Albert Einstein se asi nejvíce proslavil rovnicí E=mc2, v níž se zhruba říká, že energie a hmotnost jsou zaměnitelné. Nalezením tohoto vztahu připravil půdu pro jadernou energii – a vývoj atomových zbraní.

Jeho role v dramatu jaderné války by tím možná skončila, nebýt obyčejné ledničky.

Ve dvacátých letech 20. století, kdy žil v Berlíně, totiž fyzik spolupracoval s maďarským asistentem Leem Szilárdem na vývoji a patentování energeticky účinné ledničky. Přestože se jejich návrh nikdy nedostal na trh, jejich práce nakonec Einsteina – zapřísáhlého pacifistu – zapojila do závodu o sestrojení atomové bomby v průběhu druhé světové války.

Einstein se v pozdějším věku, kdy se potýkal s fatálními důsledky svého vědeckého výtvoru, vehementně zasazoval o celosvětový zákaz jaderných zbraní. „Jeho genialita se stala zároveň jeho prokletím,“ myslí si Ari Beser, badatel National Geographic. „Revoluce, která přišla s rozštěpením atomu, totiž vyžadovala také revoluci morální.“

Einsteinův dopis Rooseveltovi

I poté, co Szilárd a Einstein ukončili spolupráci na spotřebičích, zůstali v kontaktu. V roce 1933, tedy ve stejném roce, kdy se Adolf Hitler stal německým kancléřem, objevil Szilárd jadernou řetězovou reakci – proces, při kterém se uvolňuje obrovská energie jádra skrytá v atomech.

O několik let později, v roce 1939, nabyl přesvědčení, že němečtí vědci možná využívají nejmodernější vědecký pokrok k vývoji atomové zbraně. Obrátil se proto na svého někdejšího kolegu – nejslavnějšího vědce světa – a požádal ho, aby před nebezpečím varoval amerického prezidenta Franklina Roosevelta.

Szilárd navštívil Einsteina v New Yorku spolu s dalšími dvěma uprchlíky – maďarskými fyziky Edwardem Tellerem a Eugenem Wignerem – aby jej osobně přesvědčil o možnostech jaderné řetězové reakce. Einstein byl šokován nebezpečím, které jeho speciální teorie relativity z roku 1905 rozpoutala.

„Rozhodně o této teorii neuvažoval jako o zbrani,“ říká Cynthia Kellyová, prezidentka neziskové organizace Atomic Heritage Foundation, kterou založila za účelem zachování a interpretace projektu Manhattan a jeho širšího odkazu. Ale „rychle si tento koncept osvojil“.

„Zdá se téměř jisté, že [jaderné řetězové reakce] by mohlo být dosaženo v blízké budoucnosti,“ napsal Einstein Rooseveltovi v dopise, v němž jej varoval před „extrémně silnými bombami nového typu“ a doporučil mu, aby zahájil financování iniciativy na výzkum atomové energie.

Roosevelt vzal jeho varování vážně. Dne 21. října 1939, dva měsíce po obdržení dopisu a jen několik dní po německé invazi do Polska, se poprvé sešel Rooseveltem jmenovaný Poradní výbor pro uran. Zasedal v rámci projektu, který byl předchůdcem proslulého projektu Manhattan, z něhož nakonec vzešla funkční atomová bomba.

Problematické dědictví

Výbor však ke své činnosti dostal pouhých 6 000 dolarů. Einstein proto v psaní dopisů prezidentovi pokračoval. Szilárd mu s tím pomáhal. V jednom z dopisů dokonce prezidenta „varovali“, že pokud nebude iniciativa financována lépe, uveřejní klíčové poznatky o jaderné energii ve vědeckém časopise.

Tímto způsobem Einstein pomohl nastartovat projekt Manhattan, říká Kelleyová, ale „jeho skutečná účast byla velmi okrajová“. Spis FBI na tohoto upřímně vystupujícího vědce, který otevřeně kritizoval rasismus, kapitalismus a válku, se nakonec rozrostl na více než 1 800 stran.

„Vzhledem k jeho radikální minulosti,“ napsala FBI, „by tento úřad Dr. Einsteina nedoporučil zaměstnávat v záležitostech tajné povahy.“ Einstein nakonec nikdy k práci na projektu Manhattan nezískal bezpečnostní prověrku.

Přesto bude jeho jméno nejspíš navždy spojeno se zbraní, která se zrodila z jeho největšího objevu. Zpráva o bombardování Hirošimy ho zdrtila – a obálku časopisu TIME z roku 1946, na níž byla jeho podobizna před hřibovitým mrakem a s jeho slavnou rovnicí, vnímal jako ponížení.

Ačkoli se Einstein po zbytek života snažil svět varovat před nebezpečím šíření jaderných zbraní, se svojí odpovědností se jen těžko vyrovnával. „Je otcem atomové bomby,“ říká Ari Beser – vnuk amerického vojáka přítomného na palubě obou letadel, která dopravila atomové bomby nad Japonsko.

Beser svým vyprávěním ilustruje hrozivé následky použití jaderných zbraní. Jedním z jeho příběhů je i zážitek z památníku v Osvětimi, který navštívil s jedním přeživším z Nagasaki. Japonec mu řekl, že je ohromen souvislostí, kterou vidí mezi atomovou bombou, jež zabila nebo zranila statisíce jeho krajanů, a jedním z dalších barbarství moderních dějin – holocaustem.

„Byl jsem si dobře vědom strašného nebezpečí, které hrozilo celému lidstvo, pokud by se tyto pokusy podařily,“ napsal Einstein o vývoji atomové bomby v japonském časopise v roce 1952. „Neviděl jsem však jiné východisko.“

Einsteinovo dilema podle Besera ukazuje rozporuplnost lidského bytí: „Rozštěpení atomu změnilo všechno kromě způsobu, jakým uvažujeme,“ uzavírá.