Polibky ve světě

  • Latinská Evropa: dva polibky na tvář mezi ženami a osobami opačného pohlaví

  • Blízký východ: tři polibky na tvář mezi muži jako pozdrav

  • Japonsko: líbání na veřejnosti je považováno za nevhodné

  • Nový Zéland: tradiční maorský pozdrav hongi – dotek nosy a čely

Archeologické nálezy dokládají, že lidé se líbali už před 4500 lety, ale kořeny tohoto chování sahají mnohem hlouběji do minulosti. „Kulturní konvence napříč historií a civilizacemi po tisíce let určovaly, jak lze veřejně projevovat blízkou náklonnost,“ uvádí nová studie zveřejněná v časopise Evolutionary Anthropology.

Zatímco například staří Římané rozlišovali tři druhy polibků – společenský na tvář (osculum), rodinný na rty (basium) a erotický (savium), moderní kultury mají vlastní pravidla, kdo, kde a jak se může políbit.

Nový výzkum naznačuje, že polibek je ve skutečnosti pozůstatkem pradávného chování primátů – vzájemného čištění srsti. Když si opice navzájem vybírají z kožichu parazity a nečistoty, končí každou „čistící seanci“ specifickým gestem – přitisknutím vyšpulených rtů na kůži partnera a jemným sáním, aby odstranily poslední nečistotu. „Tento závěrečný 'polibek' vykazuje v podobě, kontextu a funkci paralely s lidským líbáním v míře, jakou zatím žádné jiné navrhované chování nepředčilo,“ vysvětluje studie.

Proč zrovna polibek?

S tím, jak naši předci v průběhu evoluce přicházeli o hustou srst, stále méně potřebovali očišťovat svůj kožich od parazitů a nečistot. Podle vědců dnes člověk tráví vzájemnou péčí o tělesný povrch o 89 % méně času než ostatní primáti.

Přesto zůstal zachován závěrečný rituál – polibek. Ten si udržel svou sociální funkci utužování vztahů, i když už dávno neslouží k hygieně. Je to podobné, jako když si dnes při pozdravu podáváme ruce – gesto už nepoužíváme k tomu, abychom ukázali, že nedržíme zbraň, ale zůstalo symbolem přátelství.

„Mezi suchozemskými primáty včetně lidoopů je vzájemné čištění srsti nejdůležitějším způsobem, jak vyjádřit a posílit společenské vazby,“ cituje studie. Vzájemná péče o srst pomáhá utvářet a udržovat spojenectví, hierarchie a soudržnost skupiny prostřednictvím sociálního doteku.

Při této aktivitě se uvolňují endorfiny, které snižují stres a podporují pocity pohody mezi zúčastněnými jedinci. Podobně funguje i dnešní polibek – je to intimní gesto vyhrazené pro specifické vztahy a situace.

Od opičí očisty k prvnímu rande

Zajímavé je, že vzájemné doteky rty se objevují i u současných lidoopů, ale v jiném kontextu. Často je pozorujeme jako gesto usmíření po konfliktu nebo jako útěchu.

Šimpanzi se takto občas zdraví, ale vědci zatím přesně nepopsali, zda při tom skutečně špulí rty nebo provádějí sací pohyb jako při klasickém lidském polibku. Jiní primáti mají zase vlastní způsoby, jak vyjádřit náklonnost – například kapucíni si navzájem strkají prsty do očí a nosních dírek jako projev přátelství.

Jak se tedy z čištění srsti stal romantický polibek na ústa? Vědci předpokládají, že nejprve se ustálilo přitisknutí rtů na různé části těla jako samostatné gesto náklonnosti. Vzhledem k tomu, že rty a ústa patří k nejcitlivějším částem lidského těla, bylo jen otázkou času, kdy si dva jedinci vyměnili polibek přímo na ústa – pravděpodobně v situacích, kdy se vzájemně čistili současně.

Zajímavosti o puse

  • Při vášnivém polibku se zapojuje až 34 obličejových svalů
  • Průměrný člověk stráví líbáním přibližně 20 000 minut za život
  • Nejdelší zaznamenaný polibek trval 58 hodin, 35 minut a 58 sekund

Časová linie polibku

Nové poznatky o původu polibku pomáhají určit, kdy se toto chování v evoluci člověka vlastně objevilo. Zatímco některé prvky lidské komunikace, například souhlásky, pocházejí z období před 7 až 5 miliony let, kdy naši předci žili převážně na stromech, polibek musel vzniknout později. Vzájemná péče o srst je totiž typická především pro pozemní primáty, protože život na zemi zvyšuje zatížení parazity.

Polibek se tedy mohl ustálit až v době, kdy naši předci trávili významnou část času na zemi – tedy přibližně před 4,4 až 2,5 miliony let. V tomto období se africké klima výrazně měnilo a hustě zalesněná krajina ustupovala sušším a otevřenějším savanám. Nálezy fosilií ukazují, že právě v této době začali naši předci (například Australopithecus afarensis) trávit stále více času chůzí po dvou v otevřené krajině. První písemné zmínky o polibcích pak pocházejí z Mezopotámie z období kolem roku 2500 př. n. l.

I když už nepotřebujeme čistit srst svým blízkým, polibek zůstává univerzálním symbolem náklonnosti. V době sociálních sítí a emoji se dokonce objevil jeho nový symbol - „<3“. Přesto zůstává skutečný polibek jedinečným gestem, které v sobě nese miliony let starou historii našich předků a jejich způsobu, jak budovat a udržovat blízké vztahy.