Jódlování se praktikuje pravděpodobně tak dlouho, jak dlouho se lidé vyjadřují písní. Tento styl zpěvu, který je synonymem pro Švýcarsko a jeho alpské sousedy, však nebyl vždy oblíbený.
Mark Twain v knize A Tramp Abroad napsal: "Po zbytek dne jsme najali zbytek jódlerů... aby už nechodili jódlovat." Kolega z 19. století, cestovatel a spisovatel Sir Walter Scott, byl ještě jízlivější, když v deníkovém záznamu z roku 1830 přirovnal tyto zvuky k "tónům osla".
Navzdory historickým odpůrcům jódlování (ani římský císař Julián nebyl jeho příznivcem) se s jeho starobylými formami setkáváme po celém světě, od skandinávského kulningu po íránský tahrir a havajské leo ki'eki'e. Ve Švýcarsku dnes existuje asi 20 000 oficiálních členů federálního jódlovacího spolku a také festival, který se koná jednou za tři roky a na který se sjíždí až 150 000 fanoušků, aby si užili soutěž nejen v jódlování, ale také ve foukání na alpský roh a mávání vlajkami. Jódlování je v kultuře natolik zakořeněné, že vláda usiluje o jeho zařazení na seznam kulturního dědictví UNESCO.
Je jódlování tak těžké si zamilovat, nebo je jen špatně pochopeno? Je předurčeno k tomu, aby se dostalo do zaprášených hudebních knihoven, nebo ho nová generace přivede do moderní doby?
Jódlování - historie a nedorozumění
V pasteveckých dobách bylo hlasité, rychle trylkující vokalizování způsobem, jakým švýcarští horští pastevci svolávali svůj dobytek nebo se dorozumívali mezi vesnicemi. V 19. století se jednalo o formu evropské muzikálové zábavy, která procestovala celý svět a stala se populární zejména ve Spojených státech.
V současnosti existují v podstatě dvě formy švýcarského jódlování. Naturjodel je melodie beze slov, která prý vyjadřuje pocity horalů v odlišných regionálních dialektech. Jodellied neboli "jódlovaná píseň" je modernější styl ovlivněný vokální estetikou 19. století. Obvykle se skládá z několika strof textu o rustikálně-romantických věcech, jako jsou hory a květiny, po nichž následuje trylkující slabičný refrén. Odchylky od těchto norem jsou ve švýcarském jódlování, které ztělesňuje federální jódlovací svaz Eidgenössischer Jodlerverband (EJV), obecně odmítány.
Holandsko-americký hudební publicista Bart Plantenga je pravděpodobně největší světovou autoritou v oblasti jódlování. Jeho hledání zasvětil velkou část svého života, mimo jiné i ve Švýcarsku, které považuje za "duchovní centrum jódlování". Plantenga zdůrazňuje, že je důležité nenechat lidi, aby tuto uměleckou formu chápali s předsudky. "Kulturní předsudky se nahromadily z klišé o tom, co (jódlování) je," říká. "Ne, není to jen Švýcarsko a pár kovbojů."
Podle Plantenga sotva který hudební styl dokázal tak či onak odolat opojnému volání jódlování. "Je mnohem rozšířenější, než by si lidé pravděpodobně uvědomovali," říká, "demograficky, geograficky i žánrově."
Ve svých pracích sleduje kořeny a vývoj jódlování od Šalamounových ostrovů po Bollywood, od Alp po Austrálii a Japonsko. Jódlování nějakým způsobem ovlivnilo tak rozdílné hudebníky, jako jsou Gustav Mahler, Hank Williams Jr. a Bob Dylan. Dnes ho můžete slyšet v eurovizních popových písních stejně jako ve "free" jazzu. Plantenga poukazuje na "rebelskou" švýcarskou folkovou zpěvačku Christine Lauterburg jako na jeden z příkladů progresivního přístupu k jódlování. Lauterburgčino spojení jódlování a techna bylo kritikou oceňováno i odsuzováno.
Tradiční jódlování je však mimo festivaly a koncerty mnohem méně viditelné. "Ve Švýcarsku jsou malé regiony, kde můžete najít lidi sedící v restauraci, kde najednou někdo začne zpívat a všichni se ke zpěvu přidají," říká Nadja Räss, uznávaná švýcarská jódlérka, která od roku 2018 vyučuje na univerzitě v Lucernu. "Myslím, že před 20 lety bylo jódlování v restauracích normálnější. Dnes, když spontánně zazpíváte v restauraci, tak se na vás lidé dívají jako 'aha, je opilá?'."
Räss zdůrazňuje důležitost společenského a komunitního aspektu jódlování, například jeho opětovnou normalizaci ve veřejném prostoru. Snaží se studentům pomoci pochopit tuto tradici v jejím širším globálním kontextu. "Jódlování je jako jazyk, kterému lze rozumět všude na světě," říká.
Jak se jódlování mění
Švýcaři považují tento styl zpěvu za natolik zásadní pro svou kulturní identitu, že jej vláda navrhuje zapsat na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Již v roce 2025 by se jódlování mohlo zařadit mezi chráněné tradice vedle francouzské bagety a konžské rumby.
Jak ale přesně vytesat do kamene definici lidového umění, které se tolik vyvíjelo a stále mění? Je to otázka, která vypovídá o pokračující válce uvnitř švýcarské jódlovací komunity, mezi těmi, jako je EJV, a ostatními, kteří věří v uvolnění dirndlu, aby se mohla rozvíjet individuální kreativita. "Myšlenka kontrolovat, co je vaše vlastní lidová hudba, je naprosto směšná," tvrdí Plantenga.
Räss vidí, že mezi jódlery všech věkových kategorií a vzdělání nechybí nadšení a naděje. Mezi mnohými však cítí touhu vymanit se ze stávajících struktur a zvyklostí. Jako příklad uvádí Echo vom Eierstock, feministický sbor, jehož posláním je aktualizovat zastaralé jódlovací texty zaměřené na muže tak, aby odrážely moderní zkušenosti zejména žen.
"Pro mě je jódlování v dnešní době velmi pestré," uvažuje Räss. "Je velmi důležité mít všechny tyto různé styly vedle sebe."
Pro jednadvacetiletou Michèle Obrist, která patří k jódlovacímu klubu Echo Baarburg v Zugu, je jódlování rodinnou tradicí. Přesto se domnívá, že představa, že jódlování je spojeno pouze s muži, je stereotyp. "Tradice se přirozeně potýkají s problémem klesající účasti, protože bývají rozšířenější mezi staršími generacemi," říká. "Je pochopitelné, proč se patnáctiletý kluk nechce připojit ke skupině, kde je všem více než 60 let."
"V jódlovací komunitě však existuje řada projektů, které sdružují mnoho mladých lidí," pokračuje. "A to je důležité a povzbudivé."
Jak si jódlování ve Švýcarsku co nejvíce užít
V rámci Švýcarského federálního festivalu jódlování se Největší světový festival jódlování koná jednou za tři roky vždy v jiném hostitelském městě nebo obci. Příští ročník se uskuteční v červnu 2026 v Basileji.
Přírodní jódlování v Appenzellu The naturjodel je považováno za nejstarší formu švýcarského jódlování, která je synonymem pro hornatý region Appenzell. Místní turistické sdružení uvádí seznam ukázek a workshopů a míst, kde si můžete hlasovou akrobacii procvičit.
Echo vom Eierstock (Feministický jódlovací sbor) vystupuje často. Podrobnosti najdete na jejich webových stránkách.