Byla označována za ženu posedlou démonem, ale i za nevěstku, či dokonce Kristovu manželku. Příběh Máří Magdalény byl v průběhu uplynulých 2 000 let nesčíslněkrát přepsán, ale od dob, kdy se stala následovnicí Ježíše Nazaretského, nikdy neupadla v zapomnění.

Palčivé otázky, více či méně rozčilující příslušné společenské kruhy, se pravidelně vracejí na pořad dne. Zůstane Máří Magdaléna jen literární postavou, nebo se archeologům podařilo nalézt důkaz, který by svědčil o tom, že skutečně žila? A změní se někdy způsob, jakým vykládáme její postavu?

Nezávislá žena

Písemné zmínky o biblické Marii Magdaléně pocházejí především z novozákonních evangelií, jejichž autorství je tradičně připisováno evangelistům Matoušovi, Markovi, Lukášovi a Janovi. Podle většiny z nich Máří Magdaléna patřila do Ježíšovy nejužší družiny a na Velikonoční pondělí přišla k jeho hrobu, aby pomazala Kristovo mrtvé tělo. Jen od Lukáše se dozvídáme, že byla Máří Magdaléna posedlá démony.

Raní křesťané hovoří o Máří Magdaléně v takzvaných nekanonických evangeliích, která nejsou součástí Nového zákona. Podle nich šlo o ženu, k níž měl Ježíš silné pouto a kterou jeho „mužští učedníci odmítali, protože to byla žena,“ podotýká James R. Strange, profesor biblických studií na Samfordově univerzitě v Alabamě.

Z četby evangelií se nedozvídáme, zda byla Máří Magdaléna skutečně svědkem ukřižování, jak ji zachycuje mnoho obrazů v dějinách. Kvůli chybějícím důkazům vzniká prostor k odlišným uměleckým ztvárněním – jak to vidíme například na výjevu z obrazu Oplakávání Krista od Sandra Boticelliho.
info

Z četby evangelií se nedozvídáme, zda byla Máří Magdaléna skutečně svědkem ukřižování, jak ji zachycuje mnoho obrazů v dějinách. Kvůli chybějícím důkazům vzniká prostor k odlišným uměleckým ztvárněním – jak to vidíme například na výjevu z obrazu Oplakávání Krista od Sandra Boticelliho.

Podle Elisabeth Polcerové, odborné asistentky biblických studií na Villanova University v Pensylvánii však „není Máří Magdaléna nikdy zmiňována ve vztahu k muži jako mnoho jiných žen. Z toho můžeme usuzovat, že to byla žena nezávislá“.

Asi nejznámější interpretací jejího poselství je to, že Máří Magdaléna byla nevěstkou. Mýtus, datovaný rokem 591 našeho letopočtu, má na svědomí papež Řehoř I., jenž ji omylem zaměnil za postavu z Lukášova evangelia popisovanou jako „hříšnice“.

Od Mrtvého moře do Paříže

Při hledání v minulosti vědci nevycházejí jen z písemných pramenů. Důležitým zdrojem informací je pro ně archeologický výzkum a ten již v minulosti přinesl významné objevy z biblického světa. Jenomže, jak upozorňuje James R. Strange: „Archeologický důkaz o existenci nějaké historické osoby musí mít podobu nápisu, například v mozaice podlahy v synagoze nebo na sarkofágu. Ale na starověkých památkách, jak si asi dokážete představit, nacházíme obvykle jména bohatých či vlivných osob.“ 

Mnozí v minulosti odvozovali jméno „Magdaléna“ od místa, kde se narodila, tedy od města Magdala, a často tedy Máří Magdalénu uváděli jako „Marii Magdalskou“. Logické by tedy bylo zahájit pátrání po ní právě v jejím rodišti. Od raných teologů se však nedozvídáme, kde přesně se město nacházelo.

Podle archeoložky Marcely Zapatové Mezové, ředitelky Magdalského archeologického projektu, by mohlo ležet na západním pobřeží Mrtvého moře. „Existují příběhy poutníků, kteří tvrdí, že navštívili dům Máří Magdalény na pobřeží Mrtvého moře,“ tedy v oblasti, kde působil i Ježíš.

Na západním břehu Mrtvého moře ve starověku skutečně leželo město, kterému se zhruba od 6. století našeho letopočtu říkalo Magdala. Elisabeth Polczerová a historička Joan E. Taylorová však tvrdí, že nemáme žádný doklad o tom, že se v něm narodila Máří Magdaléna. „V 1. století našeho letopočtu bylo známé pod řeckým názvem Tarichaea,“ upozorňuje Polczerová. „Za Ježíšova života se tedy nejmenovalo Magdala, a je proto omyl označovat Máří Magdalénu jako ‚Marii Magdalskou.‘ A tak ji neoznačuje ani žádný z autorů evangelií. Ti o ní soustavně hovoří jako o ‚Marii Magdaléně‘ nebo ‚Magdaléně Marii‘.“

Existenci města, ležícího na západním břehu Mrtvého moře, které v 1. století našeho letopočtu žilo prosperujícím občanským i náboženským životem, potvrdily podle Zapatové Mezové i tamní archeologické vykopávky. O existenci Máří Magdalény však nepomohly zjistit nic bližšího.

Kroky některých dalších archeologů vedly od Mrtvého moře například do Francie nebo k hrobce z 1. století našeho letopočtu v Jeruzalémě, kde byly údajně objeveny tělesné ostatky Máří Magdalény, ale nikdo v akademické obci nebral podobná tvrzení příliš vážně.

Zatím posledním seriózním příspěvkem do debaty je fragment z egyptského papyru s názvem P.Oxy 5577 uveřejněný v roce 2023, z něhož vyplývá, že „Máří Magdaléna mohla být jedním z Ježíšových nejbližších učedníků, protože Ježíš v nalezeném textu dává pokyny ženě nazývané Marie o tom, jak se stát ‚obrazem věčného, nedotknutelného světla‘,“ říká Elisabeth Polczerová.

Nevyslyšené hlasy

„Hodně o Máří Magdaléně se už nikdy nedozvíme. Nemůžeme si být jisti, kde se narodila, kdo tvořil její rodinu, kolik jí bylo let v roce Ježíšova ukřižování ani co se s ní stalo po událostech velikonočního rána,“ říká Polczerová.

Její příběh je však zajímavý tím, že nabízí pohled do dějin křesťanství a bude vždy přitahovat učence, především výkladem její postavy.

Život Máří Magdalény je spojován s lidmi, kteří se historicky nacházejí na okraji společnosti, a proto se stala nejen „patronkou prostitutek a padlých žen v průběhu staletí“, vysvětluje Elisabeth Polczerová, ale třeba i ochránkyní nemocných a všech, které společnost odmítá, přehlíží nebo zavrhuje.

„Její poselství hluboce rezonuje s mnoha lidmi, kteří cítí, že jejich hlas nebo příběh nejsou vyslyšeny či doceněny,“ uzavírá Elisabeth Polczerová. „A tím, že o ní hovoříme, můžeme obnovit zásadní i přehlížené aspekty Ježíšova pohledu na lidství.“

Zdroje: