V době kamenné neměli převážně kočovní lidé mnoho způsobů, jak označit hranice svého území – alespoň v životě. Nová analýza starověkých pohřbů v části Blízkého východu zvané Levanta však naznačuje, že mrtví mohli sloužit jako paleolitické majetkové listiny, které oddělovaly neandrtálce od Homo sapiens.
„Inovace pohřbívání vlastně začala v Levantě,“ říká Omry Barzilai, archeolog z Haifské univerzity v Izraeli.
Barzilai a jeho kolegyně Ella Beenová, fyzioterapeutka a paleoantropoložka z univerzity v Tel Avivu, porovnávali pohřby neandertálců a Homo sapiens v celé Levantě – oblasti, která zahrnuje většinu dnešní Sýrie, Libanonu, Izraele a palestinských území. Jejich výsledky, nedávno zveřejněné v časopise L'Anthropologie, naznačují, že tito dva dávní hominidi měli společné praktiky při zacházení se svými mrtvými.
„Zjistili jsme, že existují některé podobnosti a některé velmi velké rozdíly,“ říká Been.
Co je to pohřeb?
Při zkoumání pohřbů dávných hominidů vědci vždy zvažují, zda byly ostatky dávných lidí a jejich příbuzných pohřbeny záměrně, nebo nějakým přirozeným procesem. Antropologové se přou o to, zda neandertálci pohřbívali své mrtvé záměrně od doby, kdy tým v 50. a 60. letech 20. století našel v jeskyni Šanidar v Iráku kolem ostatků chuchvalce starobylého pylu – někteří se domnívali, že představují „pohřeb květin“.
Barzilai a Been již dříve společně pracovali na neandertálském nalezišti, které objevili v 'Ein Qashish v severním Izraeli a které pochází z doby před 70 000 lety – šlo o první neandertálský pohřeb objevený na otevřené pláni, nikoli v jeskyni. V následujících letech se vědci začali zajímat o to, zda se jednalo o úmyslný pohřeb, a pokud ano, jak se liší od jiných neandertálských a lidských pohřbů.
Archeologové se do jeskyně Šanidar vrátili v roce 2014 a od té doby na tomto místě objevili další neandertálské ostatky.
Archeologové se do jeskyně Šanidar vrátili v roce 2014 a od té doby na tomto místě objevili další neandertálské ostatky.
Fotografie: Younes Mohammad, Middle East Images/Redux
Oba druhy se v této části světa překrývaly zhruba od doby před 120 000 lety do doby před 50 000 lety a v tomto období začaly oba pohřbívat své mrtvé. Po pročtení literatury našel tým v regionu pět pohřebišť neandertálců a dvě pohřebiště Homo sapiens z tohoto období.
Jak se pohřby Homo sapiens a neandertálců srovnávají?
Neandertálci téměř výhradně pohřbívali své mrtvé uvnitř jeskyní, zatímco Homo sapiens v tomto období pohřbíval své mrtvé ve skalních úkrytech nebo na terasách před jeskyněmi. Oba pohřbívali ženy, muže i děti, ale archeologové objevili důkazy o pohřbívání dětí pouze u neandrtálců.
Homo sapiens pohřbívali pouze ležící na zádech nebo na boku v poloze podobné poloze plodu s koleny přitaženými k hrudi. Někteří neandertálci byli sice pohřbíváni i v této poloze, ale jejich polohy se lišily více než u Homo sapiens.
Oba druhy ukládaly do hrobů předměty, jako jsou rohy nebo parohy kopytníků nebo čelisti zvířat. Neandertálci však k lebce ukládali jakýsi opracovaný vápencový plochý kámen, který mohl sloužit jako polštář, a do hrobů umisťovali předměty jako želví krunýř a křemenné artefakty.
Archeologové našli v blízkosti pohřbů Homo sapiens předměty s možným symbolickým významem, například červenou okrovou barvu, která mohla zdobit těla nebo předměty a symbolizovat postavení, identifikaci nebo systém víry. Našli také korálky z mušlí přinesené z velké dálky – možná osobní ozdoby, které rovněž označovaly příbuzenské vztahy, identitu, věk nebo sociální vazby těch, kdo je nosili.
