Když se Španělé ve čtyřicátých letech 16. století poprvé vydali do povodí Amazonky, zaslechli od domorodců zvěsti o ztraceném, nesmírně bohatém městě. Španělé mu začali říkat El Dorado („zlaté“). V průběhu následujících staletí se o nalezení ztracené civilizace v amazonském pralese marně pokoušelo několik hledačů pokladů.
Posledním významným pokusem o objevení pozůstatků této kultury bylo pátrání britského badatele Percyho Fawcetta. Tento Angličan v letech 1906–1924 podnikl do Amazonské pánve celkem sedm výprav, z nichž poslední se mu stala osudnou. K pátrání po městě, jež on sám označoval jako město Z, ho povzbudila četba velkého množství historických pramenů, a to včetně záhadného dokumentu označovaného jako Rukopis 512, který je dnes uložen v Brazilské národní knihovně.
Fawcett, který vynikal mimořádnou fyzickou i psychickou odolností, se do Amazonie vydal v době, kdy byly tamní deštné pralesy a vodní cesty z velké části neprobádané. Evropany na tomto koutu světa přitahovaly legendy o prastarých městech a jejich pokladech. Fawcettovo záhadné zmizení při hledání města Z v brazilském regionu Mato Grosso v roce 1925 je proto dodnes dráždivým tématem pro spisovatele i filmaře.
Touha poznávat
Percy Harrison Fawcett se narodil v roce 1867 ve městě Torquay v Devonu – v anglickém hrabství, odkud pocházelo mnoho slavných objevitelů a mořeplavců jako například Francis Drake a Walter Raleigh. Fawcett své dětství popisuje jako dobu, kdy se mu od jeho blízkých nedostávalo „dostatečné citové vřelosti“. Ve svých devatenácti letech byl tento syn zchudlého šlechtice jmenován poručíkem královského dělostřelectva a vyslán na vzdálené hranice britského impéria.
Tento snímek Percy Fawcett pořídil během expedice na horním toku řeky Acre v Bolívii, nedaleko hranic s Brazílií. Tamní přírodu silně poznamenala těžba kaučuku.
V roce 1901 se Fawcett stal členem Královské geografické společnosti v Londýně a ve službách britského impéria odcestoval jako zeměměřič do Afriky, aby tam shromažďoval vojenské informace. V roce 1906 byl pověřen vedením expedice do Amazonie.
Příjezdem do Jižní Ameriky se Fawcettovi změnil celý dosavadní život. Z La Pazu se vydal mapovat rozsáhlé území na hranicích Bolívie a Brazílie, kde často narážel na nepřátelství domorodého obyvatelstva rozzuřeného kaučukovými barony, již na území tamních kmenů těžili kaučuk k výrobě automobilových a vlakových součástek.
Povodím Amazonky se toulal téměř deset let. Častokrát jako první Evropan zaznamenával zeměpisné pozoruhodnosti, například vodopády. Z jeho textů je cítit úcta k místům, kudy procházel:
Citace: Nad námi se tyčily kopce Ricarda Franca, ploché a tajemné, jejichž úbočí byla zjizvena hlubokými stržemi (quebradas). Vypadaly jako ztracený svět, zalesněný až po vrcholky, a představivost sama vytvářela poslední zbytky dávno zašlých časů.
Období podrobného pátrání však přerušila první světová válka. Fawcett se vrátil do Evropy. Coby člověk ve vrcholné fyzické kondici se navzdory svým padesáti rokům osvědčil jako vynikající voják.
Záhadný rukopis
Fawcettovi však už navždy učarovalo kouzlo Jižní Ameriky. Po skončení války se proto vrátil do Brazílie, kde rozvíjel myšlenku, která ho dovedla k poslednímu velkému dobrodružství a nakonec jej stála i život.
Ačkoliv se Fawcett při psaní o původních obyvatelích Brazílie často opíral o rasistické stereotypy, zároveň velice usiloval porozumět zvykům a jazykům původních obyvatel a litoval dopadů kolonialistické chamtivosti na tamní společenství. Při čtení španělských a portugalských svědectví ze 16. a 17. století o rozsáhlých civilizacích v deštném pralese nabyl přesvědčení, že by se mohly zakládat na pravdě. Zmiňují „velmi rozsáhlé osady“ a také „krásná putování vnitrozemím“.
