Studie francouzské společnosti Paleotechnic přináší zcela nový pohled na stavbu nejstarší egyptské pyramidy – Stupňovité pyramidy v Sakkáře. Tým vědců vedený Xavierem Landreauem zkoumal nejen samotnou pyramidu, ale i její okolí. A došli k překvapivému závěru.
„Pyramida mohla být stavěna pomocí hydraulického zvedacího mechanismu, kdy se kameny zvedaly od centra pyramidy jako v sopečné erupci,“ tvrdí autoři studie. Své tvrzení opírají o skutečnost, že pohřební komplex faraona Džosera v Sakkáře byl postaven pod povodím, které odvodňuje plochu asi 15 km², a souvisejí s ním i další struktury, které přivedly odborníky k přesvědčení, že voda hrála klíčovou roli při stavbě pyramid.
Situační obrázek okolí Džoserovy pyramidy ve starověku ukazuje přehradu Džisr el-Mudír i vodou naplněný "Suchý příkop", který vedl k pyramidě.
Starověcí Egypťané vybudovali v okolí pyramidy sofistikovaný vodní systém. Klíčovou roli v něm hrála ohrada známá jako Džisr el-Mudír. Tato masivní struktura, která je starší než samotná pyramida, podle nových zjištění sloužila jako přehrada k zachycování vody a sedimentů.
Džisr el-Mudír je obdélníkový objekt o rozměrech přibližně 360 x 620 metrů. Jeho zdi jsou asi 15 metrů silné a celková délka zdí tak dosahuje téměř dvou kilometrů. Výzkumníci zjistili, že západní zeď Džisr el-Mudír má všechny znaky přehrady. Je postavena napříč údolím a její průřez je typický pro zemní hráze: má široký násep s centrálním nepropustným jádrem obklopeným přechodovými filtry.
„Tato struktura je skutečně pozoruhodná,“ vysvětluje Landreau. „Její design ukazuje, že staří Egypťané měli hluboké znalosti o hydraulice a geotechnice. Dokázali vytvořit přehradu, která nejen zadržovala vodu, ale také účinně filtrovala sedimenty.“
Další důležitou součástí systému byl tzv. „Suchý příkop“ obklopující Džoserův komplex. Výzkumníci jsou přesvědčeni, že tento příkop byl ve skutečnosti naplněn vodou a mohl sloužit k navigaci a přepravě materiálu. Příkop je asi tři kilometry dlouhý a až 50 metrů široký, s průměrnou hloubkou kolem 20 metrů.
Nejzajímavější objev však čekal na vědce uvnitř jižní části příkopu. Našli zde sérii propojených komor, které podle všeho fungovaly jako systém na úpravu vody. „Tato struktura kombinuje technické požadavky na usazovací nádrž, retenční nádrž a systém čištění,“ vysvětluje Landreau. Je to důkaz mimořádné technické vyspělosti starých Egypťanů.
Hydraulický výtah uvnitř pyramidy?
Ale tím největším překvapením byla samotná pyramida. Vědci zjistili, že její vnitřní architektura podle všeho obsahovala hydraulické zvedací zařízení. To by znamenalo, že staří Egypťané mohli využívat sílu vody k transportu obrovských kamenných bloků.
„Vnitřní architektura Stupňovité pyramidy je konzistentní s hydraulickým zvedacím zařízením, které mohlo být použito ke stavbě pyramidy,“ uvádí Landreau. Je to revoluční myšlenka, která by mohla změnit pohled na stavbu pyramid.
Podle nové teorie byl hydraulický systém založen na principu spojených nádob. Voda z přehrady Džisr el-Mudír byla vedena do systému úpravy vody v jižní části „Suchého příkopu“. Odtud byla čistá voda přiváděna do severní šachty pyramidy.
Severní šachta pyramidy je čtvercová, o rozměrech 7 x 7 metrů a hloubce asi 28 metrů. Na jejím dně se nachází žulový blok, který podle nové teorie sloužil jako ventil pro regulaci přítoku vody.
Výzkumníci předpokládají, že v šachtě byl umístěn obrovský dřevěný plovák, pravděpodobně o rozměrech 6,5 x 6,5 metrů. Na tomto plováku byly umístěny kamenné bloky určené ke stavbě pyramidy.
Princip fungování byl následující:
1. Šachta byla naplněna vodou, což způsobilo, že plovák s kameny se zvedl.
2. Když plovák dosáhl požadované výšky, byla voda vypuštěna.
3. Plovák klesl, ale kameny byly zajištěny na dřevěných trámech zasunutých do otvorů ve stěnách šachty.
4. Na plovák byly naloženy další kameny a cyklus se opakoval.
Tímto způsobem mohly být kameny postupně zvedány až do výšky 62,5 metrů, což pro potřeby Džoserovy pyramidy bohatě stačí.
Tento systém by vysvětloval mnoho záhad spojených se stavbou pyramid.
Výpočty a modelování
Aby ověřili svou teorii, vytvořili vědci počítačový model hydraulického systému. Vypočítali, kolik vody by bylo potřeba ke zvednutí kamenů pro celou pyramidu.
