Nález spálených lidských ostatků i tisíců kusů poničených šperků a ozdob – to je objev uskutečněný na území dnešní Guatemaly, nejspíš související s mayskými vládci, může být podle nové studie, kterou v dubnu uveřejnil časopis Antiquity, ojedinělým a přímým svědectvím o politickém převratu před více než tisíci let.

Unikátní objev v archeologické lokalitě Ucanal, nazývané jeho obyvateli K'anwitznal, dokládá existenci veřejného obřadu, při němž byla znesvěcena hrobka předchozích vládců a jejich ostatky byly vysypány do stavebního výkopu nově rozšiřované pyramidy. Tato událost z počátku roku 800 našeho letopočtu se časově shoduje s nástupem nového vládce Papmalila, jehož panování bylo pro tamní lid obdobím blahobytu. Mnoho jiných mayských království však v té době již zakusilo první projevy hospodářského a politického úpadku, dnes běžně označovaného jako zánik mayské civilizace.

Podle Christiny Halperinové, archeoložky z Montrealské univerzity a ředitelky archeologického projektu Ucanal, který se již deset let zaměřuje na průzkum tamních rozvalin, nebyl zánik mayské civilizace úplný. „Řada mayských politických dynastií zanikla, ale ne všechny,“ podotýká. „Některé oblasti živořily, z jiných lidé odcházeli, další však vydržely, nebo dokonce žily v blahobytu.“

Tanec na hrobech

Ve své nové studii Halperinová s kolegy popisují nález lidských ostatků a částí cenných ozdob, například nefritovou masku, která se běžně umisťovala do mayských královských hrobek. Vědci tyto předměty nalezli v rozvalinách někdejšího pyramidového chrámu v K'anwitznalu.

Badatelé odhozené ostatky odkryli po vyjmutí vápencových bloků, použitých k výstavbě nového patra pyramidy, která měla ve své době výšku zhruba 45 metrů. Dnes je na místě bývalého chrámu pouze rovná zem.

Na rozdíl od jiných rituálních předmětů, které se běžně nacházejí v areálech mayských pyramid, je u těchto nálezů předpoklad, že s nimi bylo naloženo jako s odpadem. „Ostatky nebyly vloženy do urny ani jinak pečlivě uchovány, naopak byly poházeny na místě a zarovnány kamennými bloky,“ říká Halperinová. „Vyložili jsme si to jako destruktivní zásah... nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o pietní akt.“

Očista žehem

Nejdůležitějšími nálezy v lokalitě byly spálené pozůstatky čtyř lidských těl, která podle badatelů patřila členům královské rodiny, již zemřeli v průběhu zhruba jednoho století a byli pochováni v jedné hrobce. Spolu s těly nalezli vědci více než 1 500 úlomků různých nefritových přívěsků, destiček a mozaik, jakož i kousků obsidiánu a více než 10 000 vypálených korálků vyrobených z lastur mořských mušlí. Podle Halperinové jde o mimořádný nález, který je však pro hrobku příslušníků mayské královské rodiny typický. Hrobku, z níž těla pocházela, se vědcům zatím objevit nepodařilo.

Nalezené důkazy svědčí o tom, že se na místě konal „obřad vstupu ohně“ neboli „och-i k'ak' t-u-muk-il“. V klasickém mayském jazyce to znamená: „oheň vstoupil do její/jeho hrobky“. Podle Halperinové takové obřady v mayském světě nebyly nikterak neobvyklé a vycházely zřejmě z chápání plamene a kouře coby rituálních prostředků: „Představte si to cosi jako hořící kadidlo,“ říká. „Hoření jako způsob dosažení proměny a přechodu do nadpřirozených sfér – něco jako proces očisty.“

Smyslem některých takových obřadů bylo uctění zesnulého či snad posílení nového vládce jeho propojením se silou zesnulého. V K'anwitznalu to však vypadá na cílené zneuctění starých vládců a zdůraznění nástupu nového režimu.

Dochované úlomky lidských kostí jsou důkazem toho, že oheň měl na některých místech teplotu přes 800 stupňů Celsia. Šlo tedy o spalování „ve velkém“ a zřejmě za přítomnosti veřejnosti. Protože existují důkazy o veřejných kremacích i na jiných mayských nalezištích z té doby, nebyl by takový čin „ničím neslýchaným“, říká Halperinová.

Umírněný vládce, nebo despota?

Navzdory zřejmě dramatickému politickému převratu byl Papmalil ve zmatcích mayského světa 9. století asi spíše umírněným vládcem. Za své vlády obnovil v K'anwitznalu mnoho veřejných budov a realizoval různé stavební projekty, včetně výstavby nových obytných domů, kanalizačního systému i obrovského hřiště pro míčové hry, jež bylo obdobou dnešního stadionu a katedrály.

Papmalil nevládl jako král, ale jako „ochk'in kaloomte“, což byl titul vojenského vůdce čili vysokého šlechtice. Během svého působení navázal nová spojenectví uprostřed měnící se politiky v jižní mayské nížině, což byla oblast rozkládající se na území dnešního Belize a severní Guatemaly.

Ve výtvarných dílech se Papmalil dával zobrazovat při výměně darů s vládci okolních států, přičemž sedí nebo stojí vedle nich, nikoliv nad nimi. „To je velká změna, protože většinou se setkáváme s vyobrazením mayských vládců sedících na jedné straně a ve větším měřítku než lidé, s nimiž jednají,“ říká Halperinová. Podle všeho to vypadá, že Papmalil jednal s ostatními vládci jako se sobě rovnými: „Existuje řada jeho vyobrazení ve stejné velikosti a měřítku jako mají ostatní postavy... a tento typ zobrazování začíná v 9. století,“ poznamenává.

Antropolog z Brownovy univerzity Stephen Houston, odborník na mayskou civilizaci, říká, že záhadný nález je jednoznačně spojen s královskou rodinou. „Publikovaný článek je dobrým příkladem toho, jak bychom měli vykládat neobvyklé pozůstatky,“ říká. Vědci podle něj správně dávají naleziště do souvislosti s praktikou „vstupu ohně“, kterou popisují Mayové, a s politickým vzestupem vznešené osoby – Papmalila, jejž uvádějí historické prameny.

Archeolog Texaské univerzity v Austinu a badatel National Geographic Thomas Garrison dodává, že objev naleziště v Ucanalu je skutečně pozoruhodný. „Už jen to, že se něco takového podařilo najít v nepřehledné stavební výplni, když nešlo o formální pohřeb, je samo o sobě technickým úspěchem,“ říká. „A myslím si, že argument o souvislosti nálezu s tímto konkrétním mocenským posunem je opodstatněný.“