Výsledky této studie, publikované v prestižním vědeckém časopise Scientific Reports, vrhají nové světlo na náboženské a rituální praktiky ptolemaiovského Egypta.

„Naše analýzy odhalily přítomnost různých funkčních, bioaktivních, psychotropních a léčivých látek,“ uvádí autoři studie. Pomocí hmotnostní spektrometrie identifikovali konkrétní molekuly a jejich množství, proteomická analýza odhalila přítomnost různých bílkovin včetně těch lidského původu. Infračervená spektroskopie pomohla určit organické sloučeniny a jejich vazby, zatímco DNA analýza potvrdila přítomnost konkrétních rostlinných druhů.

Výsledky ukázaly překvapivě komplexní složení rituální směsi. Vědci identifikovali tři hlavní skupiny látek: psychotropní rostliny (harmala stepní, modrý leknín a rostlina z čeledi luštěnicovitých), potravinové složky (med nebo mateří kašička, fermentované ovocné produkty, stopy pšenice a sezamu) a lidské biologické materiály (krev, mateřské mléko, slizniční sekrety). Přítomnost kvasinek potvrdila, že součástí směsi byl i fermentovaný nápoj.

Rostliny měnící vědomí

Hlavní psychoaktivní složkou nalezené směsi byla harmala stepní (Peganum harmala) známá také jako syrská růže, rostlina s dlouhou historií využití v oblasti Středomoří a Blízkého východu. Její semena obsahují mocné alkaloidy harmin a harmalin, které vyvolávají živé sny a změněné stavy vědomí.

„Nejstarší důkazy o používání harmaly v Egyptě pocházejí už z předdynastického období, konkrétně z let 3700–3500 př.n.l.,“ uvádí studie. Zajímavé je, že různé starověké i moderní názvy této rostliny obsahují kořen „bs-“ a „bss-“, což může souviset se jménem boha Besa. V řeckých lékařských papyrech je dokonce označována jako „bêsa“ – „rostlina Besa“.

Druhou identifikovanou rostlinou byl modrý leknín (Nymphaea nouchali var. caerulea), v Egyptě považovaný za posvátnou rostlinu. Jeho květy obsahují látky s mírnými psychoaktivními a sedativními účinky. Ikonografické důkazy ukazují přímé spojení mezi modrým leknínem a Besem – známo je nejméně dvanáct sošek zobrazujících Besa vynořujícího se z květu této rostliny.

Třetí nalezenou rostlinou byla luštěnice, pravděpodobně druh Cleome gynandra. Archeologické nálezy potvrzují přítomnost luštěnicovitých v Egyptě od předdynastického období až po koptskou dobu.

Účinky a interakce látek

Kombinace nalezených rostlin ukazuje na sofistikované znalosti jejich účinků. Harmala způsobuje v závislosti na dávce různé stavy – od mírné euforie přes živé sny až po hluboké halucinogenní zážitky. Její alkaloidy harmin a harmalin patří do skupiny tzv. oneirofrenních látek, které navozují snům podobné vize. V nižších dávkách může harmala působit jako pomocník při porodu, ve vyšších jako abortivum. Modrý leknín přidává do směsi své sedativní a lehce psychoaktivní účinky, zatímco luštěnice mohla sloužit k posílení účinků souvisejících s plodností a porodem.

Přítomnost fermentovaného nápoje a medu či mateří kašičky není náhodná. Alkohol mohl zesilovat účinky psychoaktivních látek, zatímco med pravděpodobně zlepšoval chuť a také fungoval jako konzervant. „Identifikace specifických chemických sloučenin, jako jsou alkaloidy a flavonoidy, poskytuje vhled do psychoaktivního a terapeutického využití těchto látek v dávných rituálních praktikách,“ uvádí studie.

A přítomnost lidských tělních tekutin? V egyptské magii byly krev, mléko a další tělesné tekutiny považovány za mocné substance, které mohly vytvářet spojení mezi lidským a božským světem. Jejich přidání do rituální směsi mohlo podle tehdejších představ zesilovat její magickou účinnost.

