Mumii objevila v roce 1950 místní rodina, která v bažině kopala rašelinu na otop. Díky vysokému stupni zachovalosti těla se domnívala, že jde o poslední oběť tehdejšího místního vraha. Měla pravdu. Ale jenom zčásti. Oběť to byla. Muž byl zřejmě skutečně zavražděn. Ovšem ne pár týdnů předtím, jak si rodina původně myslela, ale v době železné, tedy zhruba před 2 400 let.
Jeho neuvěřitelně zachovalá tvář, ještě porostlá strništěm vousů, a mírně se usmívající rty člověka, který je nyní znám pouze jako Tollundský muž, vynesla objev na čelní místa mezi nejznámější bažinové mumie světa. Na přitažlivosti nálezu dodával i předpoklad, že muž byl nejspíš lidskou obětí.
Kdo byl Tollundský muž
Vědci sice vědí, že Tollundský muž zemřel oběšením, ale zatím si nejsou jisti, jestli šlo o rituální oběť, nebo o pomstu.
Přítomnost zubů moudrosti by svědčila o tom, že Tollundskému muži bylo v době, kdy našel v močálu Bjældskovdal smrt, nejméně dvacet let. Podle jiných znaků to však vypadá, že mu ve skutečnosti bylo spíše mezi třiceti a čtyřiceti lety. Z radiokarbonového datování vyplývá, že zemřel někdy mezi lety 405 a 380 před naším letopočtem.
Tollundský muž, který měřil asi 160 centimetrů, byl objeven ve spící poloze s provazem okolo krku. Ze stop ve tvaru obráceného V, zjištěných při ohledání těla, vyplývá, že muž zemřel oběšením. Mimořádně dobře zachovalá hlava a obličej překvapila již soudního lékaře při ohledání místa nálezu.
Díky kyselosti okolní půdy se v rašeliništi zachovaly kosti a mnoho měkkých tkání mumie, včetně neporušené, ale svraštělé mozkové tkáně a střev i s jejich obsahem. Kůže a nehty muže během dvou tisíc let uvězněných v prostředí bez kyslíku ztvrdly a zčernaly. Jejich úplnému rozkladu však zabránily chemické látky vznikající při rozkladu mechu rodu sphagnum, hlavního z mechů tvořících rašelinu.
Dnes je jeho tělo uchováváno v Silkeborgském muzeu, dánském muzeu kulturního dědictví nedaleko místa nálezu.
Odkud muž pocházel
Pravěký muž žil na počátku doby železné, v období předtím, než dobyla většinu Evropy Římská říše. V této době bylo Jutsko osídlené sítí vesnic a zemědělských sídel. Tehdejší zemědělci pěstovali obilí, chovali zvířata a prováděli náboženské rituály, při nichž bohům přinášeli do místních bažin dary – často jídlo nebo zbraně – a někdy i lidské oběti.
Badatelé předpokládají, že tato rašeliniště byla považována za nadpřirozená místa spojená s bohy a posmrtným životem. Vzhledem k tomu, že obyvatelé Jutska po sobě nezanechali žádné písemné prameny, není jasné, v čem přesně jejich náboženské rituály spočívaly.
V tomto močálu v Dánsku byl nalezen muž z Tollundu. Proč jsou bažiny tak dobré pro uchování těl? Archeoložka Isabella Mulhallová v roce 2023 pro Nat Geo uvedla, že mezi faktory patří nedostatek kyslíku, úroveň kyselosti a mech, který se v bažinách vyskytuje a který blokuje proces rozkladu.
Co mělo nalezené tělo na sobě
Bažiny jsou známé tím, že se v nich spolu s těly uchovává i oblečení, jako například pletený oděv, v němž bylo zahaleno tělo nalezené v roce 1951 v bažině ve Skotsku. Muž z Tollundu měl na sobě mnohem méně oblečení: Byl pohřben nahý, oděný pouze do čepice a opasku.
Další výzkumy odhalily, že Tollundský muž pravděpodobně část roku nosil boty, většinu času však chodil bos. Strniště vousů na jeho tváři naznačuje, že se holil.
Jeho poslední jídlo
V roce 2021 vědci zkoumali obsah posledního jídla Tollundského muže. Byla jím kaše z ječmene, různých semen, lnu a ryb. Analýza střev také odhalila, že na rozdíl od některých jiných slavných bahenních těl nebyl Tollundský muž v době smrti pod vlivem žádných halucinogenů ani jiných léčivých rostlin, což jsou znaky, které obvykle poukazují na lidskou oběť.
