Vádí al-Džarf, které se nachází na egyptském pobřeží Rudého moře, je dnes klidným a nenápadným místem. Suchý pouštní písek a klidná modrá voda se táhnou, kam až oko dohlédne; přes vodu lze zahlédnout Sinajský poloostrov. Tento zdánlivý klid skrývá rušné centrum, kterým kdysi před více než 4 000 lety bylo. Historický význam Vádí al-Džarf byl stvrzen v roce 2013, kdy zde bylo v uměle vytvořených vápencových jeskyních nalezeno 30 papyrů, nejstarších na světě.
Kromě stáří jsou takzvané svitky od Rudého moře pozoruhodné svým obsahem. Nejenže odhalují dávnou minulost Wadial-Jarfu jako rušného přístavu, ale obsahují také svědectví muže jménem Merer, který se podílel na stavbě Velké pyramidy faraona Chufua.
Lokalitu Wádí al-Džarf poprvé objevil v roce 1823 anglický cestovatel a starožitník John Gardner Wilkinson, který se domníval, že její ruiny jsou řecko-římskou nekropolí. V 50. letech 20. století pak na lokalitu znovu narazili dva francouzští piloti, kteří milují archeologii, François Bissey a René Chabot-Morisseau. Předpokládali, že kdysi bylo centrem výroby kovů. Suezská krize v roce 1956 však další výzkum oddálila.
Teprve v roce 2008 byly práce na místě obnoveny. Francouzský egyptolog Pierre Tallet vedl sérii vykopávek, které definitivně identifikovaly Wádí al-Džarf jako důležitý přístav, jehož historie sahá přibližně 4 500 let do doby Chufuovy vlády a stavby Velké pyramidy. Talletovy týmy odhalily, že Wádí al-Džarf bylo živým hospodářským centrem, které bylo střediskem obchodu s materiály používanými při stavbě pyramid, vzdáleným asi 150 mil. Archeologii podpořil i přelomový nález Mererova deníku mezi papyry.
Satelitní snímek oblasti Rudého moře, které museli egyptští obchodníci překonat, aby získali měď ze Sinaje.
Pyramidový přístav
Lokalita Wádí al-Džarf se skládá z několika různých oblastí, které se rozkládají na několika kilometrech mezi Nilem a Rudým mořem. Ze směru od Nilu se v první oblasti, asi tři míle od pobřeží, nachází asi 30 velkých vápencových komor sloužících ke skladování. Právě v těchto jeskyních byly objeveny papyry.
Soška ze slonoviny je jedním z mála vyobrazení faraona Chufua, která se dochovala z jeho doby, tedy z doby před přibližně 4 500 lety.
Pokračujeme-li na východ směrem k moři dalších 500 metrů, objeví se řada táborů a za nimi velká kamenná budova rozdělená na 13 rovnoběžných částí. Archeologové předpokládají, že budova sloužila jako obydlí. Nakonec se na pobřeží nachází samotný přístav s obydlími a dalšími skladovacími prostory. Na základě keramiky a nápisů nalezených na místě se archeologům podařilo datovat přístavní komplex do období 4. egyptské dynastie, tedy asi před 4 500 lety. Domnívají se, že přístav byl otevřen v době faraona Sneferua a opuštěn přibližně na konci vlády jeho syna Chufua. Přístav byl aktivní jen krátce, ale během této doby byl věnován stavbě Chufuovy hrobky, tehdy známé jako Achet-Khufu, což znamená „Chufuův obzor“.
Vedle papyrů odhalilo význam přístavu i mnoho dalších významných archeologických nálezů, které se zde našly. Velké stavby, jako například 600 stop dlouhé kamenné molo, svědčí o hlubokých materiálních investicích do této oblasti. Tallet a jeho tým odhalili asi 130 kotev, jejichž přítomnost naznačuje rušný přístav.
Přístav v Gíze, zobrazený na akvarelu J. C. Golvina, byl místem, kde dělníci vykládali kamenné bloky na stavbu Velké pyramidy.
