Hrůzný nález učinili hledači pokladů koncem února ve Vlčím doupěti neboli „Wolfsschanze“ v dnešním severovýchodním Polsku nedaleko města Kętrzyn, kde dal Hitler v roce 1940 vybudovat tajné vojenské velitelství, svůj hlavní stan pro řízení vojenských operací při invazi do Sovětského svazu. Kostry se přitom nacházely pod domem, který za 2. světové války obýval nacistický polní maršál Hermann Göring. Ačkoliv stáří ostatků dosud nebylo jednoznačně stanoveno, zdá se, že jde o hrob rodiny, která se stala obětí bouřlivých dějin regionu v první polovině 20. století.
Do vlčího doupěte
Adrian Kostrzewa, gdaňský inženýr a člen polské nadace Latebra, jenž nalezl první kostru, říká, že hrob objevil během jednoho zimního víkendu, kdy spolu se skupinou dobrovolníků nadace pracoval na vyhledávání zajímavých dobových prvků, jako jsou hřebíky nebo stavební materiál. Místem nálezu byla zbořenina Göringova domu nedaleko bývalého Hitlerova bunkru.
Kostru členové nadace objevili při provádění výkopových prací pod někdejší podlahou Göringova domu. Nález původně měli za vodovodní trubku, protože výkop probíhal v místech předpokládaného potrubí; až posléze se ukázalo, že objevenou dutinou není potrubí, ale lidská lebka. Přivolaní policejní odborníci při bližším ohledání objevili kostry dalších čtyř lidí, včetně kostry novorozence a dospívajícího. Zatím není jasné, proč byla těla pohřbena právě tam, ale policejní vyšetřování nyní na základě zjevného stáří nálezu určilo, že kostry pravděpodobně pocházejí z doby před rokem 1945, uvádí Kostrzewa. Policie vyšetřování nyní ukončila, což znamená mimo jiné to, že skupina nyní může o nálezech poskytovat informace.
Nadace si místo oplotila
Nadace Latebra existuje již třicet let a specializuje se na vyhledávání artefaktů z různých období bohaté a složité polské historie, často pomocí detektorů kovů – což je činnost, která v Polsku podléhá úřednímu povolení. Podle webové prezentace dobrovolnické skupiny je veškerá její práce v souladu se zákonem a souhlasem úřadů a své činnosti obvykle zveřejňuje z důvodů transparentnosti.
Lokalita Vlčí doupě, v níž nadace působí již pět let, je před hledači pokladů oplocena a chráněna je i výhradním právem vstupu, jehož držitelem je také nadace. Ta musí vše, co se jí podaří nalézt, odevzdat místnímu muzeu, uvádí Kostrzewa. Videa skupiny na YouTube ukazují, že se jí doposud dařilo nacházet hlavně drobné předměty – například knoflíky z uniforem, nástroje a části různých zařízení –, které podle Kostrzewy mohou pomoci „odhalit pravdu o tom, co se na místě skutečně dělo“.
Lidské kosti však žádný ze třiceti dobrovolníků nadace nikdy předtím neviděl. Jak sám Kostrzewa říká: „Je to smutný příběh.“
Atentát na Hitlera
Hitler a mnoho dalších nacistických vůdců, včetně Göringa – velitele Luftwaffe a údajně i Hitlerova nástupce – strávili ve Vlčím doupěti mezi lety 1941 a 1944 mnoho měsíců. Nicméně sám Göring se navzdory svému středostavovskému původu stylizoval do role pruského aristokrata a jeho okázalý životní styl zahrnoval pořízení několika nemovitostí – například rozlehlé panství Carinhall nedaleko Berlína. Ve Vlčím doupěti se proto pravděpodobně zdržoval jen po dobu nezbytně nutnou pro jednání a porady hlavního Hitlerova štábu.
Soubor asi dvou set budov – bunkry, kryty, kasárna, elektrárny a nádraží – zaměstnával v době svého největšího rozkvětu, tedy v období, kdy Hitler vedl tažení do Sovětského svazu pod názvem Barbarossa, více než 2 000 lidí.