Rituální praktiky a věštecké sny

V ptolemaiovském období se Bes stal významným věšteckým božstvem. V Sakkáře existovaly speciální „Besovy komnaty“, kde probíhaly dosud ne zcela pochopené rituály. Ještě významnější byla jeho věštírna v Abydu, která přitahovala poutníky z celého Středomoří. O její popularitě svědčí stovky řeckých nápisů na zdech chrámu, kde je Bes označován jako „dárce snů“ a „poskytovatel věšteb“.

Klíčovou praktikou byla rituální inkubace – věřící přespávali v chrámu s cílem získat věštecké sny nebo božská zjevení. O této praxi se zmiňuje i římský historik Ammianus Marcellinus ve svém díle Res Gestae (Vykonané činy). Přítomnost harmalových alkaloidů v rituální směsi by mohla vysvětlovat mechanismus těchto snových vizí – tyto látky skutečně vyvolávají živé, často prorocky působící sny.

Besova role však byla širší. Jako ochranné božstvo poskytoval ochranu před nebezpečím a zároveň odvracel zlo. Hrál důležitou roli v mýtu o Slunečním oku, kde pomohl zklidnit vražednému šílenství propadlou bohyni Sachmet pomocí omamného nápoje. Lví bohyně se po jeho vypití změnila v mírumilovnou bohyni plodnosti Hathor.

V soukromé sféře byl Bes považován za nositele radosti a měl významnou regenerativní funkci – přispíval k naplnění a štěstí rodinného života ve všech aspektech reprodukce, od mužské potence a sexuality přes plodnost až po porod a růst dětí.

Záhadná nádoba a její tajemství

Analyzovaný Besův pohár, který je součástí sbírky Tampa Museum of Art na Floridě, představuje typický příklad ptolemaiovské keramiky. Nádoba vysoká pouhých 4,5 centimetru byla vyrobena pomocí formy a zobrazuje charakteristickou Besovu hlavu. Na rozdíl od běžnějších exemplářů, kde Bes nosí péřovou korunu, má tato nádoba dvojitý okraj hrdla s jedním vertikálním uchem na pravé straně.

Muzeum získalo nádobu v roce 1984 jako součást kolekce Davida S. Hendricka III. Ten ji zakoupil 20. října 1960 v káhirské galerii Maguid Sameda, kde mu sdělili, že pochází z oblasti Fajjúm. Význam nálezu podtrhuje skutečnost, že podobný exemplář je znám z Ghaliunguiho sbírky a další nepublikovaný kus se nachází v Allard Pierson Museum v Amsterdamu. Nejzajímavější je, že tampský exemplář byl vyroben ze stejné formy jako Besův pohár nalezený v oáze Fajjúm, což potvrzuje jeho egyptský původ.

Nálezy podobných nádob známe z různých archeologických kontextů – od chrámů přes obytné domy až po hrobky. Překvapivě však žádné nebyly objeveny v jediném známém Besově kultovním místě, v již zmíněných Besových komnatách v Sakkáře.

Ptolemaiovský Egypt a proměny náboženství

Nádoba pochází z období po dobytí Egypta Alexandrem Velikým a po jeho smrti, kdy se v roce 332 př.n.l. se vlády ujala dynastie Ptolemaiovců, která vládla až do roku 30 př.n.l. Toto období přineslo jedinečné prolínání egyptské a řecké kultury. Ptolemaiovci, ačkoliv byli makedonského původu, se prezentovali jako praví egyptští faraoni a podporovali tradiční náboženství, zároveň však přinášeli řecké vlivy.

Oblast Fajjúm, odkud nádoba pochází, byla v ptolemaiovské době významným centrem. Zdejší obyvatelstvo tvořila směs Egypťanů a Řeků, což se odráželo i v náboženských praktikách. Právě zde docházelo k intenzivnímu míšení egyptských a řeckých kultů, vznikaly nové formy uctívání božstev a rozvíjely se věštecké praktiky.

Analýza obsahu Besova poháru představuje průlom v našem chápání starověkých rituálních praktik. „Tato multidisciplinární studie zdůrazňuje složitost starověkých kultur a jejich interakce s psychoaktivními, léčivými a bioaktivními látkami,“ uvádí studie. Výsledky ukazují na sofistikované znalosti přírodních látek a jejich účinků, stejně jako na komplexní propojení náboženství, magie a medicíny.