Ačkoli zemřely už před tisíci lety, působí těla nalezená v západočínské Tarimské pánvi pozoruhodně živě. Zachovaly se i jejich účesy, oděv i vybavení. Nejspíš jde o migrující Indoevropany, kteří se v oblasti usadili před tisícovkami let.
Vynikající stav těl však nebyl jediným překvapením. Z genetické analýzy vyplynulo, že těla patří původním obyvatelům Tarimské pánve, ale jejich DNA se liší od ostatních populací v okolí. Vědci dodnes tápou ohledně kulturních zvyklostí tohoto národa, jejich každodenního života i role při šíření moderního typu člověka po celém světě.
Jak byly mumie z Tarimské pánve nalezeny?
První přirozeně mumifikovaná těla z doby před 4 000 lety našli na různých pohřebištích po celé pánvi evropští badatelé na počátku 20. století. Postupně nacházeli další a s nimi i velkolepé artefakty. Dnes jich je několik stovek. Nejstarší z mumií pocházejí z doby kolem roku 2100 před naším letopočtem, zatímco novější mumie byly datovány do doby kolem roku 500 před naším letopočtem.
Jednou z nejznámějších mumií nalezených v Tarimské pánvi je princezna ze Siao-čche, známá také jako Kráska ze Siao-čche. Jmenuje se podle pohřebiště, kde bylo nalezeno její tělo. Je pozoruhodně zachovalé, zachovaly se i řasy.
Kdo byly mumie z Tarimské pánve
Oděv a vzhled mumií připomínal obyvatele a kulturu tehdejší západní Evropy. Panovaly tedy zmíněné domněnky, že se jedná o pozůstatky indoevropské skupiny migrujícího národa s kořeny v Evropě, buďto příbuzných pastevců z doby bronzové ze Sibiře nebo zemědělců z dnešního Íránu.
Zemřelí měli světlé, hnědé a zrzavé vlasy, velké nosy a nosili světlé, někdy složité oděvy z vlny, kožešin nebo hovězí kůže. Někteří z nich byli pohřbeni se špičatými klobouky podobnými čarodějnickým a některé oděvy byly vyrobeny z plstěné nebo tkané látky, což naznačuje vazby na západoevropskou kulturu.
Jiní zase nosili kostkované oblečení připomínající Kelty. Například mumie známá jako Chärchänský muž, která měřila přes dva metry, měla zrzavé vlasy a plnovous a byla pohřbena v kostkované sukni před více než tisíci lety.
Dalším z nejznámějších těl je „princezna“ neboli „kráska ze Siao-čche, vyobrazená také na fotografii výše – 3 800 let stará mumie krásné ženy s vysokými lícními kostmi a dlouhými, dosud zachovanými řasami a mírným úsměvem na rtech. Přestože po smrti nosila velký plstěný klobouk a decentní oblečení, a dokonce i šperky, není jasné, jaké postavení mohla ve své společnosti zaujímat.
Genetická studie 13 starověkých mumií z roku 2021 však vedla k současnému konsenzu, že těla patřila k samostatné skupině, která v této dnes pouštní oblasti žila v době bronzové, přejímala zemědělské postupy svých sousedů, ale zůstávala kulturně i geneticky odlišná.
Vědci dospěli k závěru, že mumie byly potomky starověkých Severoevropanů, relativně malé skupiny dávných lovců a sběračů, kteří migrovali do Střední Asie ze západní Asie a kteří mají genetické vazby na moderní Evropany a původní obyvatele Ameriky.
Jak došlo k mumifikaci
Těla nebyla mumifikována záměrně pro účely nějakého pohřebního rituálu. Suché a slané prostředí Tarimské pánve, v níž se nachází také poušť Taklamakan – jedna z největších na světě – způsobovalo pomalý a v některých případech jenom minimální rozklad těl. Předpokládá se, že k jejich uchování přispěly i extrémní zimní mrazy v oblasti.
