Zahájení letošních olympijských her se nekonalo na stadionu, ale – v rozporu s tradicí – přímo Seině. Při tradiční přehlídce zúčastněných států proplouvaly lodě s národními týmy před očima až 600 000 diváků na okolních nábřežích.

Napoleon prý řekl, že je Seina „hlavní ulicí“ města. Na této slavné ulici se i dnes hrdě tyčí slavné stavby města. I čísla popisná se řídí řekou: v kolmých ulicích mají domy u řeky číslo jedna, v souběžných číslice rostou „po proudu“.

„Pro Pařížany má Seina hlubokou historickou a citovou hodnotu,“ vysvětluje Pierre Rabadan, náměstek primátora pro sport, olympijské a paralympijské hry a řeku Seinu.

Zmítaná vlnami

Od pramene v Burgundsku urazí Seina téměř 500 kilometrů, než se v Le Havru vlévá do moře. V Paříži, která leží zhruba v polovině cesty, se její koryto vlní městem jako had. Latinské motto města „Fluctuat nec mergitur – Zmítaná vlnami, ale nepotopená“ má evokovat povodně, jež často sužovaly město, a také boje, jaké Pařížané s řekou svádí. Jejich město má ve znaku loď se vzedmutými plachtami.

Důkazy o prvním osídlení pocházejí z městské části Bercy. Nedávno tam vědci objevili naleziště pazourkových hrotů a úlomků kostí z tábora na břehu. Toto sídlo založily ve střední době kamenné kočovné kmeny lovců a sběračů. Nejstarším stálým osídlením je však bercyiské neolitické naleziště, objevené při vykopávkách v letech 1991–1992.

„Vesnice ležela na jednom rameni Seiny a její zbytky se zachovaly pod vrstvami sedimentů z povodní,“ říká Sylvie Robinová, hlavní kurátorka archeologické sbírky v Muzeu Carnavalet. „Na místě jsme našli pozůstatky palisády, mostu, loveckého luku – který je jedním z nejkrásněji zachovaných v Evropě – a dlabané kánoe na břehu řeky.“

O lodích a námořnících

Z kteréhokoliv místa na břehu řeky – z mobilního baru, z mostu či z plovoucího bazénu Joséphiny Bakerové – je snadné nechat se okouzlit lodním provozem na Seině. Mezi projíždějícími plavidly může zahlédnout nákladní bárky, turistický člun Bateaux Mouche nebo výkonné motorové čluny s příslušníky říční policie „Brigade Fluviale“, kteří s nepředstíranou radostí z práce hlídkují na řece.

Lodě tyto vody brázdí od nepaměti. I jedna z nejstarších památek města se pojí právě s námořníky. Sloup lodníků, jež archeologové nalezli při vykopávkách pod chrámovou lodí Notre Dame v roce 1711, tvořil základ sochy, kterou v prvním století našeho letopočtu nabídl cech lodníků římskému císaři Tiberiovi.

„Tato vzácná sochařská památka umožňuje propojit řecko-římský panteon a keltské bohy, jako byl Cernunnos,“ říká Séverine Lepapeová, ředitelka Muzea Cluny – Národního muzea středověku, kde je sloup uložen. „Je to symbol zajímavého splynutí dvou typů panteonů.“

Podle odborníků věnoval tentýž mocný cech lodníků část prostředků na výstavbu galsko-římských lázní, které jsou význačným architektonickým prvkem muzea. Pod klenutým stropem, který se tyčí do výšky téměř 15 metrů, leží část velkých městských termálních lázní, takzvané frigidarium (studená lázeň), jež je jednou z nejlépe zachovaných galsko-římských památek severně od řeky Loiry.

Pro krásu i zisk

Oblíbená kamenná nábřeží vznikala v průběhu staletí. Cílem bylo zkrášlit i chránit město. Nejstarší z nich, Conti a Grands-Augustins, pocházejí z roku 1313. Nábřeží, stejně jako různá kamenná zpevnění břehu sloužila k usměrňování toku a jako ochrana před záplavami. Nejvíc se řeka změnila s příchodem průmyslu, přehrad, zdymadel, mostů a továren, které navždy změnily způsob využití řeky.

Na začátku 18. století byla Seina již natolik přetížená lodní dopravou, že Napoleon zahájil budování průplavů, jehož výsledkem byly Canal de l'Ourcq, Canal Saint-Martin a Canal Saint-Denis. Jejich výstavba nejenže odvedla dopravu ze středu Paříže, ale přivedla do města pitnou vodu; voda ze Seiny, do níž ústila městská kanalizace, totiž často způsobovala epidemie infekčních onemocnění.

Navzdory lidským zásahům však Seina stále trpí záplavami. Pařížané hladinu vody tradičně sledují u sochy Zouava. Voják koloniální armády stráží hladinu řeky u pilíře Alamského mostu a lidé vědí, že přichází povodeň, když mu začne voda šplouchat u nohou.

Obnova v posledních letech

Život od řeky se začal vzdalovat až ve 20. století. Důvodem byly nové trendy v urbanismu. V šedesátých letech minulého století vznikly přímo na břehu řeky silnice. Jinde na nábřežích zase parkoviště.

Situace se změnila až v roce 2013. Tehdy se vedení města rozhodlo, že silniční spojnici na levém břehu promění v pěší zónu. Na nábřeží se vrátili cyklisté a chodci. Kromě procházek zde mohou využívat i moderní prvky, jako jsou lezecké stěny a plovoucí zahrady. V roce 2016 zmizela také silnice na pravém břehu a proměnila se v park. Vyvrcholením mnohaletých investic je nyní tolik vychvalovaný projekt čištění řeky před zahájením olympijských her v hodnotě 1,5 miliardy dolarů.

„Nyní se Seinu snažíme rekultivovat a znovu ji propojit s životem ve městě, kde převládají stísněný životní prostor a vydlážděné plochy,“ říká Rabadan. „Chceme život vrátit k Seině.“