Aztécké píšťaly smrti jsou unikátní hliněné nástroje, většinou o velikosti 3–5 centimetrů, které pocházejí z období 1250-1521 našeho letopočtu. Jejich zvláštní konstrukce umožňuje vytvářet pronikavé, syčivé zvuky připomínající děsivý křik.
Přestože byly objeveny již v 19. století, jejich skutečný účel zůstával záhadou. Výzkumný tým ze Švýcarska nyní pomocí počítačové tomografie prozkoumal jejich vnitřní strukturu a zjistil, že obsahují složitý systém vzduchových komor, který je v historii hudebních nástrojů zcela unikátní. Svá zjištění publikoval ve studii na serveru Nature – Communication Psychology.
Prastarý nástroj pod drobnohledem
Aztécké písemné záznamy spojují tyto nástroje s důležitými božstvy. Jejich tvar mohl představovat Mictlantecuhtliho, Pána podsvětí. Zvuk píšťal zase odkazoval na boha větru Ehecatla, který podle legend sestoupil do podsvětí pro kosti předchozích věků, aby z nich stvořil lidstvo. Archeologové nacházejí píšťaly především na rituálních pohřebištích s pozůstatky lidských obětí, což podporuje jejich spojitost s náboženskými obřady.
Soška Mictlantecuhtliho, boha mrtvých a krále podsvětí, vyrobená z pálené hlíny, vysoká 176 centimetrů.
Švýcarský tým pomocí počítačové tomografie detailně zkoumal vnitřní strukturu píšťal. Zjistil, že tyto nástroje obsahují složitý systém čtyř vzduchových komor, jejichž tvar a uspořádání vytvářejí jedinečné turbulence vzduchu. Tento princip využívá Venturiho efektu, kdy při průchodu zúženým prostorem dochází ke změnám tlaku a vytváření ostrých zvuků.
Pro účely výzkumu vytvořili odborníci přesné kopie původních píšťal. „Repliky jsou téměř identické s originály ve své architektuře i v dynamice proudění vzduchu,“ uvádí studie. Vědci následně nahráli zvuky jak z originálních píšťal, tak z replik, a podrobili je důkladné akustické analýze.
Zvuk, který děsí i moderní posluchače
V rozsáhlém experimentu vědci požádali 70 dobrovolníků, aby ohodnotili 2567 různých zvuků. Každý zvuk posuzovalo nezávisle deset různých lidí. Účastníci nevěděli, že mezi nahrávkami jsou i zvuky aztéckých píšťal. Kromě nich poslouchali přírodní zvuky jako bouři či vítr, zvířecí zvuky, lidské výkřiky a také moderní poplašná zařízení.
Dobrovolníci hodnotili intenzitu a naléhavost těchto zvuků. Zvuky píšťal byly označeny za jedny z nejděsivějších, srovnatelné s lidskými výkřiky nebo sirénami.
Ve druhé fázi výzkumu sledovali vědci pomocí funkční magnetické rezonance mozkovou aktivitu 32 dobrovolníků při poslechu různých zvuků. „Zatímco běžné zvuky aktivovaly především sluchová centra mozku, zvuky píšťal spouštěly činnost oblastí spojených s vyhodnocováním nebezpečí a zpracováním emocí,“ vysvětlují autoři studie.
Zajímavé bylo, že mozek musel vynaložit větší úsilí na zpracování těchto zvuků než u jiných nahrávek, pravděpodobně proto, že nedokázal jednoznačně určit jejich původ – zda jde o lidský, přírodní nebo umělý zvuk.
K čemu Aztékové píšťaly používali?
Na základě výzkumu vědci došli k závěru, že píšťaly pravděpodobně nesloužily k válečným účelům, jak se dříve předpokládalo. Mnohem pravděpodobněji byly využívány při rituálních obřadech, zejména při obětních ceremoniích. Jejich děsivý zvuk mohl symbolizovat nebezpečnou cestu duší do podsvětí, které Aztékové nazývali Mictlan.
Pátá úroveň podsvětí Mictlan byla podle aztécké mytologie naplněna smrtícími, ostrými a pronikavými větry. Zvuk píšťal tak mohl symbolizovat hrůzy, které čekaly na duše zemřelých na jejich posmrtné cestě. Archeologické nálezy píšťal v blízkosti míst obětních rituálů tuto teorii podporují.
Sledujte nás v Google Zprávách