Představte si, že jste teenagerem žijícím před 30 000 lety. Místo školy trávíte dny lovem mamutů a sběrem bobulí. Místo mobilního telefonu máte v ruce oštěp. A místo přemýšlení o prvním rande řešíte, jak přežít v drsném prostředí doby ledové. Jak asi vypadalo dospívání v tak vzdálené minulosti?

Nová studie publikovaná v časopise Journal of Human Evolution vrhá světlo na tuto fascinující otázku. Mezinárodní tým vědců pod vedením Mary E. Lewisové z Univerzity v Readingu prozkoumal kosterní pozůstatky 13 mladých jedinců z období mladého paleolitu, tedy zhruba před 54 000 až 12 000 lety. Jejich cílem bylo zjistit, kdy tito pravěcí „teenageři“ procházeli pubertou a jak se lišili od dnešních dospívajících.

Výsledky jsou v mnohém překvapivé a ukazují, že puberta v pravěku nebyla tak odlišná od té dnešní, jak by se mohlo zdát.

Kdy začínala pravěká puberta?

Podle zjištění vědců začínalo období dospívání u mladých lidí v paleolitu mezi 11. a 14. rokem života. To je poměrně podobné dnešku, kdy puberta obvykle startuje mezi 8. a 13. rokem u dívek a 9. až 14. rokem u chlapců.

„Naše výsledky naznačují, že puberta v raném paleolitu začínala možná o dva roky později než ve středověku, ale trvala kratší dobu. Mladí lidé z doby kamenné dospívali rychleji,“ vysvětluje Mary E. Lewisová.

Zajímavé je, že pravěcí „puberťáci“ dosahovali plné pohlavní dospělosti mezi 17. a 20. rokem života. To je opět srovnatelné s dneškem, kdy tento proces končí kolem 16. roku u dívek a 18. roku u chlapců.

Menstruace přicházela výrazně později

Jedním z klíčových milníků dospívání je u dívek nástup menstruace, odborně nazývaný menarche. I zde přináší studie zajímavá zjištění.

„Zdá se, že k menarche docházelo u paleolitických dívek až kolem 16.–17. roku života,“ uvádí studie. To je výrazně později než dnes, kdy průměrný věk nástupu menstruace je kolem 12,5 let.

Proč k tomu docházelo později? Vědci se domnívají, že to mohlo souviset s celkově náročnějšími životními podmínkami. Tělo dívky potřebovalo více času, aby dosáhlo optimální váhy a vývoje pánve pro případné těhotenství a porod.

„V nepříznivých podmínkách je plod obvykle naprogramován k dosažení pohlavní dospělosti brzy na úkor plného kosterního růstu, zatímco v lepších podmínkách může být menarche oddálena, dokud není pánev plně vyvinuta a tělesná hmotnost nedosáhne optimální úrovně pro zajištění co nejlepšího výsledku pro potomstvo,“ vysvětlují autoři studie.

Příběhy pravěkých teenagerů

Za čísly a statistikami se skrývají příběhy jednotlivých mladých lidí z doby kamenné. Podívejme se na některé z nich blíže.

Bratranci pohřbení společně

V roce 1955 objevili archeologové v Rusku u vesnice Sunghir pozoruhodný dvojhrob. Ležely v něm pozůstatky dvou mladých jedinců – přibližně 14letého Sunghira 2 a 11letého Sunghira 3. Dlouho se mělo za to, že jde o sourozence. Moderní analýza DNA však ukázala, že šlo nejspíše o bratrance.

Jejich pohřeb patří k nejbohatším, jaké známe z mladého paleolitu. Těla byla posypána červeným okrem a vybavena množstvím ozdob – včetně více než 10 000 korálků ze slonoviny a pazourkových nástrojů.

Nová analýza dospívání těchto dvou chlapců přináší zajímavé poznatky. Zatímco mladší Sunghir 3 byl ještě před začátkem puberty, starší Sunghir 2 už vstupoval do fáze zrychleného růstu.

„Komunita, ve které žili, si možná byla vědoma fyzického rozdílu mezi zcela dětským vzhledem Sunghira 3, který ještě nezačal procházet pubertou, a Sunghira 2, jehož fyzický vzhled se začínal měnit, jak vstupoval do fáze zrychleného růstu,“ uvádí studie.