Napříč věky
V rašeliništích v severní Evropě bylo nalezeno okolo 2 000 mumifikovaných ostatků a koster, pocházejících z období od 400 před naším letopočtem až 400 našeho letopočtu. Nejstarším známým tělem z rašeliniště je dánský Koelbjergský muž, který zemřel okolo roku 8000 před naším letopočtem.
Mapa nálezů ostatků lidí v rašelině
Jeho smrt
Podle vědců však mohl být Tollundský muž rituální obětí. Široká škála druhů semen a plevelů nalezených v jeho střevech je podobná těm, které byly objeveny v trávicím traktu jiných bažinových mumií, o nichž se předpokládá, že byly obětovány.
„Lidé se domnívají, že jde o lidskou oběť, protože v přírodě bylo něco špatně, co chtěli obětí napravit,“ řekl o těchto obětech archeolog Henry Chapman v rozhovoru pro National Geographic v roce 2021.
Další možností je, že smrt Tollundského muže byla zlověstnější: Možná šlo o zločince nebo oběť sebevraždy, případně o zabíjení z pomsty, o němž se předpokládá, že bylo v té době v severní Evropě běžným způsobem vyřizování si účtů. Jiná těla z bažin nalezená v dané oblasti vykazují známky zabíjení, a dokonce i hanobení mrtvých těl.
I když byl Tollundský muž očividně úmyslně zabit, jeho tělo bylo také pečlivě pohřbeno se zavřenými ústy a zatlačenýma očima. A nakonec právě tento svědomitý pohřeb, jeho oběšení a skutečnost, že kremace a pohřbívání do hrobu byly v té době běžnější zvyklostí než ukládání těl do bažin, jsou důvodem, proč se mnozí badatelé skutečně domnívají, že byla jeho smrt součástí jakési posvátné oběti.
Jeho zbývající záhady
Přestože od jeho objevu uplynulo již téměř 75 let, mohl by Tollundský muž i nadále přinášet zvědavým archeologům další informace. Během prvního vědeckého zkoumání těla byla jeho hlava pečlivě zakonzervována a vystavena v Dánsku. Zbytek těla však omylem vyschl a posléze úplně zmizel!
Po celá desetiletí nikdo nevěděl, kde končetiny a orgány těla jsou. To vedlo k bizarní honbě za pokladem v osmdesátých letech 20. století, kdy si vědci, vyzbrojení novými technologiemi, uvědomili potenciální hodnotu zbývajících částí těla a požádali veřejnost o pomoc při jejich hledání.
Mech rodu sphagnum, který se běžně vyskytuje v bažinách, uvolňuje kyselou cukernatou molekulu, která pohlcuje živiny, jež by jinak vyživovaly mikroby způsobující rozklad.
Palec Tollundského muže patřil k údům, které se po tisíciletém pobytu v rašeliništi, přirozeném prostředí pro mumifikaci, dobře zachovaly.
Ukázalo se, že oddělené části byly uloženy v různých muzeích a institucích po celém Dánsku. Hledání přineslo vše kromě nalezení vnitřních orgánů a palce pravé nohy, jehož konec zůstal záhadou, dokud ho do muzea nevrátily děti bývalého konzervátora po smrti svého otce.
„Nyní jsou téměř všechny části těla opět v majetku muzea,“ uvádí Silkeborgské muzeum na svých webových stránkách. „Pokud by však někdo narazil na záhadnou nádobu obsahující něco, co by mohlo [být] jeho vnitřními orgány, budeme velmi rádi, když nám dáte vědět.“
Tyto pozůstatky by ještě mohly přinést další poznatky, ačkoli vědci zatím nebyli úspěšní při získávání starověké DNA z tkání Tollundského muže.
Muž z bažin mezitím inspiroval vše od básní přes hudbu až po dětské knihy – což svědčí o přetrvávající fascinaci, kterou vyvolává jak u vědců, tak u veřejnosti. „Není to jen muzejní exponát, ale člověk,“ řekl jeden archeolog v roce 1956 deníku The Age. „Odmítáme uvěřit v jeho smrt. Za vřelostí a usměvavým výrazem jeho tváře se určitě skrývá živý člověk.“
