Když se novinářka Dorothy Tuckerová poprvé dozvěděla o genealogickém projektu 10 milionů jmen, pomohlo jí to oživit a posílit vzpomínky na dlouhé cesty autem z Chicaga na jih v 60. letech, kde rodina její matky vlastnila půdu.
Pozemek v Mississippi, který koupil její pradědeček George Trice v roce 1881, byl zvláštní z několika důvodů. Zaprvé, nikdo si není jistý, jak mohl bývalý zotročený muž koupit 160 akrů (65 hektarů), ale Trice za ně zaplatil 800 dolarů. A pokaždé, když Tuckerová a její rodina jeli každé léto do Shannonu v Mississippi navštívit příbuzné, bylo to víc než jen dovolená.
"Ráno jsem se probudila a posnídala u tety. Prošla se pár metrů dál po silnici a obědvala u pratety. A pak jsem si hrála venku u bratrance," říká Tuckerová, oceňovaná investigativní novinářka z chicagské televize CBS2 WBBM-TV. "Tak to bylo celý den. Každý dům patřil nějakému příbuznému. Myslel jsem si, že takhle žijí všichni. Myslela jsem si, že každý má pozemek a věci, které jsou jeho."
Dorothy Tuckerová se v posledních měsících svého působení ve funkci prezidentky National Association of Black Journalists (Národní asociace černošských novinářů) konečně dozvěděla konkrétní podrobnosti o tom, jak a proč byl tento pozemek zakoupen. A to právě díky Projektu 10 milionů jmen. Ten byl vytvořen s cílem získat zpět jména přibližně 10 milionů mužů, žen a dětí afrického původu, kteří byli zotročeni v předkoloniální a postkoloniální Americe v období od roku 1500 do roku 1865. Cílem iniciativy je ve spolupráci s odbornými genealogy, kulturními organizacemi a černošskými i bílými rodinnými historiky poskytne více Afroameričanům informace, které se o jejich předcích začaly formálně zachycovat až při sčítání lidu Spojených států v roce 1870.
Ella Jane Jessie Blocker a její manžel Benjamin Blocker, prarodiče autorky Rachel Jones z matčiny strany, se ve 30. letech 20. století přistěhovali z Georgie a Jižní Karolíny na sever do Pensylvánie.
Až do tohoto roku byli zotročení Afričané a jejich potomci uznáváni pouze jako majetek svých majitelů. Pokud byla jejich existence zaznamenána, bylo to ve formě prodejních dokumentů nebo jako katalogizovaný majetek v občanských záznamech. Také příbuzní zotročovatelů často uchovávali hromady informací o zakoupených a odprodaných osobách, které by jinak byly zcela ztraceny.
Velká část práce bude záviset na ústním vyprávění předávaném z generace na generaci a výzkumníci projektu 10 milionů jmen také doufají, že při pátrání pomůže více bílých rodin tím, že jim zpřístupní rodinné záznamy, jako jsou dopisy a stránky z rodinných biblí.
Tuckerová, která během srpnové výroční konference této organizace ukončila své působení ve funkci prezidentky NABJ, na banketu v Birminghamu v Alabamě prozradila, že se jí díky spolupráci NABJ a iniciativy American Ancestors Historické genealogické společnosti Nové Anglie podařilo zjistit více o realitní operaci svého pradědečka.
Právě na této konferenci byl oficiálně zahájen projekt 10 milionů jmen. Dorothy Tuckerová jej považuje za mimořádně aktuální dárek na rozloučenou svým novinářským kolegům. Vzhledem k tomu, že se prohlubuje rozdělení společnosti podle rasového klíče, pokračují zločiny z nenávisti a přibývá pokusů o zákaz knih a omezování afroamerických studijních programů na školách a univerzitách, je podle Dorothy Tuckerová posílení historických znalostí pro černošské Američany naléhavě důležité.
"Myslím, že schopnost vyprávět tyto příběhy a znát je je nesmírně důležitá," říká. "Když znáte svůj osobní příběh, pak vám to jako novináři dává perspektivu, abyste se mohli hlouběji ponořit, až budete dělat další příběh, ať už se bude týkat školní rady, Ukrajiny nebo příštích voleb. Víte, všechny tyto příběhy jsou nástroji, které jsou opravdu dobré pro nás všechny."
Jak se iniciativa vyvíjela
Muž, který je duší projektu Georgetown Memory Project a 10 milionů jmen, říká, že se nikdy nezajímal o zkoumání vlastního rodokmenu.
"Genealogie pro mě byla něco jako sbírání motýlů," říká Richard Cellini, odborný pracovník Harvardovy univerzity a zakládající ředitel Harvard Legacy of Slavery Remembrance Program (Harvardského programu pro připomínání dědictví otroctví). "Je to působivé kvůli množství úsilí, které se do toho investuje. Nikdy jsem však vlastně úplně nepochopil, jaký to má smysl."
Cellini se narodil v roce 1963 ve střední Pensylvánii profesorovi z Penn State University a matce v domácnosti. Katolická výchova ho nasměrovala na Georgetownskou univerzitu a posléze na desetiletou právnickou kariéru, než se přeorientoval na oblast softwaru a technologií. V roce 2015 se Cellini dozvěděl, že jeho alma mater vytvořila pracovní skupinu, která má prozkoumat prodej 272 mužů, žen a dětí v roce 1838, který měl tehdy zachránit univerzitu před bankrotem. Jako bílý Američan evropského původu říká, že v době dospívání, školní docházky ani během své právnické a technologické kariéry nežil s mnoha černochy ani je neznal, takže tato iniciativa mu otevřela nové obzory.
