V závislosti na „tvrdosti“ ideologie se nějakého zákazu hudby dočkaly mnohé země: třeba britská BBC odmítla hrát píseň „God Save the Queen“ od Sex Pistols, Spojené státy zakazovaly skladby od Beatles, Čína odmítá K-Pop, nacisté v Německu zakázali jazz a brazilská vojenská vláda v letech 1964–1985 sestavila černou listinu s 500 skladbami. S úplným zákazem hudby přišlo například hnutí Tálibán v Afghánistánu, když se v roce 2021 znovu chopilo moci.

Kde to však alespoň trochu jde, dere se hudba ven každou skulinou. „Vláda může potlačit jakýkoli druh hudební tvorby, ale hudeba bude stejně pokračovat,“ uvádí Marianne Franklinová, autorka knihy Global Music Politics: Whose Playlist for Troubled Times? (Celosvětová hudební politika: Seznam skladeb pro neklidné časy.)

Rok, kdy se hudba zastavila

Když v roce 1975 v Kambodži začala vláda radikálních Rudých Khmérů, propukla v zemi doba útlaku. Nový režim byl nekompromisní: zabavoval majetek a každý, kdo se mu vzepřel, za to zaplatil životem. Během pouhých čtyř let vlády zlikvidoval velkou část překvapivě pestrého kulturního dědictví Kambodže – hudbu nevyjímaje.

Před „rokem nula“ přitom země v šedesátých a počátkem sedmdesátých let 20. století zažívala zlatou éru hudby. Taneční parkety se hemžily nablýskanými obleky a minisukněmi, které se zmítaly v psychedelických melodiích inspirovaných rock'n'rollem, který se nesl éterem z amerických vojenských lodí nasazených tehdy v Jihočínském moři. Dobovými hvězdami byli umělci jako Sin Sisamouth; vláda Rudých Khmérů však tento rozmach beze zbytku potlačila.

Své ztracené hudební dědictví začíná objevovat až v posledních letech. Nedaleko hlavního města Phnompenhu nedávno otevřelo největší kambodžské umělecké a kulturní centrum. Gong má moderní nahrávací studio a sál se 140 místy. Jeho cílem je oslavovat, uchovávat a oživovat kambodžskou hudbu, dokumentovat tradiční khmerskou hudbu a zároveň podporovat nové umělce prostřednictvím nejmodernějších technologií.

Jedním z prvních účinkujících v Gongu byla zpěvačky a skladatelka Lomorkesor Rithy, známá jako Kesorrr – v mládí ji obklopovala západní hudba, potom zlatá éra, podílela se na založení kreativního centra Plerng Kob i každoročního kulturního festivalu Bonn Phum. „Po válce se na místní hudební scéně objevovaly převzaté písně a karaoke zpěváci. Nyní máme původní popovou hudbu, rock, R&B i hip-hop,“ říká umělkyně. „Bylo období, kdy jsme ztratili svou identitu. Musíme začít od nuly a znovu nají vlastní zvuk.“

Své slovo k tomuto dění říká i kambodžská enkláva ve Spojených státech. Americká skupina „Dengue Fever“, v čele s kambodžskou zpěvačkou Chhom Nimol, vydala v roce 2023 album Ting Mong inspirované právě kambodžskou hudbou šedesátých let. O tom, že se o kambodžské hudební scéně začíná „mluvit“ vypovídají nejen časté televizní prezentace hudební kultury, ale i její úspěchy v Evropě a v USA.

Pro Zaca Holtzmana, spoluzakladatele výše uvedené kapely, byl ohlas na jejich turné v Kambodži velkým překvapením. A nadšení bylo vzájemné; pro ilustraci Holtzman uvádí setkání s kambodžským fanouškem, který po koncertě vyjádřil své nadšení z toho, že jako zahraniční kapela čerpají z kambodžského hudební dědictví.

Vystoupení za zavřenými dveřmi

Zatímco Kambodža se své hudební dědictví snaží oživit, jiné země chtějí alespoň najít rovnováhu mezi uměleckou produkcí a vládními omezeními. Například Saudská Arábie ještě v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století hudební umění aktivně podporovala. To se však dramaticky změnilo v roce 1979, kdy se náboženské moci v zemi chopilo hnutí al-Džamaa al-Salafíja al-Muhtasiba. Krátce na to saúdská vláda nařídila uzavření kin a zákaz veřejných hudebních vystoupení.

Pro 44letého Imáda Ašúra (Emad Ashour) z Džiddy tato změna znamenala začít svou hudební vášeň skrývat. Pod vlivem západních kapel jako Metallica a Kiss se Ašúr naučil hrát na kytaru a následně v roce 2005 založil vlastní heavymetalovou skupinu Immortal Pain. „V té době neexistoval internet, takže jsem se začal učit sám, vzal jsem si pár lekcí a zbytek hledal v knížkách.“

Ašúr a jeho kapela se stali součástí undergroundové heavymetalové scény, která kvůli nedostatku oficiálních povolení vystupovala pouze na soukromých akcích.

Když však v roce 2015 nastoupil na trůn nový král, začala nová éra plná rychlých společenských změn. V roce 2017 se v Rijádu konal první živý koncert po 25 letech. Krátce nato začala země nedaleko města Diríja (Diriyah), zapsaného v seznamu UNESCO, budovat sportovní a zábavní arénu s kapacitou 20 000 míst. V království vystoupili mezinárodní interpreti jako Post Malone. Vrcholem dosavadního hudebního dění se stal festival Soundstorm – čtyřdenní pouštní akce s elektronickou hudbou, se společným tanečním parketem pro muže i ženy.

V roce 2021 se Immortal Pain stala první heavymetalovou kapelou, která veřejně vystoupila na velké akci „Comic Con Arabia“ v Džiddě. „Mohli jsme vystoupit úplně beze strachu,“ říká Ašúr. „…a užít si to vzrušení, že naši hudbu konečně někdo uznává.“

Od jejich koncertu vystoupily v zemi i zahraniční kapely, například sama americká Metallica nebo saúdská psychedelická rocková skupina Seera, tvořená výhradně ženami.

„Dá se říct, že novým generacím trochu závidíme, protože v dnešní době je všechno jednodušší,“ říká Ašúrr. „Ale jsme hrdí na to, co jsme dokázali v devadesátých letech, kdy jsme se snažili najít undergroundová místa, kde bychom mohli hrát. Bylo to vzrušující.“

Hledání nového rytmu

K zásadním omezením kulturní produkce došlo také v Íránu. S náhlým zákazem hudebních vystoupení přišli noví šíitští islámští vůdci po tamní revoluci v roce 1979. Důvodem byly obavy, že moderní hudba kazí mládež; tradiční hudba byla chvíli povolena, západní skladby a sóloví umělci však dostali zákaz bezodkladně.

Nyní, o 45 let později, už hudba různých žánrů plní místní „éter“ – od íránské klasická hudby po lidovou i popovou hudbu. V ulicích hlavního města lze potkat i pouliční umělce. V roce 2017 se v Teheránu se dokonce konalo vystoupení západních umělců – německé elektronické kapely Schiller.

Ne všichni umělci však mají svobodu otevřeně vystupovat. Například sólové zpěvačky mohou vystupovat pouze v pořadu „The Voice Persia“, který se natáčí ve Švédsku, a rapperům, jejichž obliba také vzrostla, hrozí v případě rebelských textů vězení.