 let staré ústřicové farmy „Tomales Bay Oyster Company“, nejstaršího chovu mlžů v Kalifornii, a také z nedaleké pekárny „Route One Bakery & Kitchen“.
Grilované ústřice se proto podávají s velkorysými kousky čerstvého kváskového chleba z pekárny, jímž si labužník z talíře stírá šťávu z Kilpatricku (česnekové máslo, worcesterská omáčka, slanina) a přepracovaného Rockefelleru (špenát, česnekové máslo, místní jogurt Straus). Druhý jmenovaný je navíc připraven se sýrem Toma od Point Reyes Farmstead Cheese Company. „Je to dobrý pocit, když všechno pochází z okolí,“ říká Gregory.
Pokud se chcete zúčastnit pravé zábavy v zálivu, je nutná rezervace: občerstvení pod širým nebem v baru Boat Oyster Bar společnosti Hog Island Oyster Co., kde si můžete pochutnat na syrových mlžích, kteří pocházejí z míst vzdálených jenom pár kroků od vašeho piknikového stolu.
Chatky, které původně otevřeli chorvatští rybáři, byly v posledních letech renovovány.
Průzkum Tomales Bay
Až se nasytíte mořských plodů, navštivte společnost Hog Island Oyster Co. v Marshall, kde se při prohlídkách rozlehlé farmy můžete ponořit do spojení měkkýšů a okolní přírody. Dozvíte se také, jak se na farmě v rámci udržitelné akvakultury zpracovávají mušle jako prostředí pro plůdek a jak se filtruje mořská voda ošetřená UV zářením pro výrobu dekorativní soli.
„Máme k životnímu prostředí a k tomuto místu bezprostřední vztah,“ říká Finger. „Neustále lidem říkám, že 75 procent tohoto podnikání tvoří volba místa.“
Jižní od Tomales Bay se nachází Point Reyes Station. V tomto malebném zákoutí si můžete nakoupit zásoby zboží jako například ekologické prádlo, knihy o přírodě, vintage vinyly a také místní nealkoholický nápoj z buvolího mléka a chleba pečený v krbu.
V Point Reyes Station si nenechte ujít také výstavní prostor „Blunk Space“, v němž historička umění Mariah Nielsonová chystá výstavy spojené se svým otcem, umělcem J. B. Blunkem, který před svou smrtí v roce 2002 žil a tvořil v nedalekém Inverness. Do března se v rámci nového rezidenčního programu v Nick's Cove konají bezplatné ukázky kurzy umělecké práce zahrnující úvod do moderní kaligrafie od sanfranciského malíře nápisů Davida Benzlera nebo základy dřevořezby od Sirimy Satamana z Bolinas.
Po dni plném prohlídek a ochutnávek se můžete vydat na nenáročnou 4kilometrovou okružní procházku po stezce Tomales Bay, která vede přes malé louky, kopce a mokřady na okraji ústí řeky.
Kde se ubytovat
K nejvyhledávanějším místům pro přenocování v oblasti patří pět ubytovacích zařízení na pobřeží v podniku Nick's Cove s kamny na dřevo, vanami s dřevěnou podlahou a výhledem na pobřeží Point Reyes. Jedno z nich, Bandit's Bungalow, bylo součástí původně ženského zařízení na zpracování sleďů ze třicátých let 20. století, zatímco Nicolina je reprodukcí rybářské lodi z třicátých let 20. století s okny a průzory na Tomales Bay.
Pestrou historii má Chata v Marconi. V roce 1914 se v ní nacházela rozhlasová přijímací stanice a v šedesátých letech 20. století zde sídlila církev Synanon – dávno zrušená sekta. Nyní je to butikový hotel, kde se „dospělé kempování“ rovná dobře zařízenému modernistickému stylu. V útulných prostorách na velké ploše lesa s výhledem na záliv Tomales Bay najdete elegantní obklady od firmy Heath Ceramics ze Sausalita, botanické nástěnné umění ve stylu Stuarta Arendse a zakázkové tapiserie od losangeleského studia „Lookout & Wonderland“.
