Hlavním viníkem jsou technické problémy s lodí Boeing Starliner, takže Sunita Williamsová a Barry Wilmore nemají na výběr a musí si svůj pobyt na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) – oproti původnímu plánu – prodloužit. Tito astronauti však nejsou prvními kosmonauty, kteří ve vesmíru „uvízli“, a nejspíš nebudou ani posledními.
Vypořádat se s takovými obtížemi je pro posádku nezbytným úkolem – a Williamsová s Wilmorem mohou být s touto situací tajně spokojeni. „Astronaut se vnímá spíš tak, že uvázl na Zemi, takže pro něj je to obrovský dar (když může zůstat ve vesmíru),“ vysvětluje Chris Hadfield, bývalý astronaut NASA, pilot raketoplánu a dlouhodobý velitel posádky na ISS. „Být ve vesmíru je smyslem naší profese.“
Ať už to nazveme zpožděním nebo prodlouženou misí; astronauti čas od času tráví ve vesmíru nějakou dobu navíc. Důvody jsou různé, od geopolitických až po přírodní rizika spojená s cestováním do vesmíru. Ať už je však příčina jakákoli, členové posádek i vesmírné agentury jsou na tyto scénáře připraveni.
Prodloužený pobyt
Williamsová a Wilmore měli na ISS strávit osm dní. Ještě před startem a během cesty na ISS však měl Starliner problémy s úniky plynného helia, které se používá k vytlačování paliva do trysek – a tak jsou oba astronauti – spolu s přepravní lodí – na vesmírné stanici už třetí měsíc. NASA a její dlouholetý subdodavatel firma Boeing se mezitím snaží problém vyřešit.
24. srpna NASA konečně oznámila, že Williamsová a Wilmore se vrátí na Zemi v kosmické lodi SpaceX Dragon, zatímco Starliner provede automatický sestup.To znamená, že oba astronauti by se z ISS měli vrátit na Zemi až v únoru 2025 – tedy zhruba osm měsíců od svého příletu na ISS.
Hadfield, který je zároveň bývalým zkušebním pilotem amerického letectva a námořnictva, říká, že během prvního letu se dají očekávat problémy u každé kosmické lodi; dodává však, že chápe, proč se NASA v rámci zajištění bezpečnosti rozhodla tímto způsobem.
U kosmonautů obecně platí, že čím delší čas ve vesmíru stráví, tím lépe pro ně. „Člověk trénuje desítky let, aby mohl být ve vesmíru co nejdéle – a tahle příležitost teď přišla," dodává Hadfield.
Krátce poté, co kosmonaut Sergej Krikaljov v roce 1991 odletěl na vesmírnou stanici Mir, se rozpadl Sovětský svaz a nevědělo se, kdo zaplatí jeho návrat. Zde je zachycen po přistání, s nášivkou již neexistujícího SSSR.
Kosmonaut Valerij Poljakov (na fotografii tvář v okénku kosmické lodi) je držitelem rekordu v délce pobytu ve vesmíru. V letech 1994 až 1995 strávil na vesmírné stanici Mir 437 dnů a 18 hodin, tedy více než 14 měsíců.
Coby zkušení astronauti to podle něj Williamsová a Wilmore vidí stejně, uvažuje Hadfield, dnes autor románů odehrávající se na Zemi i ve vesmíru. „Kdyby mě na konci každého z mých kosmických letů někdo řekl ‚dostaneš tam nahoře ještě tři měsíce navíc‘ – jásal bych,“ říká.
NASA odmítá, že by uvázli
NASA trvá na tom, že Williamsová a Wilmore ve vesmíru neuvázli a že věděli předem, že se dopravní loď může při svém prvním letu do takových problémů dostat. Podobných příkladů znají dějiny více.
Asi nejslavnějším je Sergej Krikaljov, kosmonaut na palubě vesmírné stanice Mir v době, kdy se rozpadal Sovětský svaz. Krikaljov odstartoval 18. května 1991 z Bajkonuru v Kazašské sovětské socialistické republice a na Miru měl strávit asi 150 dní. Sovětský svaz se však krátce na to definitivně rozpadl, a protože se dlouho nevědělo, kdo bude financovat kosmonautův návrat, Krikaljov zůstal na oběžné dráze celkem 311 dní – ve své době to byl světový rekord.
Kromě potíží s návratem mají kosmické lodě někdy s problémy při kotvení na ISS – z tohoto důvodu se prodloužil i pobyt amerického astronauta Franka Rubia. Rubio spolu se dvěma ruskými kosmonauty přiletěli na ISS v září 2022 v ruské kosmické lodi Sojuz a stejnou lodí se měli vrátit v březnu 2023.
U Sojuzu však nastaly problémy po zásahu mikrometeoritem – drobným úlomkem hmoty, který se řítí vesmírem extrémní rychlostí –, a tak se Rubio musel vrátit ještě téhož roku v září na palubě jiného Sojuzu.
Rubio tím vytvořil nový rekord v délce nepřetržitého pobytu astronauta NASA ve vesmíru; jeho pobyt trval 371 dní. Na světový rekord to však nestačilo – ruský kosmonaut Valerij Poljakov strávil v letech 1994 a 1995 na palubě vesmírné stanice Mir 437 dní.
