Hatšepsut vládla celkem 21 let. Nejprve jako regentka, poté jako královna. Stala se jednou z mála žen v egyptských dějinách, které si moc udržely tak dlouho. Její působení spadalo do jedné ze zlatých ér starověkého Egypta, kdy země oplývala bohatstvím. Hatšepsut vystavěla monumentální díla po celé zemi – nespočet chrámů a svatyní, čtyři obří obelisky v Amonově chrámu v Karnaku a řadu uměleckých děl oslavujících její vladařské úspěchy a zvěčňujících její modlitby.
Mnoho z nich však po její smrti v roce 1458 před naším letopočtem poškodil či zničil příští vládce Egypta. Hatšepsutin nástupce Thutmose III., jeden z největších egyptských faraonů, se snažil její jméno vymazat z dějin – podobiznu své opatrovnice dal vyřezat z veřejných vyobrazení a dal je zničit. Hatšepsutin obrovský chrám, ležící na úpatí rozlehlého skalního amfiteátru, však stojí v Dér el-Bahrí („Severním klášteru“) dodnes. Tento architektonický zázrak, který svou krásou uchvátil už starověký svět, je svědectvím o Hatšepsutině slávě i její oddanosti bohům.
UPŘENÝ POHLED KRÁLOVNY Hatšepsut jako sfinga se lví hlavou. Oblékla si tradičně mužské symboly lví hřívy a faraonův falešný plnovous, označující královskou hodnost.
Budoucí královna
Hatšepsut se narodila okolo roku 1507 před naším letopočtem faraonu Thutmosemu I. a Ahmose, jeho hlavní manželce – tedy s titulem velká královská manželka. V dospělosti se Hatšepsut provdala za nevlastního bratra a následníka trůnu Thutmose II. jako velká královská manželka. Thutmose II. však zemřel mladý a jako dědice po sobě zanechal dvouletého syna své vedlejší královské manželky. Kvůli nízkému věku následníka se však jeho jménem ujala vlády Hatšepsut, chlapcova teta a nevlastní matka.
Hatšepsut se z královny regentky – tedy dočasné správkyně země – postupně stala faktickou vládkyní říše. Když Thutmose III. dospěl, stal se jejím zástupcem, ale vlády se chopil až po její smrti. Jeho působení bylo slavné a plné triumfů, ale také úsilí smazat veškeré stopy po vládě své předchůdkyně. Hatšepsutino jméno vrátili na důstojné místo v dějinách až za tisíc let archeologové.
Thutmose III., nevlastní syn a dočasný spoluvládce Hatšepsut, na barevném reliéfu z Dér el-Bahrí z poloviny druhého tisíciletí před naším letopočtem.
Chrámy milionů let
V období Nové říše byla Hatšepsut jednou z prvních královen, které u Théb (dnešní Luxor) na protějším břehu Nilu vystavěly takzvané Chrámy milionů let. O pět století dříve, v dobách Střední říše, postavil tamtéž první zádušní chrám král Mentuhotep II. Královna Hatšepsut, která se nejspíš jeho stavbou inspirovala, dala svůj rozlehlý chrám vystavět na úpatí obrovské skalní stěny. Posvátné místo, dnes známé jako Dér el-Bahrí, zasvětila bohyni Hathor, ochránkyni mrtvých.
Ve svatyni bohyně Hathor se nacházelo mnoho kamenných reliéfů s jejím vyobrazením, viz obrázek. Hathor byla tradiční strážkyní oblasti Dér el-Bahrí.
Hatšepsutin chrám zahrnoval svatyni uctívající bohyni Hathor, která byla někdy zobrazována v podobě posvátné krávy. Exteriér chrámu doplňovaly stylizované hlavice zdobené vyobrazením bohyně s rohy a s kravskýma ušima.
V těchto chrámech byli po smrti uctíváni faraonové. Jejich mumie mezitím odpočívaly jinde, pohřbené v nepřístupných podzemních komorách v Údolí králů. Chrámy milionů let sloužily nejen zádušnímu kultu králů, ale i k dalším rituálům: některé souvisely s královskou rodinou, jiné s božstvy včetně thébského boha Amona a boha slunce Rea. Ze všech zádušních chrámů se ten Hatšepsutin stal hlavní kultovní stavbou thébského komplexu.
Na stavbu Hatšepsutina chrámu dohlížel Senenmut, kterého znázorňuje toto sochařské dílo z roku 1475 před naším letopočtem.
Stavba trvala asi patnáct let a probíhala pod dohledem Senenmuta – vysokého úředníka a královnina oblíbence. Mohutná stavba zahrnovala podobné rampy a nádvoří jako nedaleký Mentuhotepův chrám. Senenmut však při výstavbě zavedl také řadu architektonických inovací, díky nimž vznikla stavba nepřekonatelné velkoleposti. Začalo se jí říkat Džeser-Džeseru: „Nejposvátnější z posvátných“.
Většina zádušních chrámů z doby Nové říše měla komory oddělené monumentálními branami (pylony), jaké jsou dodnes k vidění například v chrámech v Luxoru a Karnaku. Hatšepsutin chrám byl oproti tomu uspořádán na centrální přístupové rampě. Podél ní se v různých úrovních rozkládala tři velká nádvoří.
V současnosti mohou zdi a nádvoří Hatšepsutina chrámu působit poněkud stroze. Ve své době by však byly plné živých barev, obklopené svěžími zahradami a jezírky a bohatě zdobené sochami a reliéfy. Každý dekorativní prvek vyjadřoval náboženské nebo politické poselství v souladu s obřadním využitím stavby.
