Výchozí postavení
Na začátku nic nenasvědčovalo tomu, že by měla Jane Greyová vládnout zemi. Po smrti krále Jindřicha VIII. v roce 1547 usedl na trůn jeho syn Edward VI, kterému bylo pouhých devět let, takže vládu v zemi převzala regentská rada, než král dosáhne plnoletosti.
Jindřichově neteři Jane Greyové bylo v té době také devět let a v pořadí následnictví zastávala čtvrté místo. Edwardovou korunovací postoupila do pozice třetí následovnice, a sice hned za dcery zesnulého Jindřicha Marii a Alžbětu.
Členové rady mezitím soupeřili o svůj vliv na malého Edwarda, považovaného za nemocného a poddajného, zatímco se dral na vrchol John Dudley – vévoda z Northumberlandu. Jako nejdůvěrnější rádce krále se postupně stal pravděpodobně nejmocnějším mužem v Anglii.
Kdo byla Jane Greyová?
Jane Greyová byla na svou dobu mimořádně vzdělaná. Mluvila několika jazyky a dařilo se jí jak ve studiu, tak v domácnosti. Byla zbožná, učenlivá a okouzlující. Z hlediska své budoucnosti však neměla na výběr: Stejně jako ostatní šlechtické dcery měla i Jane podstoupit dohodnutý sňatek, aby jím upevnila moc a přinesla své rodině společenskou prestiž.
Tento portrét Jane Greyové namaloval Frederick Richard Pickersgill v 19. století, několik století po její smrti.
Za manžela jí rodiče vybrali Guildforda Dudleyho, syna již zmíněného vévody z Northumberlandu. Sňatek byl uzavřen v roce 1553, když bylo dívce šestnáct let. Ačkoli se historické prameny rozcházejí, Jane se sňatkem zřejmě nesouhlasila. Jedna kronika dokonce uvádí, že ji ke sňatku donutil její vlastní otec bitím.
Mezitím však král Edward vážně onemocněl. S blížící se Edwardovou smrtí začal vévoda z Northumberlandu poukazovat na to, že pokud by po smrti krále získala korunu katolička Marie, zničilo by to anglickou církev, a že případným sňatkem Marie či Alžběty s cizími šlechtici, by se mohla rozmělnit moc britského trůnu. Dudleymu se dokonce podařilo přesvědčit Edwarda, aby obě ženy vyloučil z nástupnické linie a do čela řady uchazečů prosadil svou novou snachu Jane.
Navzdory sporům o právoplatnost tohoto ujednání byla Jane jmenována Edwardovou následnicí, a když král 6. července 1553 zemřel, stala se Jane královnou.
Jane se stala královnou proti své vůli
Pro dospívající Jane to byla novinka. Nikdo ji nejspíš o těchto dohodách neřekl. Jak později vzpomínala, když muži kolem ní poklekali, aby se jí poklonili, „promluvila před nimi o své nedostatečnosti“ a „velmi naříkala“.
Rytina zachycuje neochotu Jane Greyové přijmout korunu v Sion House, západolondýnském sídle vévody z Northumberlandu.
V hrůze z věcí budoucích se Jane připravovala na odjezd do londýnského Toweru, kde se tradičně scházeli noví královští páni před svou oficiální korunovací a kam nakonec dne 10. července odplula i ona na královském plavidle.
Jak zlověstně poznamenal velvyslanec císaře Svaté říše římské Jehan Scheyfve: „Nikdo z přítomných neprojevil známky radosti a nikdo nekřičel: Ať žije královna!“
Nová královna byla ze svého nástupu hluboce nesvá. Její odmítání zřejmě pramenilo také ze zděšení nad tím, jak se její tchán prostřednictvím jejího manželství a korunovace snaží získat politickou moc. Odmítla proto svolit, aby byl její manžel Guildford korunován na „krále manžela“, aniž by s tím souhlasil parlament. To pochopitelně rozzuřilo vévodu Dudleyho.
Lady Jane se stala vězeňkyní
Za několika dní dorazila do Londýna armáda, kterou vyslala Marie, s cílem sesadit Jane. Následně se rozpadla Janeina královská rada a dospívající královna se zbývajícími stoupenci byla ponechána svému osudu v londýnském Toweru. Starosta města mezitím prohlásil královnou Marii.
Do Toweru také přispěchal Janein otec s výzvou, aby dcera odstoupila, a pronesl, že „Jane musí odložit královské roucho“. Jane údajně odpověděla: „Mnohem ochotněji je odkládám, než jsem si jej oblékala“.
Od Janeina prohlášení královnou v londýnském Toweru do okamžiku, kde se 19. července 1553 vzdala nároku na korunu, uplynulo pouhých devět dní. Bez ohledu na hladké postoupení moci, ji však čekala smrt.
Mezitím do Londýna triumfálně zamířila Marie, aby se ujala trůnu. Vévoda z Northumberlandu, s důvodnými obavami o svůj život, se dal na útěk. Byl však přiveden zpět do Toweru, spolu s Guildfordem a dalšími syny uvězněn, a brzy poté sťat za zradu. A to i přesto, že krátce předtím narychlo konvertoval ke katolicismu, aby se královně zalíbil.
Jane napsala z vězení dopis Marii. V něm jí vylíčila všechny události, které vedly k jejímu nástupu na trůn, omluvila se jí za přijetí koruny a prosila ji, aby jí zachovala život. Ve svém psaní líčí sebe samu jako pěšáka ve hře svých ambiciózních rodičů a příbuzných a píše, že byla „omámená a znepokojená“ tím, jak byla uvedena na trůn.
Poprava Jane Greyové
Chvíli se zdálo, že Jane královnu přesvědčila, a to i přesto, že byli Jane i Guildford souzeni za zradu. Trpělivost královny však definitivně přetekla v okamžiku, kdy zjistila, že krátkého povstání proti jejímu plánovanému svazku se španělským králem se zúčastnil i Janein otec.
Jane si mohla zachránit život konverzí ke katolictví. To však odmítla. Odmítla se také setkat se svým manželem, kterého zřejmě mezitím začala milovat, s poukazem na „utrpení a bolest“, které by jí setkání přineslo. Vzkázala mu jenom, že budou navždy spojeni smrtí.
Poprava lady Jane Greyové. Obraz od Paula Delarocheho v roce 1833.
Dne 12. února 1554 přišla Jane Greyová o život krátce poté, co byl popraven její manžel. „Přišla jsem sem zemřít,“ řekla údajně shromážděnému davu před popravčí sekerou. Přiznala svou vinu, přečetla modlitbu a prosila kata, aby jednal rychle.
Do dějin tak Jane Greyová vstoupila jako oběť cizí ctižádosti, chamtivosti a boje o trůn.