Jak byly pohřbeny
Podle vědců byla mnohá těla pohřbena v „dřevěných rakvích ve tvaru člunu, pokrytých dobytčími kůžemi a označených dřevěnými kůly nebo vesly“. V pohřebištích byly také nalezeny svazečky chvojníku dvouklasého, které měly zřejmě lékařský či náboženský význam. Ovšem o které náboženství mohlo jít nebo proč některé pohřby zahrnují soustředné kruhy dřevěných kůlů, je stále nejasné.
Mumifikovaná těla v Tarimské pánvi poprvé objevili evropští badatelé na počátku 20. století. Jejich vzhled a oblečení připomínající západní civilizaci původně vedly vědce k domněnce, že tito dávní lidé byli přistěhovalci z Evropy – DNA však tuto teorii později vyvrátila.
Co jedli?
Masky, větvičky, pravděpodobně falické předměty a zvířecí kosti nalezené na pohřebištích mumií jsou zajímavým svědectvím o životě a rituálech těchto lidí. Ačkoli většina otázek týkajících se jejich kultury zůstává nezodpovězena, pohřby poukazují na jejich stravu a na skutečnost, že šlo o zemědělce. Mumie byly pohřbeny s ječmenem, prosem a pšenicí, dokonce i s náhrdelníky s nejstarším nalezeným sýrem. Tyto nálezy svědčí o tom, že se tyto kmeny věnovaly nejen zemědělství, ale také chovu přežvýkavců.
Jak vypadal jejich každodenní život
Obyvatelé Tarimské pánve byli geneticky odlišní. Jejich zvyky – od pohřbívání po výrobu sýra, a jejich oděvy, které odrážejí techniky a umělecká díla používaná v té době na vzdálených místech, však ukazují, že se mísili s jinými kulturami a učili se od nich, postupem času přejímali jejich praktiky a začlenili je do svébytné civilizace.
Vědci se nyní domnívají, že jejich každodenní život zahrnoval vše od chovu přežvýkavců až po zpracování kovů a výrobu košíků, k čemuž přispěla i skutečnost, že dnes opuštěná poušť v oblasti Tarimské pánve byla kdysi mnohem zelenější a měla dostatek sladké vody.
Vědci se také domnívají, že obyvatelé Tarimské pánve obchodovali a stýkali se s ostatními lidmi v oblasti, která se nakonec stala důležitým koridorem na Hedvábné stezce, spojujícím Východ a Západ vyprahlou pouští.
Archeologové se však stále ještě musí dozvědět mnoho informací o tom, jak vypadal každodenní život těchto dávných lidí – například to, s kým obchodovali, jakou náboženskou víru přijali a zda byla jejich společnost sociálně rozvrstvená.
Většina těl byla pohřbena v rakvích ve tvaru člunu, jako je tato, přičemž místo pohřbu bylo obvykle označeno vesly. Tato rakev je pokryta dobytčí kůží, což naznačuje, že lidé z Tarimské pánve chovali skot a další přežvýkavce.
Proč jsou mumie z Tarimské pánve kontroverzní?
Úžasně zachovalé mumie již dlouho fascinují archeology. Mumie z Tarimské pánve se však staly také politickým ohniskem. Tarimská pánev se nachází v dnešní Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, na jejíž území si činí nárok čínská ujgurská menšina. Ujgurští nacionalisté tvrdí, že mumie jsou jejich předky, ale čínská vláda to vyvrací a zdráhá se povolit vědcům mumie studovat nebo zkoumat jejich starobylou DNA.
V roce 2011 Čína stáhla skupinu mumií z putovní výstavy s tím, že jsou příliš křehké na přepravu. Některé výzkumy DNA mumií byly kritizovány jako bagatelizující odlišnost regionu ve prospěch Číny, která se snaží asimilovat Ujgury. Stejně jako je třeba se o záhadných mumiích dozvědět více, zůstává sporná i jejich budoucnost jako politických a národních symbolů.
Sledujte nás v Google Zprávách