To by mohlo vysvětlovat rozdíly v pohřební výbavě obou chlapců. Zatímco mladší dostal více korálků, starší byl vybaven unikátními předměty jako byla stehenní kost naplněná červeným okrem či zvířecí figurka. Mohlo jít o náznak, že starší chlapec už byl komunitou vnímán jako blížící se dospělosti, zatímco mladší byl stále považován za dítě.

„Princ“, který dospíval později

Jedním z nejslavnějších pravěkých pohřbů je tzv. „Princ“ z italské jeskyně Arene Candide. Jde o přibližně 17letého chlapce, který byl pohřben s mimořádně bohatou výbavou – včetně čepice zdobené stovkami mušlí a jeleních zubů či 23 cm dlouhé pazourkové čepele.

Nová analýza jeho kosterních pozůstatků však přináší překvapení. Ukazuje se, že navzdory svému věku byl tento mladík ve vývoji opožděn.

„V téměř 17 letech právě vstupoval do druhé fáze pubertálního růstového spurtu. Ještě nedosáhl vrcholu rychlosti růstu, nevykazoval by významné zvýšení svalové hmoty nebo výšky a jeho hlas by se ještě nezačal lámat,“ uvádí studie.

To vrhá nové světlo na interpretaci jeho bohatého pohřbu. Někteří vědci se domnívali, že jde o doklad dědičného vysokého společenského postavení – chlapec byl příliš mladý na to, aby si takovou poctu „vysloužil“ vlastními činy.

Zjištění o jeho opožděném vývoji tuto teorii posiluje. „Náš objev z hodnocení puberty, že byl méně vyvinutý, než by se dalo očekávat vzhledem k jeho věku, a že vypadal více dětsky, než se dříve předpokládalo, tuto interpretaci posiluje tím, že zvýrazňuje kontrast mezi jeho vnímaným věkem a jeho potenciálním statusem,“ píší autoři studie.

Zároveň však nabízejí i alternativní vysvětlení. Je možné, že právě jeho opožděný vývoj z něj dělal v očích komunity „výjimečného“ jedince, což vedlo k jeho mimořádnému pohřbu.

Co ovlivňovalo dospívání v pravěku?

Studie nabízí i zamyšlení nad tím, co mohlo ovlivňovat načasování a průběh puberty u mladých lidí v paleolitu. Klíčovou roli hrály podle vědců následující faktory:

  1. Klimatické podmínky: Většina zkoumaných jedinců žila v chladném a suchém podnebí poslední doby ledové, kdy bylo v průměru o 5 až 10 stupňů Celsia chladněji než dnes. To kladlo vysoké nároky na fyzickou odolnost.
  2. Vysoká mobilita: Analýzy kosterních pozůstatků ukazují, že lidé v raném paleolitu byli vystaveni vysoké fyzické zátěži spojené s lovecko-sběračským způsobem života.
  3. Zdravotní stav: Překvapivě vysoký podíl zkoumaných jedinců (8 z 11) vykazoval nějakou formu patologického stavu – od zubních defektů po vážnější vývojové abnormality.
  4. Trauma: U nejméně pěti jedinců byly nalezeny stopy po zraněních, což naznačuje fyzicky náročný a nebezpečný životní styl.

„Jedinci v naší studii, kteří výrazně zaostávali za svými vrstevníky ve vývoji, vykazují nějakou formu patologie,“ uvádí studie. To naznačuje, že zdravotní problémy mohly hrát významnou roli v načasování puberty.

Zároveň však vědci zdůrazňují, že i v pravěku existovala značná individuální variabilita v načasování dospívání – podobně jako dnes.

Most mezi minulostí a současností

Studie pubertálního vývoje u mladých lidí z doby kamenné ukazuje, že navzdory obrovskému časovému odstupu a dramaticky odlišným životním podmínkám, bylo dospívání našich předků v mnohém podobné tomu dnešnímu.

Zároveň tyto poznatky pomáhají lépe pochopit, jak se vyvíjel lidský druh jako celek. Prodloužené dětství a období dospívání je jedním z klíčových znaků, které nás odlišují od ostatních primátů. Studie naznačuje, že tento vzorec byl již plně rozvinut před desítkami tisíc let.