Z přístavu vyplouvaly faraonovy lodě přes Rudé moře na Sinajský poloostrov bohatý na měď. Měď byla tehdy nejtvrdším dostupným kovem a Egypťané ji potřebovali k broušení kamenů pro mohutnou faraonovu pyramidu. Když se egyptské lodě vracely do přístavu, byly naloženy mědí. Mezi plavbami byly uloženy ve vápencových komorách.
Pyramidy v Gíze patří k největším inženýrským zázrakům v dějinách. Khafreova hrobka uprostřed si stále zachovává část původního vápencového obložení.
Vápencové obložení Chufuovy pyramidy, které časem zmizelo, kdysi z lomu dopravovalo mnoho týmů, jako byl ten, na který dohlížel Merer. Dnes z nich zůstaly jen hrubší kameny použité na vnitřní konstrukci pyramidy.
Poklady v jeskyních
Poté, co byl přístav Wádí al-Džarf kolem Chufuovy smrti vyřazen z provozu, záznamy ukazují, že z Gízy byl vyslán tým, který měl uzavřít úložné prostory vytesané do vápence. Byli známí jako doprovodný tým „Chufuova Uraeus je jeho příď“, což nejspíše odkazuje na loď nesoucí na přídi Uraeus (ochrannou kobru). Během procesu zasypávání vápencových jeskyní se mezi kamennými bloky pravděpodobně zachytily dnes již zastaralé Mererovy papyrové dokumenty.
Zůstaly v pouštním ovzduší po zhruba čtyři a půl tisíciletí až do jejich objevení při vykopávkách, které provedl Tallet v roce 2013. První várka svitků od Rudého moře byla nalezena 24. března téhož roku poblíž vchodu do úložného prostoru označeného G2. Druhý a největší soubor dokumentů byl nalezen o deset dní později, zaklíněný mezi bloky v úložném prostoru G1.
MERERŮV DENÍK Archeologové našli v jeskyních ve Wádí al-Džarfu stovky fragmentů papyru. Texty psané černým a červeným inkoustem zmiňují faraona Chufua. Mnohé z těchto fragmentů byly znovu poskládány do podoby dokumentů – některé měřily dva metry! Zde zobrazený fragment Mererova deníku pochází z papyru B.
Mezi svitky od Rudého moře se nachází několik typů dokumentů, ale největší rozruch vyvolaly Mererovy zápisky. Merer, vedoucí pracovní skupiny, si o její činnosti vedl záznamy ve svém deníku. Jedná se o každodenní záznamy o práci, kterou jeho tým vykonával po dobu tří měsíců během stavby Velké pyramidy.
Mererův tým se skládal z přibližně 200 dělníků, kteří cestovali po celém Egyptě a byli zodpovědní za plnění všech úkolů souvisejících se stavbou Velké pyramidy. Mezi nejzajímavější patřily vápencové bloky použité na obklad pyramidy. Merer velmi podrobně zaznamenal, jak je tým získával z lomů v Túře a dopravoval je lodí do Gízy.
Nákres reliéfu z 15. století př. n. l. z chrámu královny Hatšepsut v Dayr al-Bahri ukazuje dělníky nakládající lodě plující do země Punt.
Mererovi muži nakládali vápencové bloky na lodě, převáželi je po Nilu a sledovali, kdy jsou ve správním areálu sčítány, než jsou převezeny do Gízy. Úryvek z deníku zaznamenává třídenní cestu z lomu na místo pyramidy:
25. den: Inspektor Merer strávil den se svým týmem taháním kamenů v jižní Túře; noc strávil v jižní Túře. 26. den: Inspektor Merer vyplouvá se svým za z jižní Tury, naložený kamennými bloky, k Achet-Chufu [Velké pyramidě]; nocuje v Še-Chufu [administrativní oblast se skladištěm ašarů, těsně před Gízou]. 27. den: Nalodění v She-Khufu, plavba do Akhet-Khufu s nákladem kamenů, nocleh v Akhet-Khufu.
Pyramidy v Gíze byly postaveny tak, aby vydržely věčnost – ale jak?