Nemožnost návratu kvůli odstávce letů raketoplánů
V únoru 2003 uvázli na palubě ISS dva astronauti a jeden ruský kosmonaut poté, co se při návratu do atmosféry rozpadl raketoplán Columbia a všech sedm členů posádky na jeho palubě zahynulo.
Pobyt ve vesmíru si neplánovaně prodloužili i vědecký důstojník expedice Donald Pettit (vpředu), letový inženýr Nikolaj Budarin (vlevo vzadu) a velitel mise Kenneth Bowersox (vpravo vzadu) po havárii raketoplánu Columbia v roce 2003.
NASA po katastrofě pozastavila všechny lety svých raketoplánů. Kvůli odstávce, trvající přes dva roky, se nemohl uskutečnit ani start raketoplánu Atlantis v březnu téhož roku, který měl dopravit posádku z ISS zpět na Zemi. Nakonec všichni tři strávili na ISS další tři měsíce a zpátky na Zemi se vrátili v květnu 2003 v ruské kosmické lodi Sojuz.
Ruský Sojuz byla tedy po určitou dobu jedinou kosmickou lodí, která umožňovala připojení k ISS, a každý její technický problém se promítal do všech odkladů při výměně posádek vesmírné stanice. Zpoždění tak
postihlo v říjnu 2018 i misi MS-10, která byla přerušena krátce po startu.
Ruská kosmická agentura Roskosmos však taková zpoždění zřídkakdy blíže komentuje a ke změnám v rozpisech letů dochází neustále, říká Hadfield.
Nejdramatičtější případ zpoždění ve vesmíru se odehrál během mise Apollo 13 v roce 1970 poté, co pouhé tři dny po zahájení své šestidenní cesty na Měsíc explodovala kyslíková nádrž velitelského modulu.
Katastrofa ohrozila životy tří astronautů na palubě. Ti však dokázali jako záchrannou loď použít svůj lunární modul a těsně před návratem do atmosféry se zbavili tepelně chráněného velitelského modulu; 17. dubna 1970 – zhruba o 14 hodin později, než se předpokládalo – bezpečně přistáli na Zemi.
Záběry oddělených částí lodi Apollo 13 (1970). Na palubě došlo k výbuchu kyslíkové nádrže a k oddělení části zařízení. Posádka musela k návratu na Zemi nouzově použít lunární modul.
Co z nečekané situace vyplývá v širším kontextu
Ani podle profesora astronautiky na Jihokalifornské univerzitě Mika Gruntmana říká obvykle není problém, pokud musejí členové posádky strávit ve vesmíru více času, než plánovali. Upozorňuje však na to, že delší pobyt ve vesmíru může zhoršit zdravotní stav u starších astronautů. Ti mohou v prostředí mikrogravitace trpět větším úbytkem svalové hmoty a kostní tkáně.
Situace s lodí Starliner je však podle něj především příkladem toho, jak se profesionální astronauti dokážou vypořádat s náhlými problémy.
Vývoj událostí na ISS však být také názorným příkladem toho, jak se do průzkumu vesmíru promítají geopolitické problémy na Zemi, uvádí Gruntman s odkazem na současný konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, kvůli němuž je „nereálné“ uvažovat o tom, že by nouzově odstartoval Sojuz, aby astronauty dopravil zpět.
Barrett Caldwell, inženýr z Purdeovy univerzity si vzniklou situaci vykládá jako důkaz odolnosti letů s lidskými posádkami. „Odborníci zabývající se kosmickými lety kladou u každého letu s posádkou obrovský důraz na bezpečnost a řízení rizik,“ říká. „Nedávná rozhodnutí ukazují, jak důsledně je uplatňujeme i v praxi.“
Odhalování a překonávání technických problémů je navíc součástí plánu pro nové kosmické lodě: „Vzhledem k tomu, že jde o první misi experimentálního letounu, je to všechno součástí procesu vývoje a hodnocení,“ říká Caldwell.
Astronauti na palubě ISS mohou Zemi pozorovat z oken takzvané kupole. V prostředním panelu je vidět západní pobřeží Chile.
Oba jsou vítanou pomocí pro stávající posádku ISS
Pokud jde o to, jak bude posádka Starlineru trávit čas ve vesmíru, Tom Jones, bývalý astronaut NASA, říká, že Williamsová a Willmore se už připojili ke stávající posádce vesmírné stanice, kde budou až do svého únorového odletu plnohodnotně zastávat své úkoly.
„NASA a její partneři oceňují, že mají na palubě další produktivní síly – další dvě ‚chytré hlavy a šikovné ruce‘, s nimiž mohou provádět výzkum a udržovat v chodu velmi složitou ISS,“ uvádí astronaut.
Podle Jonese jsou na ISS nouzové zásoby na čtyři měsíce pro sedm lidí a od příletu nových astronautů už na ISS zakotvily dvě robotické nákladní lodě –pravděpodobně s dalšími zásobami a osobními věcmi pro rozšířenou posádku.
Závěrem Hadfield znovu poukazuje na to, že Williamsová a Wilmore jsou zkušení astronauti, kteří snadno zvládnou případné nepohodlí způsobené změnami, protože „Astronautem se člověk nestává kvůli pohodlí. Hned bych si s nimi vyměnil místo,“ uzavírá Hadfield.
Sledujte nás v Google Zprávách