Protesty proti davům zábavychtivých cizinců přerostly na několika místech Evropy v pouliční demonstrace. V Barceloně například místní skandovali: „Turisté jděte domů!“. Svůj občanský postoj navíc vyjádřili stříkáním vodními pistolemi.

Jedním z opatření, která evropská města zavedla, aby získala finance ke zvládání sezonních přívalů cizinců, jsou turistické poplatky. Tuto zvláštní formu „vstupného“ zavádí stále více míst. Například Las Ramblas v Barceloně, náměstí Dam v Amsterodamu či náměstí svatého Marka v Benátkách. Jeho výše se navíc průběžně zvyšuje. Také Lisabon od 1. září turistickou daň zdvojnásobí, a to z 2,15 na 4,30 amerického dolaru. Benátky zase nakázaly povinné zmenšení turistických skupin a zakázaly průvodce s reproduktory.

Ohledně účelnosti těchto poplatků však panuje neshoda. Zástupci měst tvrdí, že příjmy z vybraných poplatků využívají ke zlepšení kvality života místních obyvatel, zatímco někteří odborníci na cestovní ruch říkají, že žádné kvantitativní výsledky neexistují. Rozhodli jsme se proto zjistit, jak města s výnosy nakládají, abychom získali lepší obrázek o tom, která z výše uvedených stran je blíže pravdě. Našimi cíli byla Barcelona, Amsterodam a Benátky.

Barcelona

Barcelona coby nejrušnější španělské město, kam v loňském roce zavítalo 15,6 milionu turistů, se stala ohniskem veřejné diskuze o nadměrném cestovním ruchu a také o způsobech, jakými mohou návštěvníci města přispět k údržbě města. „Barcelona má dvě formy turistické daně, uvádí Núria Guitart-Casalderreyová, profesorka cestovního ruchu na Barcelonské univerzitě.


První z nich, zavedená v roce 2012, se vztahuje na pobyty v hotelech a na návštěvníky výletních lodí v celém Katalánsku, regionu, v němž Barcelona leží. Tato daň je vybírána na základě klouzavé stupnice. Například hosté pětihvězdičkových hotelů v Barceloně dostávají nejvyšší sazbu, a to 3,79 amerického dolaru na osobu a noc.

Polovinu příjmů z této daně získá město, říká Guitart-Casalderreyová. Zatímco z druhé turistické daně, která byla uzákoněna v roce 2021, může disponovat celým výnosem.

Podle dosavadních odhadů by letos měly tyto turistické daně přinést do barcelonské kasy zhruba 103 miliony dolarů, vysvětluje profesorka. Poplatky tedy turisty od návštěvy města neodradily. Podle Guitart-Casalderreyové však zvýšily jeho atraktivitu, stejně jako kvalitu života jeho obyvatel. Výnosy šly na pořádání kulturních akcí, rozšíření služeb veřejné dopravy a financování výzkumu v oblasti cestovního ruchu. Veškeré financované činnosti podle ní barcelonská radnice přehledným způsobem zveřejňuje.

Generální ředitel společnosti Barcelona Turisme Mateu Hernàndez říká, že turistická daň umožňuje městu platit „lepší výstavy, festivaly a sportovní akce, z nichž mají prospěch jak obyvatelé, tak turisté“. Daň pomohla financovat roli Barcelony coby hostitele Amerického poháru v roce 2024, který zahrnuje pět jachtařských závodů konaných v období od 22. srpna do 20. října.

Podle Hernàndeze je tento prestižní sportovní festival klíčem k deklarovanému cíli turistické daně „přilákat více kvalitních návštěvníků“. Příjmy z turistické daně také podle něj zlepšují „každodenní život“ obyvatel Barcelony. „Například tím, že se investuje do klimatizace základních škol, což dokazuje přímý přínos cestovního ruchu pro společnost,“ vysvětluje.

Amsterdam

V Amsterdamu je turistická daň nejvyšší v Evropě. Její výše za noc činí 12,5 procenta z ceny ubytování v hotelech, kempech a apartmánech s obsluhou. Například cena čtyřhvězdičkového hotelu v drahém nizozemském hlavním městě může být i 216 amerických dolarů za noc, což představuje 27 dolarů turistické daně.

