V podzemí starobylé milánské nemocnice Ca' Granda se skrývá unikátní archeologické naleziště. Krypta, která sloužila jako pohřebiště pro pacienty nemocnice, ukrývá pozůstatky více než 10 000 lidí z období pozdní renesance a raného novověku.
Tým vedený Gaiou Giordano analyzoval zachovalé mozkové tkáně z lidských pozůstatků datovaných do 17. století. A stopy kokainu a dalších látek spojených s rostlinou koka (Erythroxylum coca) je překvapil, protože dosud se uvádělo, že koka se do Evropy dostala až v 19. století.
„Tento výzkum umožňuje lépe pochopit, jak se užívání kokainu v Evropě měnilo v průběhu staletí. Začalo jako rekreační nebo léčivá látka, v 19. století se vyvinulo v lék a ve 20. století se stalo široce zneužívanou látkou pro své psychoaktivní účinky, způsobující pětinu všech úmrtí na předávkování po celém světě,“ uvádí studie.
Žvýkání, ne šňupání
Nalezené stopy ovšem nenaznačují užívání čistého kokainu, jak ho známe dnes, ale spíše žvýkání kokových listů. Vědci v mozkových tkáních objevili tři důležité látky: kokain, benzoylekgonin (metabolit kokainu) a hygrin. Právě přítomnost hygrinu je důkazem, že šlo o přímou konzumaci listů koky, nikoliv o užívání chemicky izolovaného kokainu.
Hygrin je totiž alkaloid, který se přirozeně vyskytuje v listech koky. A při chemické extrakci a rafinaci kokainu z rostliny se hygrin a další alkaloidy odstraňují. V čistém kokainu se tak hygrin nevyskytuje.
Obsah kokainu v listech je také nízký – přibližně 0,5-1 %. S tím souvisí samozřejmě i méně intenzivní účinky a také mnohem nižší riziko vytvoření závislosti.
Cesta koky do Evropy
Jak se ale koka dostala do Evropy tak brzy? Vědci připomínají, že v 17. století byl Milán pod španělskou nadvládou. Španělé, kteří kontrolovali obchod s Novým světem, mohli být tak prostředníky v přepravě exotických rostlin, včetně koky, do Evropy.
Je zajímavé, že v lékopisech nemocnice Ca' Granda se koka neobjevuje až do konce 19. století. To naznačuje, že její užívání nebylo součástí oficiální lékařské praxe. Mohlo jít o lidové léčitelství, rekreační užívání, nebo dokonce o snahu zmírnit hlad a únavu u chudých pacientů nemocnice.
Skeptici by mohli namítnout, že jde o moderní kontaminaci vzorků. Výzkumníci však tuto možnost důkladně vyloučili. Vzorky byly odebrány za přísných sterilních podmínek a analýza okolních tkání a kostí neodhalila žádné stopy kokainu. Navíc, přítomnost hygrinu, který se v moderním kokainu nevyskytuje, potvrzuje, že jde skutečně o historické užití kokových listů.