Jeden pramen Fawcetta zaujal obzvláště. Je znám jako Rukopis 512 a byl sepsán v portugalštině. Autory byli snad dobrodruhové a lovci pokladů, kteří v roce 1753 při hledání vzácných kovů údajně nalezli zničené město, jež se pyšnilo monumentálními budovami, silnicemi a náměstím, „na jehož každém rohu se nachází věž v římském slohu“.
Záhadný rukopis
Spis, kterým se Fawcett částečně inspiroval při pátrání po městě Z, je uložen v Brazilské národní knihovně. Někteří vědci jej považovali za podvrh, jiní věřili v jeho pravost.
V otázce pravosti rukopisu se vědci rozcházejí. Skeptici jej považují za podvrh. Podle nich dokument souvisel s nově získanou nezávislostí Brazílie na Portugalsku v roce 1825. Pro nově vzniklou, nejistou republiku bylo podle nich užitečné „objevit“ dokument, v němž se na území nového státu popisuje existence starověké civilizace, která se velikostí podobá mayským nalezištím ve Střední Americe. Mnozí jiní však pravost rukopisu uznávali, včetně Fawcetta, již přesvědčeného o tom, že původní zprávy o velkých civilizacích v pralese jsou přesné. Jejich hledání se mu později stalo doslova posedlostí.
Pátrání po městě Z
Přestože Fawcetta inspirovaly údaje z Rukopisu 512, nikdy neměl v úmyslu hledat město podle jeho popisu, protože údajně leží v severovýchodní části Brazílie. S odvoláním na další zdroje (které nejmenoval) Fawcett nabyl přesvědčení, že ztracená civilizace leží v divoké středozápadní oblasti Mato Grosso.
V dubnu 1925 se vydal z Cuiabá, aby město našel. Na cestě ho doprovázel nejstarší syn Jack a synův nejlepší přítel Raleigh Rimell. Poslední zprávou, kterou po sobě zanechali, byl dopis pro Fawcettovu ženu. Sděluje jí v něm následující: „Až do příštího roku zmizíme z civilizace. Představ si nás… v lesích dosud neprobádaných civilizovaným člověkem.“
Následně však opravdu zmizeli a nikdo už je nikdy nespatřil. Zabily je divoké šelmy, nebo člověk? Ve snaze objasnit jejich zmizení bylo vysláno několik expedic, včetně výpravy, kterou vedl Peter Fleming, bratr autora slavného Jamese Bonda. Mnohé z výprav skončily tragicky, ostatní bezvýsledně: žádná z nich nevysvětlila, co se s badatelem a jeho dvěma společníky stalo.
V roce 1952 antropolog Orlando Villas-Bôas oznámil nález kostí anglického badatele. K jeho zabití se údajně přiznali tamější obyvatelé Kalapalové. Pozdější forenzní rozbor však ukázal, že ostatky Fawcettovi nepatří.
Deset let se Fawcett toulal povodím Amazonky. Jeho zápisky, které sestavil jeho syn v této posmrtně vydané knize z roku 1953, dávají tušit, s jakými obtížemi se badatel na svých cestách potýkal.
Ačkoliv nešlo o příběh se šťastným koncem, má Fawcettovo pátrání trvalý kulturní dopad nejen v jeho rodné zemi. Fawcett byl jednou z inspirací pro postavu Indiana Jonese a stal se také námětem knihy Davida Granna The Lost City of Z: A Tale of Deadly Obsession in the Amazon (Ztracené město Z: Příběh smrtící posedlosti v Amazonii), podle níž byl v roce 2016 natočen celovečerní film. Grann ve své knize cituje Kalapaly, kteří odmítají, že Fawcetta zabili oni. Několik dní údajně pozorovali kouř vycházející z místa, kde Fawcett tábořil. Pak zmizel. Podle nich nejspíš zemřel rukou „nepřátelských kmenů“ z území na východě.
Navzdory tomu, že záhada jeho posledních dnů nejspíš nikdy nebude zcela vyřešena, Fawcetovo pátrání po ztraceném městě je u konce. Během desetiletí, jež uplynula od jeho zmizení, byly při průzkumu severovýchodní části státu Mato Grosso objeveny pozůstatky rozsáhlých městských osad, které jsou nyní součástí archeologického parku Xingu.
Komplex pojmenovaný Kuhikugu zahrnuje zbytky ulic, mostů a velkých náměstí. Moderní skenování pomoci lidaru dále naznačuje, že před 1 500 až 400 lety byla tato část Amazonie skutečně rozsáhle osídlena. Přesná identita a poloha města Z jsou ale stále záhadou. Zdá se, že Fawcettova předtucha o skrytém starověkém městě v oblasti byla správná.
