Když v roce 79 našeho letopočtu pohřbil Vesuv antické město Pompeje, zachoval pro budoucí generace jedinečný záznam života v římské říši. Archeologové zde objevili přes tisíc obětí sopečné katastrofy.
V roce 1863 vyvinul archeolog Giuseppe Fiorelli převratnou techniku – prázdné prostory po tělech začal vyplňovat sádrou. Díky tomu se podařilo zachytit podobu 104 obětí v jejich posledních okamžicích života.
Proces vytváření odlitků byl velmi náročný – archeologové museli nejprve najít dutiny v ztvrdlém sopečném popelu, které vznikly rozkladem těl. Do těchto dutin pak opatrně nalévali tekutou sádru. Po jejím ztvrdnutí odstraňovali okolní materiál a získali tak trojrozměrný otisk těla včetně detailů oblečení a výrazu tváře.
Nyní mezinárodní tým vědců analyzoval DNA z kostí uvnitř těchto odlitků pomocí nejmodernějších metod molekulární biologie. O svém výzkumu informovali ve studii vydané na serveru Cell Current Biology.
Panoramatický pohled na trosky Pompejí s Vesuvem v pozadní.
Záhada zlatého náramku
V takzvaném Domě zlatého náramku našli archeologové čtyři těla – dva dospělé a dvě děti. Podle polohy těl a přítomnosti cenného šperku předpokládali, že jde o rodinu: matku s dítětem na klíně, otce a druhé dítě.
„Genetická analýza však ukázala, že domnělá matka byl ve skutečnosti muž a žádný z těchto čtyř jedinců nebyl příbuzný,“ uvádí studie. DNA navíc prozradila, že všichni čtyři byli muži nebo chlapci. Muž se zlatým náramkem měl podle genetické analýzy černé vlasy a tmavou pleť. Vědci zjistili, že tato skupina lidí se pokoušela uniknout před smrtící erupcí po schodišti vedoucím k zahradě a přístavu.
V kritickém momentě je pravděpodobně zasáhlo zřícení schodiště. Zlatý náramek, který dal domu jméno, vážil úctyhodných 6,1 gramu a byl neobyčejně propracovaný. Jeho přítomnost na mužově paži zpochybňuje dosavadní představy o tom, jaké šperky nosili muži a ženy v římské společnosti.
Odlitky obětí výbuchu Vesuvu z tzv. Zahrady uprchlíků
Objetí, které nebylo tím, čím se zdálo
Podobné překvapení čekalo na vědce i v případě dvou těl nalezených v takzvaném Domě kryptoportiku. Dvojice zachycená v dramatickém objetí byla dlouho interpretována jako sestry nebo matka s dcerou.
„Analýza DNA však odhalila, že alespoň jeden z nich byl muž,“ píší autoři studie. Tento objev zpochybňuje zavedené představy o genderových rolích a rodinných vztazích v antické společnosti.
Dům kryptoportiku byl impozantní stavbou ze 3. století před naším letopočtem s podzemní chodbou zdobenou nádhernými freskami inspirovanými Iliadou. V zahradě před domem bylo nalezeno celkem devět těl, ale odlitky se podařilo vytvořit pouze ze čtyř. Analýza mitochondriální DNA, která se dědí pouze po mateřské linii, potvrdila, že dvojice v objetí nebyla příbuzná ani po této linii.
Správce zůstal věrný své vile
Jedním z analyzovaných těl byl i muž nalezený ve slavné Vile mystérií (Villa dei Misteri). Podle archeologů šlo o správce vily, který věrně zůstal na svém místě až do konce. Našli u něj železný prsten s karneolovou rytinou ženské postavy, pět bronzových mincí a bič. DNA analýza potvrdila, že šlo skutečně o muže, vysokého asi 185 centimetrů, s výrazně klenutým nosem. Analýza izotopů stroncia z jeho zubů naznačuje, že pravděpodobně vyrůstal přímo v oblasti Pompejí nebo blízkém okolí.
Nádherné fresky ve Vile mystérií v Pompejích
Vila mystérií byla jednou z nejimpozantnějších staveb v okolí Pompejí. Nacházela se severozápadně od městských hradeb blízko starověkého pobřeží a proslavila se zejména cyklem fresek z 1. století př. n. l., zobrazujících pravděpodobně rituály zasvěcené bohu Bakchovi.
Vila sloužila nejen k bydlení, ale i k výrobě vína – byl zde nalezen a zrestaurován původní vinný lis. Tělo správce leželo na vrstvě popela, což naznačuje, že přežil první fázi erupce, ale podlehl její druhé fázi.
Kosmopolitní přístav s východními kořeny
Genetický výzkum přinesl zajímavá zjištění i o původu obyvatel Pompejí. „Všichni analyzovaní jedinci měli předky převážně z východního Středomoří, což odpovídá i genetickým profilům obyvatel tehdejšího Říma,“ konstatují vědci.
Tři ze zkoumaných jedinců měli hnědé oči. Tento objev potvrzuje, že Pompeje byly kosmopolitním přístavním městem, kde se mísily různé kultury a etnika. Analýza Y chromozomu, který se dědí po otcovské linii, ukázala, že muži patřili k haploskupinám J2a, J2b, E1b a T1a, které se dodnes vyskytují nejvíce v západní a střední Asii, jižní Evropě a severní Africe.
Genetická rozmanitost odpovídá historickým záznamům o Pompejích jako důležitém obchodním uzlu. Město bylo založeno v 8. století př. n. l. kmeny Osků a postupně se stalo významným přístavem na křižovatce obchodních cest. Postupně ho ovládali Řekové, Etruskové a Samnité, než se stalo římskou kolonií.
Věda versus předsudky a romantické představy
„Je možné, že snaha využít odlitky k vyprávění příběhů vedla v minulosti k manipulaci s jejich pozicemi a vzájemným umístěním ze strany restaurátorů,“ upozorňují autoři studie. Výzkum z roku 2015, kdy bylo pomocí CT a rentgenu prozkoumáno 26 odlitků, odhalil, že žádný z nich neobsahoval kompletní kostru.
Odlitky byly v minulosti značně upravovány a restaurovány, přičemž jejich podoba částečně odrážela estetické preference doby, kdy vznikaly. V některých případech byly do odlitků přidány kovové tyče pro zpevnění a často byly kosti před procesem odlévání odstraněny.
Genetická analýza odhalila i přítomnost některých rizikových alel spojených s různými nemocemi, kvůli kvalitě DNA však nelze učinit definitivní závěry o zdravotním stavu obětí. „Místo vytváření nových narativů, které by mohly stejně tak dezinterpretovat životní zkušenosti těchto lidí, tyto výsledky vybízejí k zamyšlení nad pojetím genderu a rodiny v minulých společnostech i v akademickém diskurzu,“ uzavírají vědci.
Studie tak připomíná, jak důležité je přistupovat k interpretaci archeologických nálezů s vědeckou skepsí a být si vědomi vlastních kulturních předsudků.
Sledujte nás v Google Zprávách