Náhrobní kameny nebo značky teritoria?
Neandrtálci i Homo sapiens byli v té době polokočovní, ale pravděpodobně se stále vraceli do stejných jeskyní, a to sezónně. Protože jeskyně byly cennými úkryty, pohřbívání mrtvých v těchto geologických útvarech nebo v jejich blízkosti mohlo být něčím jako uplatněním nároku na oblast nebo označením území, protože hominidi soupeřili o zdroje a prostor. „Jeskyně je majetek,“ říká Barzilai. „Tam, kde se druhy setkávají a vzájemně ovlivňují, vymezují hranice.“
Pokud oba druhy používaly pohřby jako formu značení, mohlo by to znamenat, že si vyměňovaly kulturní praktiky nebo přinejmenším sdílely porozumění tomu, co hroby nebo značky znamenají.
„Mnoho lidí tvrdí, že v zemědělských obdobích lidé používali pohřby k tomu, aby si nárokovali vlastnictví půdy,“ říká Graeme Barker, archeolog z Cambridgeské univerzity, který se na studii nepodílel, ale pracoval na vykopávkách v jeskyni Šanidar. „Je to zjevně způsob, jak označit krajinu.“
Obecná myšlenka, že tyto pohřby mohly označovat území, je pravděpodobná, ale Barker má k tomuto vysvětlení určité výhrady. „Tyhle věci nikdy nejsou jednoznačnou odpovědí,“ říká.
Kdo vymyslel pohřební praktiky?
Nejstarší pohřby v souboru dat z doby před přibližně 120 000 lety představují nejstarší možné pohřby kteréhokoli z hominidů. Been a Barzilai se také domnívají, že tyto pohřby byly prvními z tradice, která se později rozšířila z Levanty do Afriky a Evropy, kde je většina dosud objevených pohřbů novější. V Africe pochází nejstarší známý pohřeb Homo sapiens, dítě nalezené v Panga ya Saidi v Keni, z doby před 78 000 lety, zatímco většina evropských pohřbů pochází z doby před 60 000 lety nebo méně.
„Inovace pohřbívání začala v Levantě,“ říká Barzilai.
Vědci tvrdí, že praxe obřadního pohřbívání mrtvých se objevila poté, co se Homo sapiens přesunul z Afriky na sever a začal se poprvé stýkat s neandrtálci z Asie a Evropy. Barzilai dodává, že jakmile neandertálci v Levantě zhruba před 50 000 lety zmizeli, zmizelo i pohřbívání Homo sapiens – jako by už neměli potřebu stanovovat hranice nebo územní nároky, jakmile zmizela jejich konkurence.
Barker však upozorňuje, že většina našich znalostí o archaických lidech v Africe pochází jen z několika málo nalezišť – je možné, že jich tam ještě bude objeveno mnohem více. V roce 2023 například vědci naznačili, že starší příbuzný člověka zvaný Homo naledi mohl využívat jihoafrickou jeskyni jako hřbitov asi 100 000 let před většinou lidských a neandertálských pohřbů. Tento nález však vyvolal vlastní kontroverze.
„Musíte být opatrní s vytvářením trendů ze dvou nebo tří teček na mapě kontinentu,“ říká Barker o nové studii Beena a Barzilaie a dodává, že počet překrývajících se lokalit mezi Homo sapiens a neandertálci je relativně malý.
Výsledky mohly zkreslit i okolnosti úmrtí. Většina kočovných hominidů v tomto období by pravděpodobně zemřela v krajině a jen několik z nich by zemřelo v jeskyních. „Takže to, co nacházíme, jsou tyto drobné epizody,“ říká Barker.
I když je lákavé uvažovat o znalostech jako o určitém pokroku, je také možné, že vzhledem k obrovskému časovému rozsahu nebyly tyto praktiky ve skutečnosti kontinuální, říká Barker: „Zdá se, že znalosti byly získávány a ztráceny a získávány a ztráceny.“
Sledujte nás v Google Zprávách