Paleontológico de Teruel-Dinópolis v Španělsku nedávno publikoval překvapivé zjištění – vědci našli důkazy, že tito impozantní obrněnci žili ve stádech.

Pokladnice stop v Španělsku

Výzkumný tým vedený paleontologem Diegem Castanerou se zaměřil na fosilní stopy stegosaurů v oblasti Maestrazgo na východě Španělska. Tato lokalita je doslova pokladnicí stop po stegosaurech – nachází se zde nejvíce jejich otisků na světě. Vědci podrobně analyzovali 86 jednotlivých stop z různých nalezišť datovaných do období pozdní jury před asi 150 miliony let.

„Naše studie přináší vůbec první důkazy o společenském chování stegosaurů,“ zdůrazňuje  Castanera. Objev zásadně mění náš pohled na způsob života těchto fascinujících tvorů.

Důkazy společenského života

Klíčové důkazy našli výzkumníci na dvou nalezištích. Na lokalitě Aguilar 3 objevili dvě paralelní řady stop vedoucí stejným směrem. „Tyto stopy naznačují, že zde kráčela skupina nejméně dvou stegosaurů bok po boku,“ uvádí ve studii Castanera. „Vzhledem k tomu, že stopy mají podobnou hloubku a jsou od sebe vzdálené méně než metr, předpokládáme, že zvířata šla společně a podobnou rychlostí.“

Ještě pozoruhodnější objev učinili na rozsáhlém nalezišti El Castellar 1. Zde identifikovali nejméně 10 různých stop nebo řad stop, z nichž ssedm vede stejným východním směrem. „Takové nahromadění stop jedním směrem je obvykle považováno za známku stádního chování,“ vysvětluje spoluautor studie Luis Mampel. „I když nemůžeme s jistotou říci, že všichni stegosauři kráčeli společně ve stejný okamžik, je zřejmé, že tuto oblast opakovaně navštěvovaly skupiny těchto zvířat.“

Co je zvlášť zajímavé, stopy na obou nalezištích patří různě velkým jedincům – od malých po velké. To naznačuje, že stáda stegosaurů mohla zahrnovat jak dospělé, tak mladé jedince různého věku. Podobné věkové složení stád je známé například u sauropodních dinosaurů (velcí býložraví dinosauři jako brachiosaurus a diplodocus).

Tyto objevy jsou průlomové, protože dosud neexistovaly žádné přesvědčivé důkazy o společenském chování stegosaurů. Na rozdíl od jiných skupin dinosaurů, jako jsou sauropodi nebo ornitopodi, u kterých bylo stádní chování dobře zdokumentováno, stegosauři byli dlouho považováni za samotářské tvory.

„Naše zjištění zcela mění pohled na sociální dynamiku stegosaurů,“ říká Castanera. „Ukazuje se, že tito tvorové mohli mít mnohem složitější společenský život, než jsme si mysleli.“

Různorodost otisků: Klíč k anatomii stegosaurů

Studie však přinesla i další fascinující poznatky o anatomii a pohybu stegosaurů. Vědci zjistili, že otisky jejich stop vykazují značnou variabilitu ve tvaru a velikosti. Některé stopy jsou více protáhlé, zatímco jiné jsou zaoblenější. Tato variabilita může být způsobena různými faktory, včetně rozdílů v typu půdy, na které zvířata kráčela, nebo rozdílů v dynamice chůze jednotlivých jedinců.

Zvlášť zajímavé je zjištění týkající se otisků zadních končetin. U některých stop je patrný výrazně prodloužený otisk paty. To naznačuje, že stegosauři měli pod chodidly silné polštářky měkkých tkání, podobně jako dnešní sloni. Tyto polštářky pomáhaly rozložit váhu těchto obřích tvorů a usnadňovaly jim pohyb.

„Zdá se, že větší jedinci měli proporčně větší patní polštářky,“ vysvětluje Castanera. „To dává smysl z biomechanického hlediska – větší zvířata potřebovala lepší podporu pro svou hmotnost.“

Srovnání se sauropody: Detektivní práce paleontologů

Výzkumníci také porovnali stopy stegosaurů se stopami sauropodních dinosaurů, kteří žili ve stejné době a oblasti. Ačkoli oba typy stop mohou na první pohled vypadat podobně, vědci identifikovali klíčové rozdíly. Stopy stegosaurů jsou obecně užší a delší než stopy sauropodů. Také otisky jejich předních končetin jsou proporčně širší a kratší.

Tyto rozdíly odrážejí odlišnou anatomii obou skupin dinosaurů. Sauropodi měli na zadních končetinách pět prstů, zatímco stegosauři jen tři. To vedlo k odlišnému tvaru stop.

Studie také vrhá nové světlo na evoluci chůze u stegosaurů. Zdá se, že tito tvorové v průběhu svého vývoje přešli od více vzpřímené chůze k chůzi s více pokrčenýma nohama. To jim umožnilo lépe rozložit váhu jejich masivních těl.

Nový pohled na život v jurském období

Tyto objevy mají významné důsledky pro naše chápání ekologie a evoluce stegosaurů. Ukazují, že tito tvorové byli schopni přizpůsobit se různým typům prostředí a že jejich společenský život mohl být mnohem bohatší, než se dosud předpokládalo.

„Naše studie otevírá mnoho nových otázek o životě stegosaurů,“ uzavírá Castanera. „Doufáme, že budoucí výzkum nám pomůže ještě lépe pochopit tyto fascinující tvory a jejich místo v ekosystémech doby jurské.“

Průlomová studie tak nejen mění náš pohled na stegosaury, ale také ukazuje, jak důležité mohou být fosilní stopy pro pochopení chování dávno vyhynulých tvorů. Díky pečlivé analýze těchto „zkamenělých momentek“ z dávné minulosti můžeme nahlédnout do života dinosaurů způsobem, který by samotné kosterní pozůstatky neumožnily.