Tým argentinských vědců vedený Marianem Del Papou z Národní univerzity v La Platě učinil tento převratný objev na břehu řeky Reconquista, nedaleko Buenos Aires. Při rutinním průzkumu zde narazili na fosilie, které se ukázaly být pozůstatky druhu Neosclerocalyptus, vyhynulého příbuzného dnešních pásovců.
„Když jsme poprvé spatřili ty kosti, věděli jsme, že je to něco výjimečného,“ uvádí Del Papa. Ale teprve detailní analýza odhalila skutečný význam nálezu.
Kosti nesoucí stopy dávné hostiny
Co dělá tento objev tak významným, jsou stopy na kostech. Vědci na nich našli jasné důkazy o lidské aktivitě – zářezy a rýhy, které vznikly při porcování zvířete pomocí kamenných nástrojů. Tyto stopy vyprávějí příběh: Ukazují, jak dávní lovci systematicky zpracovávali svou kořist, jak oddělovali maso od kostí a jak využívali různé části těla.
Pomocí nejmodernějších metod, včetně 3D skenování a počítačové analýzy, tým potvrdil, že tyto stopy skutečně pocházejí od lidí, a ne od přírodních procesů či jiných zvířat. Vědci použili vysokorozlišovací 3D skener Artec Space Spider, který umožnil vytvořit detailní modely stop po řezání s přesností až 0,05 mm.
Datum, které mění historii
Nejpřekvapivější zjištění však přišlo s datováním nálezu. Radiokarbonová metoda určila stáří kostí na 20 811 až 21 090 let. To je o téměř 6000 let dříve, než dosud známé důkazy o interakci lidí a megafauny v Jižní Americe!
Toto datum je skutečně revoluční a posouvá okamžik, kdy lidé poprvé dorazili do Jižní Ameriky a jak začali lovit místní živočišné druhy. Dosud se většina vědců domnívala, že lidé se do Jižní Ameriky dostali nejdříve před asi 16 000 lety.
„Náš nález ukazuje, že lidé byli v Jižní Americe mnohem dříve, než jsme si mysleli,“ zdůrazňuje Delgado. To otevírá mnoho nových otázek o tom, jak se sem dostali, jaké cesty používali a jak se adaptovali na různá prostředí.
Výzkum také přispívá k debatě o vyhynutí megafauny v Americe. Ačkoli tento konkrétní nález neukazuje na masové zabíjení, poskytuje důkaz o tom, že lidé a velká zvířata koexistovali po delší dobu, než se předpokládalo.
Život v době ledové
Během posledního glaciálního maxima – období nejintenzivnějšího zalednění během poslední doby ledové – byla krajina Argentiny velmi odlišná od dnešní. Představte si polopoušť s řídkou vegetací, občasnými oázami a stády obrovských zvířat. Bylo to drsné prostředí, které vyžadovalo od prvních osadníků nesmírnou odolnost a vynalézavost.
Analýza sedimentů a fosilií odhalila, že v této oblasti panovalo semiaridní klima s výraznými suchými a vlhkými obdobími. Teploty byly nižší než dnes a srážky méně časté. Tyto podmínky vedly k vytvoření specifického ekosystému, který podporoval existenci megafauny, včetně glyptodontů.
Dospělý Glyptodon versus člověk
Glyptodonti, tito obří příbuzní pásovců, byli důležitou součástí této fauny. S váhou až dvou tun a pancířem silným jako tank představovali pro lovce výzvu i odměnu zároveň. Jejich nosní struktury byly přizpůsobeny semiaridnímu klimatu, což potvrzuje rekonstrukci prostředí provedenou výzkumným týmem.
Cesty do Nového světa
Jak se tedy lidé dostali do Jižní Ameriky tak brzy – už pře 21 000 let? Existuje několik teorií. Jedna z nich předpokládá, že první osadníci přišli pozemní cestou přes Beringův průliv, který byl v době ledové suchou zemí. Odtud se měli postupně rozšířit na jih kontinentu.
Jiná teorie navrhuje možnost pobřežní migrace i přes oceán. Podle ní se první lidé pohybovali podél pobřeží pevnin a ostrovů Tichého oceánu, využívajíce mořské zdroje potravy. Tato cesta by mohla vysvětlit rychlejší postup na území Jižní Ameriky.
Nejnovější výzkumy, včetně tohoto nálezu, naznačují, že realita mohla být komplexnější. Je možné, že existovalo několik vln migrace různými cestami.
Hledání stop v minulosti
Proč je tak obtížné najít důkazy o přítomnosti lidí z tak dávné doby? Je to jako hledat jehlu v kupce sena. Organické materiály se za tak dlouhou dobu rozloží, a i tvrdší materiály jako kosti podléhají erozi a dalším přírodním procesům.
Navíc, populace prvních osadníků byly pravděpodobně malé a pohyblivé, nezanechávajíce po sobě mnoho stop. Proto je každý nález, jako je tento, tak cenný.
Současný výzkum v oblasti raného osídlení Ameriky využívá stále sofistikovanější metody. Kromě tradičních archeologických technik se vědci spoléhají na genetickou analýzu, izotopové studie a pokročilé zobrazovací techniky.
V případě nálezu glyptodonta tým použil kombinaci metod. Radiokarbonové datování bylo provedeno na hydroxyapatitu, anorganické složce kosti, což umožnilo přesné určení stáří i přes nedostatek kolagenu.
Stopy po řezání byly analyzovány pomocí elektronového mikroskopu a 3D skenování. Vědci použili statistické metody k porovnání těchto stop s experimentálně vytvořenými řezy, aby potvrdili jejich lidský původ.
Tyto metody umožňují vidět detaily, které by byly pouhým okem neviditelné. Vědci mohou rekonstruovat pohyby rukou dávných lovců a pochopit jejich techniky zpracování kořisti.
Další objevy v Jižní Americe
Nález glyptodonta není ojedinělý. V posledních letech se objevilo několik dalších lokalit v Jižní Americe, které naznačují přítomnost lidí v období posledního glaciálního maxima.
V Brazílii byly například nalezeny artefakty vyrobené z kostí obřího lenochoda, datované do podobného období. V Chile zase archeologové objevili stopy lidské přítomnosti staré přes 15 000 let.
Každý z těchto nálezů je jako dílek skládačky. Společně nám pomáhají vytvořit obraz o tom, jak vypadal život prvních Američanů.
Co bude dál?
Vědci doufají, že najdou další fosilie, možná i lidské pozůstatky nebo artefakty. Plánují také rozšířit výzkum na širší oblast, aby získali lepší představu o pohybu a životním stylu raných obyvatel Jižní Ameriky.
Tento objev je připomínkou toho, jak mnoho toho ještě nevíme o naší vlastní historii. Kosti pradávného glyptodonta nám otevřely nové okno do minulosti a ukázaly, že příběh lidstva v Americe je ještě starší a složitější, než jsme si mysleli.
