Když slyšíte slovo „abrakadabra“, víte, že se má stát něco magického - možná proměna, nebo přinejmenším jen trik. Slovo samo o sobě je zvláštní, přesto je dnes téměř univerzálním signálem údajně nemožného. A přestože odborníci diskutují o přesném původu slova abrakadabra, jeho původ je nepopiratelně starobylý.
Poprvé se abrakadabra objevuje ve spisech Quinta Serena Sammonica před více než 1800 lety jako magický prostředek proti horečce, což byl v době před antibiotiky potenciálně smrtelný jev a příznak malárie. Byl vychovatelem dětí, které se staly římskými císaři Getou a Caracallou, a jeho privilegované postavení v bohaté aristokratické rodině dodávalo jeho slovům na důležitosti.
Ve 2. století našeho letopočtu napsal Serenus knihu Liber Medicinalis (Kniha lékařství). V ní radil čtenářům, aby v případě, že někdo onemocní, zhotovili amulet, vložili do něj pergamen s magickým slovem a amulet pak pověsili na krk nemocnému. Magické slovo na pergamenu mělo být zapsáno na jednotlivých řádcích do trojúhelníku, jehož vrchol ukazoval směrem dolů, přičemž slovo na každém dalším řádku mělo být vždy o písmeno kratší:
ABRACADABRA
ABRACADABR
ABRACADAB
...
AB
A
Nápis by se pak skládal z jedenácti řádků, psaných tak dlouho, dokud ve slově nezbyly žádné znaky. Stejným způsobem by podle Serena zmizela i horečka.
Slovo proti zlým duchům
Podle nejnovějších výzkumů se verze „abrakadabry“ objevují také v egyptském papyru – psaném řecky – ze 3. století našeho letopočtu, stejně jako v koptském kodexu ze 6.století, který používá stejný způsob odebírání písmen, ale jiné magické slovo.
Stoupenci řecké magie psali varianty tohoto slova do trojúhelníku, který směřoval dolů, ale měl podle nich „hroznovitý tvar“ nebo „tvar srdce”. Šlo o způsob zápisu ústního zaklínadla, které stejným způsobem opakovalo a zmenšovalo jméno zlého ducha. Předpokládalo se, že takoví duchové způsobují nemoci, a obě tyto verze zaklínadla „abrakadabra“ měly léčit horečky a jiné neduhy.
„Abrakadabra“ bylo „apotropaické slovo – tedy slovo, které mohlo odvrátit zlé věci,“ vysvětluje Elyse Grahamová, historička jazyka na Stony Brook University. O původu tohoto slova se hodně diskutuje.
Někteří se domnívají, že „abrakadabra“ pochází z hebrejské fráze „ebrah k'dabri“ a znamená „tvořím, jak mluvím”, zatímco jiní se domnívají, že pochází z „avra gavra“, aramejské fráze, která znamená „stvořím člověka“ – slova Boha šestého dne stvoření. Jiní si zase všímají jeho podobnosti s „avada kedavra“, „kletbou zabíjení“ v knihách o Harrym Potterovi, což podle autorky J. K. Rowlingové znamená aramejsky „nechť je věc zničena“.
Středověký historik Don Skemer, specialista na magii a bývalý kurátor rukopisů na Princetonské univerzitě, se domnívá, že „abrakadabra“ by mohla pocházet z hebrejského magického jména „ha brachah dabarah“, který znamená „jméno požehnaného“.
„Myslím si, že toto vysvětlení je pravděpodobné, protože božská jména jsou důležitým zdrojem nadpřirozené moci, která chránila a léčila, jak vidíme ve starověké, středověké i moderní magii,“ říká historik; pro rané křesťany „se jména odvozená z hebrejštiny těšila význačnému postavení, protože hebrejština byla jazykem Boha a stvoření,“ dodává Skemer.
Lék podávaný „ústně“
„Abrakadabra“ si svou funkci magického léku proti nemocem zachovala po mnoho dalších staletí. V židovském rukopise z Itálie z 16. století je zaznamenána verze slova pro amulet proti horečce. Anglický spisovatel Daniel Defoe v knize Deník morového roku poznamenává, že se v 17. století se tato magická formule používala v Londýně k předcházení morové nákazy: „jako by mor nebyl rukou boží, ale jakousi posedlostí zlým duchem, a že je třeba se od něj chránit křížky, znameními zvěrokruhu, papíry svázanými uzly a konkrétními slovy nebo číslicemi na nich napsanými, jako zejména slovem ‚abrakadabra‘, poskládaným do trojúhelníku či pyramidy".
Svůj účinek jako ochranný prostředek však „abrakadabra“ zřejmě na počátku 19. století ztratilo a objevilo se v divadelní hře od William Thomase Moncrieffa jako příklad výrazu, který by mohli používat kouzelníci. Jedinou pozoruhodnou připomínkou tohoto slova ve 20. století může být zmínka ve spirituálním učení Theléma, které na počátku 20. století založil Aleister Crowley. Tento okultista často „abrahadabru“ používal ve své knize Liber Al Vel Legis („Kniha zákona“) z roku 1904 s tím, že jde o název nového věku lidstva, a tvrdil, že jej odvodil z numerologického systému známého jako hermetická kabala, což ho přimělo vyměnit písmeno K ve slově „abrakadabra“ za písmeno H.
Sestup do sféry čarodějnictví
Historik Graham poznamenává, že magie byla považována za užitečný lék teprve před rozvojem moderní medicíny: „Dříve jsme potřebovali magii na různé věci, ale dnes máme lepší léky,“ říká. A to odsunulo „abrakadabru do oblasti jevištní magie a kouzelnických triků: „Nyní je kouzlo spíše o podívané a rozptýlení.“
Pokud si „abrakadabra“ stále zachovává nějakou sílu, je to možná proto, že si nikdo není jistý, co znamená. „Kouzelnické slovo dává kouzelníkovi moc, protože publikum neví, co znamená,“ vysvětluje Graham. Pokud tedy abrakadabra zní nesmyslně, možná je to právě ono, říká: „Kdyby to slovo nebylo záhadné, bylo by méně magické.“