Isaac Granger Jefferson z Petersburgu ve Virginii (asi 1845) byl zotročeným klempířem a kovářem v Monticellu v rodině Thomase Jeffersona. V roce 1822 získal Granger Jefferson, který žil v letech 1775 až asi 1850, podle svých pamětí svobodu.
Když prezident Georgetownu John DeGioia vyzval absolventy, aby se vyjádřili, Cellini napsal e-mail s jednoduchou otázkou, která neměla s univerzitou nic společného. Chtěl vědět: "Co se stalo s lidmi?".
Cellini říká, že starší člen pracovní skupiny mu odepsal, že výzkum dospěl k závěru, že všichni zotročení muži, ženy a děti zemřeli poměrně rychle po příjezdu do bažin v Louisianě, kam byli převezeni.
"A já si vzpomínám, jak jsem na ten e-mail zíral, i když jsem toho o historii otroctví nebo afroamerické historii moc nevěděl, a říkal jsem si, že to prostě nedává smysl," říká Cellini. Zvědavost ho přiměla založit nezávislou výzkumnou skupinu, kterou zpočátku financoval z vlastní kreditní karty a poté od dalších absolventů Georgetownu, kteří ochotně nabídli finanční podporu. K dnešnímu dni projekt Georgetown Memory Project plně identifikoval 236 z 272 zotročených osob, které vedení univerzity prodalo. Z těch, kteří byli identifikováni prostřednictvím archivních záznamů, projekt ověřil více než 10 000 jejich přímých potomků.
"Prodej otroků v Georgetownu v roce 1838 mi znovu připomněl, že to byli skuteční lidé se skutečnými rodinami a skutečnými jmény," říká Cellini. "Více než 50 procent z nich byly děti. William byl nejmladší a bylo mu šest měsíců. A Daniel byl nejstarší, bylo mu 80 let. Len byl nemocný a Stephen kulhal. Tohle všechno je z původní dokumentace. Od té chvíle jsem to prostě nemohl dostat z hlavy."
Shromažďování historie
Genealogové a historici zapojení do projektu naznačují, že nejbohatší žíla informací se může skrývat v orální historii, kterou již začali shromažďovat prostřednictvím stovek rozhovorů. Obsahují fascinující příběhy, jako jsou ty, které vyprávěla babička Kendry Field Odevia Brown o svých afroamerických a indiánských předcích v Oklahomě. Když Field chodila na střední školu, nikdy neměla ráda hodiny dějepisu, ale babiččiny příběhy vždy milovala.
"Až na vysoké škole jsem si díky skvělému profesorovi uvědomila, že babiččiny příběhy jsou historie," říká Fieldová. Po smrti svého otce se Field začala vracet do těchto historicky černošských oklahomských měst, aby prozkoumala své afroamerické a indiánské dědictví. Nyní je Field historičkou, autorkou a profesorkou na Tuftsově univerzitě a zároveň se ujala role hlavní historičky projektu 10 milionů jmen.
Technologie, včetně využití programů umělé inteligence, umožňují řešitelům projektu rychlejší a efektivnější vyhledávání informací. Field říká, že se tak může stát díky identifikaci umístění plantážních knih, inzerátů a stvrzenek z aukcí. "Zejména došlo k velkému pokroku v oblasti optického rozpoznávání znaků, které umožňuje badatelům identifikovat jména a ručně psané záznamy," říká Field.
Dříve musel výzkumník najít dokument, přepsat informace a pak se přesunout do jiné databáze, aby se dostal hlouběji. S rozvojem dalších genealogických datových souborů, jako je Enslaved.org, je však vyhledávání osob a navazování kontaktů mnohem snazší. "To znamená, že se můžeme přiblížit k oněm 10 milionům mnohem rychleji, než bychom byli schopni ještě před deseti lety," říká Field. Také sbírka Knihovny Kongresu “Born in Slavery: Slave Narratives from the Federal Writers' Project, 1936 to 1938” přinesla důležité poznatky od přibližně 2 300 lidí, s nimiž byly během tohoto projektu vedeny rozhovory.
Ačkoli identifikace 10 milionů lidí, kteří nikdy neměli být poznáni jako lidské bytosti, může znít jako ohromující úkol, lidé stojící za touto iniciativou věří, že je to zcela dosažitelný cíl - dokonce i uprostřed všech současných kulturních a ideologických zmatků v americké společnosti. To proto, že podle Celliniho existují na světě určité nezcizitelné pravdy.
"John Adams řekl, že fakta jsou neoblomná. Víte, naši černošští bratři a sestry vždycky znali svou historii a běloši se vždycky snažili zabránit tomu, aby se černí lidé tuto historii naučili. Novinkou je, že bílí lidé se nyní snaží zabránit jiným bílým lidem, aby se tuto historii naučili."
Cellini se domnívá, že černí Američané nejsou jediní, kdo chce nebo potřebuje znát celou historii. "Jsou to i bílí lidé, kteří touží po poznání této historie. Je naší povinností zapojit se do rozhodného odporu a opakovaně zasazovat údery za pravdu. A nic není tak neústupné jako fakta."
A stejně jako novinářka Tuckerová i Cellini věří, že pátrání je neskonale ku prospěchu celé společnosti.
"Nejtěžší není samotné hledání," říká Cellini o tomto úsilí. "Nejtěžší je hledání. Ale když hledáme, nacházíme. A když najdeme, změní se celý svět."
Sledujte nás v Google Zprávách