Vědci poprvé v historii hledali prostřednictvím moderních vědeckých poznatků odpověď na staletí starou otázku: jak velkou výhodu představovala stará řecká zbroj z doby bronzové na bitevním poli.
Již dlouho si totiž všímají dobových nedostatků v Iliadě, Homérově epickém příběhu o trojské válce, jako například vozů a hoplitské zbroje. Tato výbava se sice běžně používala v archaickém Řecku v době sepsání příběhu – tedy mezi 8. a 6. stoletím před naším letopočtem – ale nikoliv v rané době bronzové, do níž byl příběh pravděpodobně zasazen.
Lepší představu o tom, jak zbroj v rané době bronzové vypadala, získali vědci teprve v roce 1960, když nedaleko řeckých Mykén objevili pozoruhodnou zbroj, vyrobenou ze slitiny mědi, včetně přilby z kančích klů. Pojmenovali ji zbroj z Dendry a jako dobu jejího vzniku určili 15. století před naším letopočtem, tedy několik staletí předtím, než se nejspíš odehrála Homérova trojská válka.
Zbroj z Dendry je masivní a těžkopádné brnění, připomínající třeba pojízdnou polní kuchyni, a skutečnost, že na ni bylo nalezeno jen málo poškození, vedlo některé vědce k přesvědčení, že sloužilo pouze k obřadním účelům.
Z nedávných výzkumů však vyplynulo, že zbroj byla skutečně určena k boji. Ve své nejnovější studii, uveřejněné v časopise PLOS ONE, autoři přesně vysvětlují způsob, jakým si starověcí válečníci v pozdní době bronzové poradili s hmotností brnění i s horkem během celodenních bojů. Podle některých vědců brnění představovalo tajnou zbraň, která poskytovala Mykéňanům taktickou výhodu v konfliktech té doby – tedy, pokud k ní došlo – i v bájné trojské válce.
Jedenáct hodin akce
Pro svou studii vědci získali třináct dobrovolníků z 32. brigády námořní pěchoty řecké armády. Vojáci měli na sobě přesné repliky brnění po celou dobu simulace bitvy, trvající dohromady jedenáct hodin. Vědci také čerpali z Homérovy Iliady, pokládané za jakousi encyklopedii stylů boje i zbraní starověké války, včetně taktik vedení války v době bronzové, s nimiž by však autor neměl být bezprostředně obeznámen, protože svou skladbu nejspíš sepsal až o 500 let později.
Následným porovnáním Homérových popisů bitev s archeologickými důkazy vědci chtěli zjistit, které prvky epické skladby lze pokládat za historicky pravděpodobné a které je možné vyloučit jako pouhou básnickou fikci.
Iliada „skutečně popisuje aspekty boje, o nichž víme, že platily pro mykénský svět,“ říká spoluautor studie a archeolog Ken Wardle z britské Birminghamské univerzity. Protokol simulace boje v rámci studie zohlednil i další aspekty podmínek platných pro bojovníka před přibližně 3 300 lety.
Dobré jídlo a dřina
Simulaci bojového protokolu podstoupilo třináct dobrovolníků, kteří splňovali požadavky na tělesnou výšku, hmotnost i věk v souladu s podmínkami pozdní doby bronzové.
Součástí jejich přípravy byla strava: pečlivé dávky potravin podle výživového plánu, který se skládal ze sušeného chleba, z hovězího masa, oliv, kozího sýra, cibule, červeného vína a vody – stravy, o níž vědci předpokládají, že jde o typickou výživu mykénských vojáků během tažení.