Náměstek primátora města Hester van Buren předpokládá, že Amsterdam jenom za rok 2024 vybere na turistických daních 262 milionů amerických dolarů. Tyto prostředky budou použity jak na zmírnění dopadů cestovního ruchu, tak na zlepšení stavu města.

„Příspěvek požadujeme za účelem udržení čistoty, bezpečnosti a atraktivity města, stejně jako to žádáme od našich vlastních obyvatel formou místních daní,“ říká van Buren. „Příspěvek slouží na jedné straně k boji proti negativním stránkám nadměrného cestovního ruchu, jako je znečišťování, nepořádek, vymáhání práva. Na druhé straně jej vynakládáme na infrastrukturu, vzdělávání, kulturní život, sportovní zařízení.“

Návštěvníky daň ve výši pěti procent, zavedená v roce 2018, neodradila. „Počet turistů v Amsterdamu, kromě poklesu v období covidu-19, neustále roste“ poznamenává van Buren. V roce 2023 město alespoň na jednu noc navštívilo přibližně devět milionů lidí.

„Cílem daně však původně bylo snížení počtu turistů,“ upozorňuje Greg Richards, profesor z Tilburgské univerzity v Nizozemsku. „Město však mezitím tento cíl přeformulovalo z boje proti nadměrnému cestovnímu ruchu na získávání finančních prostředků.“

Podle Richardse jsou důvodem výsledky studie, kterou si město nechalo vypracovat a ze které vyplývá, že aby se skutečně snížil počet turistů, muselo by město sazbu až ztrojnásobit. Studie podle něj odráží také širší akademický výzkum, v němž nebylo prokázáno, že by turistické poplatky cestovní ruch potlačovaly.

V současné době ani není jasné, jak město s těmito příjmy vlastně nakládá. „Turistická daň jde do obecného daňového rozpočtu, takže je těžké říci, zda bude mít významný efekt, nebo zda jenom zalepí díru v městském rozpočtu,“ uvádí Richards.

„Navíc je velice pravděpodobné, že po zvýšení turistické daně se turisté začnou ubytovávat v okolních městech a do centra Amsterdamu budou vyrážet pouze jako jednodenní návštěvy, což se projeví ztrátou příjmů Amsterdamu a žádné snížení počtu návštěvníků nenastane. Tento efekt se již projevil v Benátkách, což byl i jeden z důvodů zavedení daně pro jednodenní návštěvníky i v Amsterodamu.“

Benátky

Málokterá destinace je tak přeplněná jako Benátky. Ročně jejich středověké uličky a kanály obdivuje asi 30 milionů turistů, z čehož 24 milionů jsou právě jednodenní návštěvníci, říká docent Jan van der Borg, ekonom a odborník na cestovní ruch z benátské univerzity Ca' Foscari.

Cestovní ruch v Benátkách je tak silný, že UNESCO loni varovalo, že je zařadí do seznamu ohrožených památek světového dědictví. To podle van der Borga přimělo zastupitele zavést nový poplatek za jednodenní vstup. Od konce dubna do poloviny července tak museli turisté, kteří si v Benátkách neobjednali ubytování, zaplatit ve vymezených 29 dnech za vstup do města ve výši 5,40 amerického dolaru za osobu a den.

Představitelé města odmítli na otázky reportérů z National Geographic odpovídat. Ve svém oficiálním prohlášení pouze uvádí, že poplatek za jednodenní návštěvu je součástí snahy omezit nadměrný cestovní ruch. Podle van der Borga nicméně počet turistů během zkušebního období neklesl. Zavedení jednodenního poplatku tedy považuje za neúspěšné a tvrdí, že související výnosy z  poplatku nejsou přínosem ani pro občany města.

Benátky podle van der Borga ve skutečnosti spíše prodělaly, protože „zavedení systému stálo celkem tři miliony eur, zatímco vybraná daň činí jenom něco přes dva miliony eur.“

Podle médií město uvažuje o znovuzavedení poplatku za jednodenní výlet a případně také o jeho zdvojnásobení. Van der Borg však poukazuje na již zmíněný akademický názor i zkušenosti jiných měst – městská pokladna možná zaznamená nárůst, ale problém sílícího cestovního ruchu to nevyřeší.