„Výpočty ukazují, že by bylo potřeba asi 18 milionů kubických metrů vody,“ uvádí studie. To se může zdát jako obrovské množství, ale když vezmeme v úvahu, že stavba pyramidy trvala 20-30 let, vychází to na 0,6-0,9 milionu kubických metrů ročně.
Vědci také zkoumali, zda by okolní krajina mohla poskytnout dostatek vody. Zjistili, že povodí Wádí Taflah, které se nachází jižně od Sakkáry, mohlo během období stavby pyramid poskytovat dostatek vody v širokém rozpětí od 4 do 54 milionů kubických metrů vody.
Modelování tak potvrzuje, že vodní zdroje v povodí Wádí Taflah během Staré říše odpovídaly kalkulovaným potřebám pro stavbu Stupňovité pyramidy. Dnes by v dané lokalitě, stejnou technologií stavět nemohli.
Voda byla pro stavbu pyramid klíčová
Když faraoni ovšem budovali své monumentální hrobky, klima v Egyptě bylo výrazně odlišné od toho současného. V době Staré říše, přibližně před 4700 lety, byl Egypt mnohem vlhčí a zelenější. „Právě“ skončila éra Zelené Sahary, období trvajícího od asi 11 000 do 5000 let před naším letopočtem, kdy byla Sahara pokryta savanovitou vegetací.
Výzkumy naznačují, že v té době mohly roční srážky v oblasti Sakkáry dosahovat 50-150 mm, což je výrazně více než dnešních méně než 10 mm ročně. Tento rozdíl mohl být klíčový pro fungování hydraulického systému navrženého starověkými Egypťany.
Postupem času se však klima začalo měnit. Kolem konce 4. dynastie, přibližně 4500 let před naším letopočtem, se Egypt začal vysušovat. Tento trend pokračoval, až se oblast změnila v poušť, jakou známe dnes.
Mohlo být vysoušení oblasti jedním z důležitých faktorů, proč nakonec staří Egypťané přestali stavět pyramidy úplně? To je zatím čirá spekulace, protože nejprve by se muselo prokázat, že hydraulické zvedání kamenných bloků fungovalo i u budování dalších velkých pyramid. Klíčovou roli vody a většího povodí však podporuje do určité míry i výzkum odhalující, že linii, na níž byly stavěny pyramidy lemovalo ještě v době před pěti tisíci lety druhé rameno životadárného Nilu.
Přestože studie Džoserovy pyramidy přináší fascinující nové poznatky, zůstává stále mnoho otázek nezodpovězených. Jak přesně fungoval hydraulický zvedací systém? Jak staří Egypťané řešili problémy s únikem vody?
Odpovědi na tyto otázky budou vyžadovat další výzkum. Vědci plánují provést geologické vzorkování a analýzu v oblasti Gisr el-Mudir, což by mohlo poskytnout cenné informace o chronologické posloupnosti staveb na Sakkárské plošině.
Srovnání s jinými teoriemi o stavbě pyramid
Teorie o využití vody při stavbě pyramid je revoluční, ale zdaleka není první, která se snaží vysvětlit, jak tyto monumentální stavby vznikly. Pojďme se podívat na některé z nejznámějších teorií a jak se liší od nové hydraulické hypotézy.
1. Teorie nakloněné roviny
Dlouho převládající teorie předpokládá, že Egypťané používali dlouhé rampy, po kterých táhli kamenné bloky na saních. Tato metoda by však vyžadovala extrémně dlouhé a strmé rampy, které by bylo obtížné postavit a udržovat. Hydraulická teorie počítá se systém kanálů, šachet a nádrží, který by zabírají méně místa a je snadnější je udržovat.
2. Teorie vnitřní spirály
Tato teorie navrhuje, že pyramidy byly stavěny zevnitř pomocí spirálovité rampy. Ačkoli je tato metoda prostorově efektivnější než externí rampa, stále je využití síly vodního sloupce mnohem elegantnější, a zdvihání největší bloků po spirálových rampách by bylo podle některých odborníků stejně nereálné.
3. Teorie postupného nastavování
Podle této teorie byly pyramidy stavěny po vrstvách, přičemž každá vrstva byla vyplněna menšími kameny a pískem. Tato metoda by však byla extrémně časově náročná.
Samozřejmě existují i další teorie, které se však neopírají o archeologické důkazy a jsou spíše z oboru žánru sci-fi. Sem patří myšlenka, že pyramidy byly stavěny na místě z prefabrikovaných bloků z vápencové malty, což přítomnost obrovských žulových bloků poněkud komplikuje.
Podobně nepravděpodobné je, že staří Egypťané využívali k přemisťování bloků balonové létání či obrovské „létající draky“. A v neposlední řadě nic nedokládá i některými velkofilmy zpracovanou myšlenku, že pyramidy postavili mimozemšťané, aby sloužily jako stojany pro zaparkování mezihvězdných korábů.