CHRÁMY MILIONŮ LET Tento nádherný snímek Hatšepsutina chrámu při východu slunce zachytil David Boyer, fotograf National Geographic, v roce 1955, tedy více než 3 000 let od vzniku stavby.
Orientace staveb
Začlenění Hatšepsutina chrámu do krajiny bylo pečlivě promyšleno tak, aby dokonale odráželo polohu Amonova chrámu, ležícího na protějším břehu Nilu v Karnaku. Jeho ústřední přístupová rampa navíc vedla přesně ve východozápadním směru, podle denní dráhy Slunce neboli – podle tehdejšího náboženského přesvědčení – dráhy boha Rea.
Chrám byl také pečlivě situován vůči Údolí králů, ležícímu směrem na západ. Tuto královskou nekropoli založil Hatšepsutin otec Thutmose I. Jejich společná hrobka, označená jako KV20, leží v přímé linii od Amonovy svatyně – nejvnitřnější komory Hatšepsutina chrámu. Někteří odborníci se domnívají, že původním plánem bylo spojit hrobku KV20 s Amonovou svatyní tunelem skrze skálu mezi nimi, ale že tomu nejspíš zabránily technické potíže.
Ilustrace zobrazující Hatšepsutin chrám v době jeho největší slávy. Vedle chrámu jsou zádušní chrámy králů Mentuhotepa II. a Thutmose III.
Ústřední přístupovou rampu, lemovanou kamennými balustrádami, střeží velkolepí kamenní lvi. První a druhé nádvoří odděluje kolonáda. Pro zdůraznění Hatšepsutiny zbožnosti a oddanosti jsou na reliéfech zachyceny dva mohutné obelisky Amonova chrámu v Karnaku.
Druhé nádvoří lemují reliéfy s vyobrazením obchodní výpravy, kterou Hatšepsut vyslala do bájné země Punt, jež údajně leží na Africkém rohu. Z této výpravy byly přivezeny myrhovníky a poté byly vysazeny v chrámovém komplexu. Jejich pryskyřice se využívala při chrámových rituálech.
Poklady z bájného Puntu
Reliéf s výjevy z bájné země Punt v chrámu Dér el-Bahrí zachycuje stromy myrhovníku.
Na portiku druhého nádvoří chrámu v Dér el-Bahrí byly vytesány působivé reliéfy. Některé z nich zobrazují Hatšepsutinu výpravu do země Punt v osmém a devátém roce její vlády. Výjevy nabízejí pohledy na krajinu, faunu, flóru i na obyvatele této záhadné země, která údajně leží v Africkém rohu nebo na jihu Arabského poloostrova.
Výprava se do Puntu dostala lodí podél břehů Rudého moře. Egypťané s sebou přivezli darem náklad slonoviny, skořice, kadidla, kosmetiky a zvířecích kůží. Domů si odvezli mimo jiné myrhovníky, které později zasadili v Hatšepsutině chrámovém komplexu. Reliéf na portiku zachycuje myrhovníky a také královnu Hatšepsut, jak bohaté puntské dary předkládá bohu Amonovi.
Další reliéfy zobrazují božské zrození královny Hatšepsut, kterou podle legendy zplodil bůh Amon při své návštěvě u královny Ahmose, manželky Thutmose I. Hatšepsutin božský původ byl totiž důležitým nástrojem legitimizace její vlády nad Egyptem. Na druhém nádvoří stojí také dvě svatyně: jedna zasvěcená bohyni Hathor, druhá strážci zemřelých bohu Anupovi.
Vchod do třetího nádvoří lemovalo čtyřiadvacet soch královny Hatšepsut v podobě Usira, boha podsvětí. Královna zde má falešný plnovous a dvojitou korunu Horního a Dolního Egypta (pšent) a v rukou drží symboly královské moci. Na tomto nejhořejším nádvoří se nacházely svatyně zasvěcené královskému kultu, slunečnímu bohu Reharachtejovi a Anupovi.
Ve střední části posledního nádvoří stály nejvnitřnější chrámové komory, svatyně zasvěcené Amenreovi. Uvnitř byly tři přilehlé komnaty zdobené postavami Hatšepsut a boha Amona.
Hatšepsut dala ve svém chrámu v Dér el-Bahrí vybudovat několik posvátných prostor. Mezi nejznámější patří svatyně zasvěcená bohyni Hathor – jedné z nejstarších egyptských bohyň. Na Hathořinu počest se konala velkolepá procesí, při nichž se po Nilu plavily lodě naložené posvátnými obrazy a božskými dary.
Amonova svatyně byla hlavním dějištěm obřadu, který se v Thébách konal každý rok – Krásného svátku údolí. Slavnost je časově zařazena do Střední říše. V době královny Hatšepsut její tradice dosáhla nového vrcholu. Slavnost zobrazují značně poničené reliéfy, umístěné v pásu kolem horního nádvoří Hatšepsutina chrámu. Během druhého měsíce období sklizně (šemu) na začátku léta vedla královna průvod s Amonovou sochou, za níž následovala družina šlechticů, kněží, tanečníků a vojáků. Průvod začínal u chrámu v Karnaku, překročil Nil a pokračoval do zádušních chrámů.
Po smrti Hatšepsut nařídil Thutmose III. zničit všechny její sochy, pomníky a vyobrazení, včetně toho na jejím chrámu. Hatšepsutin chrám na západním břehu Nilu však zůstal zachován.
Hatšepsutin sarkofág objevil v hrobce KV60 v Údolí králů anglický archeolog Howard Carter v roce 1903, avšak identifikován byl sarkofág mnohem později. Mumie královny uvnitř chyběla a sarkofág byl znovu použit k uložení ostatků Hatšepsutina otce Thutmose I.
