Dějiny jsou plné prodejů, nákupů a výhodných či méně výhodných nabídek. Nákup Manhattanu byl jedním takovým. Holanďané prý ostrov zakoupili od původních obyvatel za hrst korálků a 24 dolarů v hotovosti.
Původní obyvatelé Manhattanu
V době, kdy k řece Hudson pronikli první evropští kolonisté, žili v oblasti indiáni z kmene Lenape. Ti zelenému ostrovu u řeky říkali „Manahatta“ neboli „Kopcovitý ostrov“. Tento kmen, mluvící algonkinským jazykem, obchodoval s řadou dalších kmenů a na ostrov přicházel pouze na část sezony za hojností přírodních zdrojů a kožešinových zvířat.
Tato zvířata – zejména bobři – přitahovala pozornost prvních Evropanů, kteří se s příslušníky kmene Lenape a s „Manhattou“ setkávali zhruba od roku 1500. Ze zvířecích kožešin se na starém kontinentě vyráběly módní klobouky a luxusní předměty pro evropské spotřebitele. Zvýšená spotřeba v Evropě vedla k tomu, že Evropané svá kožešinová zvířata díky intenzivnímu lovu v Evropě téměř vyhubili.
Nizozemští obchodníci začali s kmenem Lenape obchodovat a brzy si jménem Nizozemské západoindické společnosti nárokovat také území, které sahalo od dnešního Delaware po Rhode Island. Tato společnost, která si vytvořila na atlantický obchod monopol, založila v roce 1621 územní celek a nazvala jej Nové Nizozemí. Tím rozšířila nizozemskou nadvládu na území okolo řeky Hudson. Od roku 1624 žili Holanďané na „Manahattu“ – později přejmenovaném na Manhattan – v osadě zvané Nový Amsterdam.
Charta Nizozemské západoindické společnosti umožňovala svým členům uzavírat smlouvy s „princi a domorodci“ v oblasti, obchodovat se zbožím a s měnou v zájmu „obydlování těchto úrodných a neosídlených částí“ – míst, k nimž měli místní obyvatelé vztah jako k zemi předků. A tak se korporace pustila nejen do kolonizace dotyčné půdy, ale také do nákupu co největšího množství půdy od původních obyvatel.
Nejasné okolnosti prodeje „Manahattu“
Vlastní transakce z roku 1626, spojená s legendárním nákupem, je sporná už téměř 400 let. Kolonista Peter Schagen ve zprávě pro Nizozemskou západoindickou společnost sice napsal dopis, v němž tvrdil, že Holanďané „koupili od Indiánů ostrov Manhattes v hodnotě 60 guldenů“ (Odlišný pravopis je zachován podle původní citace.) a o tomto nákupu se mluví i v dalších záznamech. Nicméně žádná listina ani jiná korespondence, která by to potvrzovala, se nikdy nenašla.
Za některými nejasnostmi by mohla stát jedna archivářská legenda z 19. století. V jeho čtyřicátých letech začal historik Edmund Bailey O'Callaghan pročítat dokumenty z holandské minulosti New Yorku, psát první vědeckou historii státu a nakonec pracovat jako státní archivář. Mezi O'Callaghanovými objevy byl i výše zmíněný Schagenův dopis z roku 1626. Napsal o něm, že domorodí Američané „dostali za tento nádherný kus země nepatrnou částku šedesáti guldenů, tedy čtyřiadvaceti dolarů“.
Čtenáři se na archivářovo hodnocení částky upnuli jako na hotovou věc. Spolu s dalšími detaily, například se zmínkou o výměně korálků za cenné zboží, si vytvořili zjednodušenou představu o konečné hodnotě zakoupené půdy. Stále však zůstává nejasné, zda transakce zahrnovala peníze, zboží, nebo obojí. Moderní historikové navíc poukazují na to, že 60 guldenů mělo v té době mnohem vyšší hodnotu než současných 24 dolarů – odpovídaly přibližně 1 000 současných dolarů. A pokud tyto peníze skutečně měnily majitele, pravděpodobně k nim Holanďané zaplatili ještě cenné obchodní zboží.
Tento výklad podporují i další obchodní transakce té doby. Například závěrečná listina z roku 1670, podle níž Holanďané získali od kmene Munseeů Staten Island, dokládá tvrdé vyjednávání, jehož výsledkem bylo, že Nizozemci za budoucí čtvrť zaplatili více než 100 000 tradičních mušlových korálků a velké množství oděvů, nářadí a zbraní a střeliva – a slíbili, že budou tuto listinu každoročně potvrzovat na znamení vzájemného přátelství.
V souvislosti s nákupem „Kopcovitého ostrova“ však žádná taková listina neexistuje. A bez ohledu na to, zda při transakci došlo k výměně peněz, zboží nebo obojího, píše historik Paul Otto, Lenapeové tuto výměnu pravděpodobně považovali za „významnou záležitost“.
Byl Manhattan skutečně prodán?
Tato „významná záležitost“ však nemusela být nutně prodejem: Otto poznamenává, že Lenapeové a další původní obyvatelé Ameriky nejspíš neznali evropské formy vlastnictví a individuální práva na půdu možná vůbec neuznávali. Mohli se proto domnívat, že se s Nizozemci o půdu dělí nebo jim ji pronajímají. Historička Jean Soderlundová píše, že ačkoli Lenapeové měli pověst mírumilovného národa, „nebyli ani slabí, ani hloupí“ – a že jejich jednání vždy odráželo jak jejich oddanost vlastní suverenitě, tak touhu chránit svá obchodní práva.
Nizozemci oproti tomu věřili, že zemi koupili, a pokračovali v jejím osidlování prostřednictvím svých kolonistů, zotročených Afričanů, obchodníků různých národů a lidí prchajících před náboženským pronásledováním. Obchod s bobřími kožešinami vzkvétal do té míry, že se kožešiny staly uznávaným platidlem v celém Novém Nizozemí. V roce 1664 žilo v Novém Amsterdamu 1 500 lidí a v celé osadě se údajně mluvilo 18 jazyky. Město bylo známé díky zdi, která ho obklopovala: Její pozůstatky, které postavili otroci, se nakonec staly slavnou newyorskou ulicí Wall Street.
Dopis holandského kolonisty Petera Schagena z roku 1626 popisující koupi „Manhatty“ za 60 guldenů.
Další historický obchod
Zeď však nestačila, aby Holanďany ochránila před nepřáteli. V srpnu 1664 vtrhli do Nového Amsterdamu britští vojáci a nizozemský guvernér kolonie Peter Stuyvesant se o měsíc později této multikulturní kolonie vzdal. Angličané ji následně přejmenovali na New York.
V širším důsledku evropských koloniálních půtek, k nimž docházelo na různých místech světa, byli nakonec lidé, kteří „Manhattu“ považovali za svou rodnou zemi, vytlačeni. Různé války, smlouvy a nucené stěhování v šedesátých letech 19. století vedly k tomu, že většina příslušníků kmene Lenapů odešla na území dnešní Oklahomy. K dnešnímu dni jsou na území Spojených států uznávány tři lenapské kmeny a další Lenapeové stále o oficiální uznání bojují.