Druhý den se Merer a jeho dělníci vrátili do lomu, aby vyzvedli novou zásilku kamenů:
Den 28: Ráno vyplujte z Achet-Khufu; plujte proti proudu řeky směrem k jižní Túře. 29. den: Inspektor Merer stráví den se svým za taháním kamenů v jižní Tura; noc stráví v jižní Tura. 30. den: Inspektor Merer tráví den se svým za taháním kamenů v jižní Tura; nocuje v jižní Tura.
V Mererově deníku se píše, že Ankhhaf byl královský architekt a nevlastní bratr Chufua. V jeho hrobce byla nalezena tato 4 500 let stará Ankhhafova busta.
V Mererově deníku se dokonce mihne jeden z architektů pyramidy. Ankhhaf, Chufuův nevlastní bratr, zastával funkci „vedoucího všech královských prací“. Na jednom z fragmentů papyru se píše: „Den 24: Inspektor Merer tráví den se svým za-tahováním [text chybí] s lidmi v elitních pozicích, aper-teamy a vznešeným Ankh-hafem, ředitelem Ro-še Chufuem.“
Plavba do Gízy
3D model vytvořený Rebekou Miracle na základě topografické rekonstrukce Marka Lehnera.
Materiály použité na stavbu Velké pyramidy pocházely z celého Egypta: vápenec z lomů Tura u Káhiry, čedič z Fajjúmu, žula z Asuánu a měď ze Sinajského poloostrova. Pro rychlou a bezproblémovou přepravu těchto materiálů byly v Gíze vybudovány umělé vodní cesty, aby zboží mohlo co nejvíce cestovat lodí. Vodní cesty se zaplavovaly v létě a zahrnovaly „Ústí Chufuova jezera“, které bylo přístupem ke dvěma vnitřním jezerům v blízkosti staveniště pyramid, „Chufuovo jezero“ naproti hlavnímu staveništi a „Chufuovo jezero na obzoru“, menší vodní plochu, která pravděpodobně sloužila menším plavidlům. Pro další pohodlí byl v blízkosti staveniště pyramidy vybudován lom na kamenné bloky použité ve vnitřní stavbě.
Pracující muži
Merer také pečlivě sledoval, jak byla jeho posádka placena. Protože ve faraonském Egyptě neexistovala měna, vyplácely se mzdy zpravidla v mírách obilí. Existovala základní jednotka, „příděl“, a dělník dostával více či méně podle své kategorie na správním žebříčku. Podle papyrů byla základní strava dělníků hedj (kvašený chléb), pesem (plochý chléb), různé druhy masa, datle, med a luštěniny, vše zapíjené pivem.
Dlouho se uznávalo, že Velkou pyramidu stavěla početná pracovní síla, ale historici dlouho diskutovali o jejím postavení. Mnozí tvrdili, že dělníci museli být zotročeni, ale svitky od Rudého moře tuto představu popírají. Mererovy podrobné záznamy o platbách dokazují, že ti, kdo pyramidy stavěli, byli kvalifikovaní dělníci, kteří za své služby dostávali odměnu.
STAROVĚKÝ MULTITASKING Mererův deník zaznamenával zdánlivě všední úkoly jeho týmu. Papyry A a B se zabývají dopravou vápencových bloků do Gízy. Papyrus C se zmiňuje o stavbě námořních zařízení a papyrus D podrobně popisuje dohledové práce. Papyrus E zaznamenává šestiměsíční období, které Mererův tým strávil přeplouváním Rudého moře a přepravou dělníků, potravin a mědi z jednoho pobřeží na druhé. Papyrus H popisuje snad nejdůležitější detail ze všech: placení přídělů, jako je tento košík fíků.
V liniích křehkých papyrů je ještě něco mimořádného. Podle Mererových slov je v nich z první ruky zachyceno svědectví člověka, který byl nejen svědkem stavby pyramid, ale jehož tým byl také důležitou součástí každodenní práce na dokončení díla. Díky tomuto objevu mají egyptologové k dispozici podrobný (a poněkud prozaický) obraz závěrečných fází stavby Velké pyramidy.
Sledujte nás v Google Zprávách