V jedné z nejpamátnějších scén filmu Titanic režiséra Jamese Camerona z roku 1997 stojí Leonardo DiCaprio na rekonstrukci přídě a prohlašuje: „Jsem král světa!“
Skutečná příď, odpočívající v hlubinách ledového moře, však už nestojí. Alespoň podle nejnovějších snímků vraku od americké společnosti RMS Titanic, Inc. Z nich je patrné, že se na dno zřítila část zábradlí, což nejen pro fanoušky nejslavnějšího filmu o této katastrofě představuje pomyslný milník v postupném chátrání této historické památky.
Od chvíle, kdy 15. dubna 1912 R.M.S. Titanic definitivně zmizel pod hladinou Atlantiku, přitahuje tato katastrofa zájem veřejnosti. Po nárazu lodi do ledovce zahynulo zhruba 1 500 z 2 200 cestujících a členů posádky. K dalším obětem pak vedlo také objevení vraku lodi v roce 1985, které spustilo novou vlnu zájmu o tento tragický příběh lidských dějin.
1985: Objevení vraku Titaniku
Od svého potopení zůstal vrak lodi dlouhých 73 let pod hladinou. Navzdory velkému zájmu o jeho nalezení se místo posledního odpočinku zaoceánského parníku nedařilo objevit. Zatím se tedy aspoň uvažovalo o tom, jak vrak z hloubky vylovit. Už v roce 1914 jeden architekt navrhoval, aby byly kusy lodi vytaženy pomocí elektromagnetů. Další návrhy v 50., 60. a 70. letech 20. století buďto ztroskotaly, nebo se nikdy neuskutečnily.
Vše se změnilo 1. září 1985. Tehdy tým vedený americkým oceánografem Robertem Ballardem konečně na dně zahlédl jeden z kotlů Titaniku. Ten hledače následně dovedl i k objevu hlavní části vraku. Zpráva o nálezu okamžitě zaplnila titulní stránky tisku po celém světě. Skutečný důvod, proč se Ballard vypravil do mezinárodních vod jihovýchodně od kanadského Newfoundlandu, však zůstal mnoho let utajen.
Fotografie z průzkumného ponoru k vraku Titaniku v roce 1991
Část trupu lodi R.M.S. Titanic osvícená reflektory batiskafu.
Až později se ukázalo, že Ballard byl v době svého objevu na tajné vojenské misi. Jeho úkolem bylo prozkoumat vraky dvou potopených amerických jaderných ponorek. Vzhledem k tomu, že předem věděl, že jeho pátrání bude probíhat v místech, kde se potopil Titanic, vyžádal si souhlas námořnictva, aby mohl čas svého ponoru využít také k hledání legendární lodi.
„Námořnictvo by nikdy nečekalo, že Titanic najdu, a tak když se to stalo, bylo ze související publicity silně nervózní,” řekl Ballard o této misi z dob studené války reportérům z National Geographic v jednom z dřívějších rozhovorů. „Ale veřejnost byla tak soustředěna na legendu o Titaniku, že si souvislosti nikdy nespojila.”
1987 až 1997: začíná „vyzvedávání pokladů“ z Titaniku
Bezprostředně po ztroskotání Titaniku záchranáři z vody lovili také osobní věci pasažérů, aby je poslali jejich rodinám. Objevení vraku lodi v roce 1985 však otevřelo nové možnosti pro lovce pokladů, kteří také chtěli po letech vyzvedávat osobní předměty či vybavení lodi z Titaniku, což někteří v průběhu let přirovnávali k rabování historického pohřebiště.
Pohled na příď R.M.S. Titanic. Fotografie z roku 1991.
V roce 1987 americká firma Titanic Ventures Limited Partnership – předchůdce již zmíněné společnosti RMS Titanic, Inc - vyzdvihla z vraku zhruba 1 800 předmětů. Při realizace této expedice spolupracovala s francouzským národním oceánografickým institutem IFREMER, který pomáhal americkému námořnictvu při Ballardově expedici v roce 1985. Francouzská vláda později Titanic Ventures uznala za vlastníka těchto artefaktů.
Počátkem devadesátých let 20. století udělily USA společnosti Titanic Ventures na vyzvedávání předmětů z Titaniku výhradní práva. Společnost je v devadesátých letech hojně využívala k novým výpravám do hlubin. Z vraku při nich vyzvedla dalších přibližně 2 200 předmětů, z nichž v roce 1997 uspořádala výstavu v Memphisu. Tu však následně odsoudil Mezinárodní kongres námořních muzeí s tím, že společnost nedostatečně chrání vrak lodi a jeho artefakty.