Zkušební den začal vzbuzením vojáků krátce před svítáním, pokračoval snědením předepsané porce snídaně a odběrem vzorků moči a krve. Následovalo přichycením čidel na tělo za účelem průběžného měření tělesné teploty a životních funkcí během experimentu. Poté byli námořníci vybaveni věrnou replikou zbroje z Dendry, vážící zhruba 30 kilogramů, včetně slavné přilby z kančích klů, a replikami oštěpů a mečů. Hlavní část pokusu trvala jedenáct hodin, po kterých byli vojáci podrobováni nekonečným bojovým úkonům, zahrnujícím cvičení s vysokou intenzitou a dlouhými intervaly, jako je běh na krátkou vzdálenost, údery, zacházení s těžkým mečem, a s načasovanými krátkými přestávkami na odpočinek nebo jídlo.
Pokus úspěšně dokončili všichni dobrovolníci a pouze jeden z nich po „bitvě“ vykazoval známky nízké hladiny cukru v krvi – čímž se však jen potvrdila správnost odhadu učiněného v rámci studie, a sice že každý mykénský bojovník musí denně přijmout zhruba 4 400 kalorií.
Mnozí dobrovolníci také uváděli vysokou únavu, silnou bolest horní části těla od těžké zbroje a bolest nohou způsobenou chůzí, běháním a bojem naboso.
Dobrá ochrana, ale nižší pohyblivost
Výzkum ukázal, že zbroj z Dendry poskytovala lepší ochranu než jiný typ zbroje, obvykle používaný v pozdní době bronzové. Ten se skládal z malých bronzových šupin na plátěném podkladu, říká Wardle – ovšem za cenu nižší pohyblivosti, která byla v pozdějších dobách považována za výhodu.
Spoluautor studie Yiannis Koutedaki, emeritní profesor aplikované fyziologie na univerzitě v řecké Thessalii, poukazuje na některé výmluvné znaky dokazující, že zbroj z Dendry byla určena k boji: trojúhelníkové pláty připevněné na vnitřní straně ramenních dílů na ochranu zvednuté paže, dále nástavce zbroje nad horní částí paže, které zajišťují pružnost a ochranu při boji zblízka.
Hlavní autor studie Andreas Flouris, profesor fyziologie na univerzitě v Thessalii, poznamenává, že brnění z Dendry poskytovalo důležité výhody v boji na střední vzdálenost, tedy mezi dvěma až dvaceti metry: „Na tuto vzdálenost chránila zbroj svého nositele před většinou nebezpečí.“
Nevýhodou zbroje byla její hmotnost. Používání brnění však vedlo k rozvoji zbraní a taktiky, které mykénským bojovníkům nakonec poskytly rozhodující výhodu. „Vůdci nosili plnou, dobře vyrobenou a funkční zbroj. Obvykle to byli špičkoví válečníci s bohatými bojovými zkušenostmi,“ říká Flouris. „Většina řadových bojovníků však nosila jen lehkou zbroj nebo neměla žádnou a jejich úkolem bylo chránit svého vůdce při střetu zblízka.“
Výzkumný tým také vytvořil volně dostupný software, známý jako Late Bronze Age Warrior Model, který využívá data shromážděná během jejich studie k přesné předpovědi výsledků boje s různými proměnnými, jako je horké nebo chladné počasí, úhel slunce nebo četnost bojů.
Zbroj se osvědčila
Zbroj hraje v Iliadě důležitou tematickou roli, neslouží pouze pro fyzickou ochranu. Flouris vysvětluje: „Zbroj v Iliadě často symbolizuje identitu a postavení bojovníka a často je spojována s hrdinským kodexem válečníka. Je viditelným znakem hrdinovy cti a statečnosti.“
Archeolog Barry Molloy z irské University College Dublin posoudil vhodnost zbroje z Dendry k boji: „Kyrys z Dendry je jedním z nejzajímavějších nálezů zbroje z pravěké Evropy a jeho význam pro pochopení dlouhé historie vývoje zbraní a válečnictví nelze podceňovat.“
Podle něj taková zbroj byla ve své době špičkovou vojenskou technologií a její jednodušší kopie se objevily v jiných částech Evropy asi o 100 let později: „Brnění jako toto dokázalo změnit podobu války.“