Vlčí doupě bylo koncem války částečně zničeno ustupujícími nacisty a v době studené války zůstávalo na okraji zájmu. Pozornosti se mu dostalo až po pádu Železné opony v Polsku v devadesátých letech 20. století.
Místo dnes každý měsíc přitahuje desetitisíce turistů. Nedávno prošla rekonstrukcí konferenční místnost areálu, v níž v roce 1944 německý armádní úředník Claus von Stauffenberg spáchal asi nejznámější atentát na Hitlera. Výbuch bomby umístěné v kufříku tehdy usmrtil čtyři lidi a dalších dvacet osob zranil. Sám Adolf Hitler, jehož před výbuchem zachránila noha konferenčního stolu, však vyvázl téměř bez zranění.
Policie případ uzavřela
Kostry byly pohřbeny v podlaze jen několik centimetrů pod povrchem a hned vedle vodovodního potrubí domu ze čtyřicátých let minulého století. To znamená, že pokud byla těla skutečně pohřbena před nastěhováním Göringa, museli by je tehdejší stavební dělníci najít – a ponechat je tam, kde byly.
Další zvláštností je, že vedle chybějících rukou a nohou postrádali tito lidé také oblečení, které se však mohlo rozpadnout postupem času. To je ostatně teorie, s jejíž pomocí někteří archeologové vysvětlují i chybějící ruce a nohy; podle nich se mohly rozpadnout dříve než zbytek těl. Děsivé je podle Kostrzewa i to, že všichni byli pohřbeni v jednom hrobě.
Rafał Jackowski, mluvčí warmińsko-mazurské vojvodské policie, který má oblast na starosti, uvádí, že nálezy ve Vlčím doupěti vyšetřovali policisté i soudní lékař z Kętrzyna. Podle soudního lékaře kostry pocházejí zřejmě z meziválečných let 1918–1939, a vzhledem k jejich špatnému stavu nelze určit příčinu smrti.
Policie tedy nemá důvod domnívat se, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování ukončila.
Pátrání v rukou amatérů
Nadace Latebra se chystá odebrat vzorky ostatků a poslat je k radiokarbonovému datování, které by mohlo s přesností několika let určit, kdy lidé, jimž ostatky patří, zemřeli. Dalšími metodami se také pokusí zjistit, o koho jde.
Podle Kostrzeva bylo při policejním vyšetřování v blízkosti těl nalezeno neznámé množství kamenů ve tvaru šipek, takzvaných belemnitů. Od starověkého Řecka se věřilo, že vznikají úderem blesku do země, a proto se někdy umisťovaly do pohanských pohřebišť jako talismany pro štěstí. Belemniti, což jsou vlastně zkamenělé pozůstatky pravěkých hlavonožců, se však v oblasti vyskytují i přirozeně a podle Kostrzewa neexistují žádné další důkazy o pohanství či jiném druhu rituálních praktik, o nichž se v souvislosti s nálezem spekulovalo v místním tisku.
Pravděpodobnější než tvrzení, že je to skupina nespřízněných obětí pohřbených nezávisle, je podle Kostrzewa varianta, že všech pět koster patří členům jedné rodiny. Kromě novorozence existují důkazy o tom, že další oběť byla v době úmrtí vysokého věku. Podle válečného historika Pawła Machcewicze z Institutu politických studií Polské národní akademie by ostatky také mohly patřit dělníkům, nasazeným na stavbu Vlčího doupěte v rámci nucených prací; tato teorie by ovšem nevysvětlovala přítomnost ostatků novorozence. Dále by podle něj mohlo jít o lidi zabité Rudou armádou po obsazení areálu v roce 1944, kdy se podle jiných důkazů sovětští vojáci běžně dopouštěli válečných zločinů na civilistech.
Zajímavou skutečností je, že lokalita Vlčího doupěte byla málo prozkoumána odbornými týmy, a tak třeba podle historika Roberta Traby z Institutu politických studií není překvapivé, že se tam nějaké nálezy stále objevují. Podle něj skrývá Vlčí doupě ještě mnoho hádanek a interpretačních problémů.