Později téhož roku přišel do kin film Titanic a spustil další vlnu celosvětového zájmu veřejnosti, což způsobilo, že bohatí turisté byli za ponor k lodi ochotni zaplatit astronomické částky.
1998 až 2012: Vzestup turistického ruchu v hlubinách
V roce 1998 začala jízdenky na expedici k Titaniku prodávat britská firma Deep Ocean Expeditions za vysokou cenu 32 500 dolarů. Společnost RMS Titanic tohoto podnikatele zažalovala, přičemž argumentovala tím, že výhradní práva na vyzvedávání artefaktů jsou v rozporu s tím, aby výlety k vraku pořádal někdo jiný. Soud se sice nejprve zastal společnosti RMS Titanic, ale odvolací soud v roce 1999 toto rozhodnutí zrušil a umožnil firmě Deep Ocean Expeditions, aby v prohlídkách pokračovala.
Interiér kajuty první třídy Titaniku. K chátrání vraku přispívají kromě koroze a bakterií také vědci a turisté.
Turistický zájem o památku nepolevil. Třeba v roce 2001 se v blízkosti místa katastrofy nechal na palubě ruské výzkumné lodi oddat jeden americký pár. V roce 2002 začala nové výpravy k vraku nabízet americká společnost Bluefish. Firma Deep Oceans se k lodi naposledy ponořila v roce 2012 při příležitosti 100. výročí katastrofy. Akci provázely protesty ochránců přírody, kteří žádali, aby byly turistické výpravy k Titaniku úplně zastaveny.
„Nemám problém s tím, že lidé se k Titaniku potápí – mám problém s tím, že lidé Titanic ničí,” řekl Ballard o turistických cestách v roce 2012 v rozhovoru pro National Geographic. „Máme žhavé důkazy o všech možných druzích poškození. Máme mozaiku fotografií vraku z doby předtím, než se u ní poprvé objevily turistické ponorky, a fotky ze současnosti, na nichž vám můžeme ukázat, kde přesně shodily vyhlídkovou plošinu lodi."
2010: Podrobné archeologické mapování vraku
V roce 2010 se skupina vládních a soukromých partnerů – včetně RMS Titanic a Oceánografického institutu Woods Hole v Massachusetts – rozhodla vytvořit podrobnou archeologickou mapu vraku, aby analyzovala dosavadní poškození a určila, jak dlouho může další chátrání trvat. Kombinace přirozených faktorů (jako jsou mikrobi, které materiál postupně oslabují) a nepřirozených vlivů (jako je provoz turistických miniponorek v oblasti) se již na místě projevila viditelnými změnami.
2012: Ochrana UNESCO
Když v dubnu 2012 uplynulo 100 let od potopení lodi, získal Titanik nárok na ochranu podle úmluvy UNESCO. Z ní vyplývá, že státy, které Úmluvu o ochraně podmořského kulturního dědictví z roku 2001 ratifikovaly, mohou přijmout proti drancování památky a prodeji nebo ničení artefaktů z vraku. Jednou z možností ochrany je také uzavírat přístavy pro plavidla, která tuto smlouvu poruší.
Velké země jako Spojené státy, Velká Británie a Kanada však tuto úmluvu neratifikovaly, a tak spory ohledně turistických expedicí k vraku, vyzvedávání dalších předmětů z něj a ohledně vlastnických práv k předmětům z Titaniku pokračují.
2016: Osud artefaktů z Titaniku je ohrožen
V roce 2016 společnost RMS Titanic vyhlásila bankrot, čímž ohrozila osud zhruba 5 500 artefaktů, které nashromáždila během svých osmi expedic. Navzdory nabídkám muzeí na získání sbírkových předmětů a jejich zpřístupnění veřejnosti je společnost v roce 2018 prodala správcům hedgeových fondů za 19,5 milionu dolarů.
2023: zničení ponorky s pěti turisty na palubě
Výlety na Titanik pokračovaly i navzdory obavám, jak takové cestování ovlivňuje vrak. Nejznámějším příkladem je expedice společnosti OceanGate Expeditions v červnu 2023, při němž nekvalitně konstruovanou ponorku rozdrtil hlubinný tlak a na palubě zahynulo všech pět cestujících.
Ani to však turisty mířící na Titanic neodradilo: Téměř o rok později oznámil výpravu k Titaniku jeden americký miliardář ve vlastní ponorce.
2023: Digitální replika
V roce 2023 vědci představili novou digitální repliku vraku Titaniku, v níž se loď podařilo zdokumentovat v neuvěřitelných detailech. A přestože od svého objevení v roce 1985 vrak značně zchátral, jeho digitální rekonstrukce pomůže zachovat i to, co všichni skuteční fanoušci filmového mainstreamu musejí oplakat – odpadlé zábradlí na přídi.
