Když se řekne „válka v pravěku“, většina z nás si představí krvavé střety mezi kmeny ozbrojenými primitivními zbraněmi. Výsledky výzkumu z Complexity Science Hub ve Vídni však ukazují, že realita mohla být mnohem komplexnější a že i pouhá hrozba konfliktu mohla mít dalekosáhlé důsledky pro celé populace.

„Migrační reakce na skupinové konflikty a války mohou hrát důležitou roli v populačních trajektoriích prehistorických a nestátních národů, a to i bez jakýchkoli obětí na bojišti,“ uvádí text publikovaný v časopise Journal of the Royal Society Interface. Jde o výpravu do éry přibližně mezi 7000 až 3000 př. n.l., kdy lidská společenství v Evropě nemají centralizovanou vládní strukturu typickou pro moderní státy, převládá forma vedení na základě neformální osobní autority a rodových vazeb.

Mezinárodní tým vedený Peterem Turchinem a Dánielem Kondorem za tím účelem vyvinul matematické a počítačové modely, které simulují, jak by neolitické společnosti mohly reagovat na hrozbu konfliktu. Tyto modely, které autoři nazývají „krajina strachu“, ukazují, že i bez přímých střetů mohl strach z války vést k dramatickým změnám v osídlení.

Virtuální pravěk: Jak vědci modelují dávnou minulost

Klíčem k rekonstrukci procesů končící doby kamenné jsou počítačové modely, které kombinují archeologické nálezy, geografické údaje a teoretické předpoklady o chování lidských společností.

Tyto modely simulují evropskou krajinu rozdělenou na malé oblasti, z nichž každá může být prázdná nebo osídlená nezávislou vesnicí. Vědci pak sledují, jak se tyto vesnice vyvíjejí v čase, rostou, dělí se a interagují s okolím. Klíčovým prvkem je zavedení „agresivních“ vesnic, které pravidelně vstupují do konfliktů se svými sousedy.

Model nevyžaduje skutečné bitvy nebo oběti. Místo toho sleduje, jak pouhá přítomnost agresivních sousedů ovlivňuje chování ostatních vesnic.

Pro testování modelu využili vědci rozsáhlou databázi archeologických nalezišť. Analyzovali počet radiokarbonových měření stáří z různých lokalit a časových období, předpokládajíce, že tato data odrážejí rozsah lidských aktivit, a tedy v konečném důsledku i počty obyvatel.

„To nám umožňuje prozkoumat typické amplitudy a časová měřítka populačního růstu a poklesu v celé Evropě,“ vysvětluje Kondor. „Naším cílem bylo, aby naše simulace odrážela tyto vzorce.“

Útěk do bezpečí: Když osady zůstávají prázdné

Jedním z klíčových zjištění studie je, že hrozba konfliktu může vést k opuštění velkých oblastí země. Lidé z nechráněných osad se stěhují do bezpečnějších míst, často do přirozeně chráněných lokalit, jako jsou vrcholy kopců.

„Velké populační poklesy jsou pak způsobeny tím, že velké oblasti jsou vylidněny, protože uprchlíci utíkají z oblastí s vysokým konfliktem a soustřeďují se do chráněných buněk,“ vysvětlují autoři studie.

Fenomén „krajiny strachu“, může vysvětlit archeologické nálezy z různých částí Evropy, kde nacházíme období rychlého růstu populace následovaná náhlými poklesy, a to i bez důkazů o masivních konfliktech nebo přírodních katastrofách.

Od vesnic k pevnostem: Neočekávané důsledky konfliktů

Možná nejpřekvapivějším zjištěním studie je, že v některých případech může dlouhodobá hrozba konfliktu vést k dramatické změně způsobu života celých společností.

„Kromě opakujících se populačních boomů a propadů naše modely s vysokým podílem obranitelných lokalit ukázaly další možnou dynamiku: většina populace se soustředí v těchto obranitelných osadách a probíhající konflikt brání osídlení většiny zbývající krajiny,“ uvádí studie.

Jinými slovy, společnost se může změnit z rozptýlených vesnic na síť opevněných osad, mezi nimiž leží rozsáhlé neobydlené oblasti. Tento vzorec odpovídá archeologickým nálezům z různých částí Evropy.

Spoluautor studie Detlef Gronenborn z Leibnizova centra pro archeologii (LEIZA) v Mohuči potvrzuje: „Výsledky ze simulačních studií dobře odpovídají empirickým důkazům z archeologických terénních prací, jako je například pozdně neolitická lokalita Kapellenberg u Frankfurtu, datovaná do roku 3700 před Kristem.“

„Stejně jako tam máme mnoho případů dočasného opuštění otevřené zemědělské půdy spojené s ústupem skupin na dobře obhajitelná místa a značnými investicemi do rozsáhlých obranných systémů, jako jsou hradby, palisády a příkopy,“ dodává Gronenborn.

Za hranicemi modelů: Co nám pravěk může říct o dnešku

Ačkoli se studie zaměřuje na dávnou minulost, její zjištění mohou mít význam i pro pochopení současného světa. Ukazuje totiž, jak hluboce může strach z konfliktu ovlivnit společnost, a to i bez přímého násilí.

Peter Turchin naznačuje možné důsledky těchto zjištění: „Tato koncentrace lidí v konkrétních, často dobře chráněných lokalitách mohla vést k nárůstu majetkových rozdílů a politických struktur, které tyto rozdíly odůvodňovaly. Tímto způsobem mohly nepřímé účinky konfliktu také hrát klíčovou roli při vzniku větších politických jednotek a vzestupu raných států.“

Jinými slovy, koncentrace lidí v opevněných osadách mohla být jedním z faktorů, které vedly ke vzniku složitějších společností, a nakonec i prvních států.

Studie tak nabízí fascinující pohled na to, jak složité a nečekané mohou být důsledky konfliktů v lidské společnosti. Ukazuje, že i když přímé násilí může být omezené, samotná hrozba konfliktu může přetvářet celé společnosti způsobem, který přetrvává po generace.