V kulisách vyprahlé a skalnaté krajiny s řídkou vegetací se proslulé červené kabáty britské armády poprvé ukázaly jako taktická nevýhoda, protože její vojáci se kvůli křiklavosti svých stejnokrojů stávali v indické krajině 19. století snadným terčem nepřítele.

„Devatenácté století bylo obdobím řady koloniálních válek, v nichž se toho britská armáda hodně naučila o strategii a taktice, zejména na vzdálených hranicích impéria. Pochopila, jak mají vypadat uniformy, jak strategický postup a jak se má uniforma využívat coby nedílná součást bojové akce,“ vysvětluje Jane Tynanová, historička kultury a autorka knihy o vojenských uniformách v době první světové války.

Řešením byla šedohnědá barva ve stejném odstínu jako mělo prostředí, v němž se britští vojáci v koloniální Indii pohybovali. „Khaki“ v urdštině znamená „barva prachu“.

Stejnokroj v odstínu khaki použila britská armáda vůbec poprvé ve své novodobé historii. Podle Tima Newarka, britského spisovatele a historika, bylo zavedení tohoto odstínu „největší změnou ve vývoji uniforem“. Khaki se stalo typickým maskovacím odstínem, který se používá dodnes a jenž se v průběhu následujících dvou staletí osvědčil nejen u vojska různých národů; oblíbila si jej také mládež či milovníci přírody, a to navzdory skutečnosti, že si s sebou dodnes nese stín koloniálního dědictví.

Barva hlíny

Rozhodnutí používat khaki u stejnokrojů britské armády se připisuje siru Harrymu Lumsdenovi, zakladateli takzvaného Sboru průvodců v Indii, a jeho zástupci Williamu Hodsonovi, který v roce 1848 prohlásil, že „v zemi plné prachu budou [průvodci díky odstínu khaki] neviditelní“. Tento sbor tvořili indičtí průzkumníci, kteří při okupaci britskou Východoindickou společností bojovali na straně britské indické armády.

Nové stejnokroje se zpočátku vyráběly z bílé látky a vhodný odstín získávaly tak, že je krejčí obarvovali bahnem pocházejícím z oblasti, v níž vojáci působili. Později – na přelomu 19. a 20. století – stejnokroje přicházely z Anglie už hotové, obarvené. Uniformy se šily z bavlny, již Británie v tomto období dovážela především ze Spojených států a ze svých kolonií v Indii a Egyptě.

V roce 1897 se khaki uniforma stala oficiálním stejnokrojem všech britských jednotek v zámořských oblastech a později i vojáků z dalších armád, například amerických Rough Riders, bojujících ve španělsko-americké válce, či jihoafrických vojáků v búrských válkách.

V průběhu obou světových válek začal výraz khaki označovat celou řadu odstínů krémové, žlutohnědé, světle hnědé a šedozelené barvy, a jeho nošení proniklo i do civilního života. Tento odstín nosili američtí horníci a zemědělci i lidé při odpočinku a sportech jako tenis, golf, turistika a kempování. Na počátku 20. století se odstín zřejmě promítl i do romantického obrazu zálesáka, který v zeleném oblečení objevuje nové země, poznává „exotické“ kultury a podmaňuje si divokou přírodu. Oblečení „barvy prachu“ si oblíbil i americký prezident Theodor Roosevelt.

Podle Tracey Panekové, historičky společnosti Levi Strauss, začala firma prodávat khaki oblečení, které se hodilo k pohybu v přírodě, v první dekádě 19. století. Vytvořila kolekci, jež oslovila vojáky vracející se z války domů i vysokoškolské studenty. Oblíbenost této módy v civilním životě přetrvala do 20. století, ačkoliv si vždycky zachovávala odkaz na svůj původně vojenský účel. Khaki oblečení nosili dělníci, studenti, podnikatelé i školáci.

Klima a politika

Klimatická a módní aktivistka Céline Semaanová poukazuje na to, že mezi americkými civilisty dosahují khaki kalhoty a další vojenské vybavení vrcholu popularity v dobách zvýšené globální vojenské aktivity, jako bylo třeba bombardování Hirošimy a Nagasaki nebo invaze do Iráku po 11. září.

„Existuje představa, že khaki kalhoty, vojenské boty, maskáče a celá výstroj vyjadřují myšlenku svobody a moci. Stává se z toho vlastně snaha o to, aby široká veřejnost v armádě spatřovala něco přitažlivého, módního, něco, čemu se chce podobat,“ uvádí a dodává, že kdykoliv stoupne oblíbenost této barvy, stává se to často na pozadí nějakého geopolitického dění.