Tak rozdílné osobnosti, jako jsou George Washington, Wolfgang Amadeus Mozart, Duke Ellington nebo Jan Neruda, Alfons Mucha či Jan Masaryk, mají společnou přinejmenším jednu věc: Jsou členy největší tajné společnosti na světě, svobodných zednářů – skupiny, k níž se hlásí někteří z nejvlivnějších lidí světa a jejíž tajné rituály přetrvávají již po staletí.
Podle konspirátorů tato skupina tahá za nitky mezinárodní moci a financí a je zodpovědná za vraždy důležitých osobnosti; někteří dokonce tvrdí, že její členové uctívají Satana.
Tuto scénu z iniciačního obřadu ve vídeňské zednářské lóži namaloval italsko-rakouský malíř 18. století Ignaz Unterberger.
Počátky svobodného zednářství
Ačkoli má zednářské hnutí kořeny ve středověkých kamenických ceších, naprostá většina jeho členů nemá s kamenickým řemeslem nic společného. Předpokládá se, že příchod dalších profesí do bratrstva souvisel s úbytkem členů z řad kameníků, kteří museli začít přijímat nové lidi, aby udrželi svoje počty.
Moderní podoba svobodného zednářství se datuje do 18. století – do doby osvícenství, kdy vzdělaní Angličané usilovali o to, aby se v organizovaném prostředí mohli stýkat s ostatními a diskutovat o otázkách filozofie, náboženství a života.
Bratrské organizace existovaly po staletí, ale v 18. století se různé mužské skupiny pojmenované obvykle podle anglických hospod, v nichž se scházeli, spojily do takzvané velké lóže – sdružení, které se scházelo k rituálům a obřadům a přijímalo nové členy. Tato skupina, dnes známá jako „Premier Grand Lodge of England“, byla první svého druhu a s rozšiřováním počtu členů se rozrůstal i seznam tajných rituálů a obřadů a požadavky na členství.
Podle severoamerické zednářské asociace bylo v roce 2020 ve Spojených státech přibližně 898 000 svobodných zednářů. Na celém světě je jich odhadem 6 milionů.
Svobodní zednáři na zasedání lóže v Bordeaux ve Francii v roce 2008.
Svobodní zednáři na zasedání lóže v Bordeaux ve Francii v roce 2008.
Kdo se může stát svobodným zednářem?
Požadavky na členství jsou dnes poměrně jednoduché. Přestože každá skupina nebo lóže svobodných zednářů má svá vlastní pravidla, obecně platí, že svobodný zednář musí být muž, kterého doporučí ostatní členové lóže, musí věřit v „Nejvyšší bytost“, mít dobré morální vlastnosti a zavázat se, že se naučí způsobům bratrstva a bude dodržovat to, co svobodní zednáři nazývají „starobylými zvyky a obyčeji“.
Tyto zvyky zahrnují přísnou hierarchii a řadu obřadů a rituálů. Členství začíná zasvěcením do lóže. Po něm procházejí členové řadou „stupňů“ členství – od vstupního učně přes tovaryše až po zednářského mistra.
Během svojí cesty se učí jazyk, obřady a víru „řemesla“ a účastní se rituálů, které odkazují na biblickou víru. Přijímají také emblémy, od čtverce a kompasu, které představují morálku, přes včelí úl, který prý představuje spolupráci mezi členy, až po oko „boží vševědoucnosti“, které představuje věčnou boží bdělost. Některé z těchto symbolů jsou natolik známé, že je znají i lidé, kteří nejsou zednáři, například oko „boží vševědoucnosti“ se nachází na jednodolarových bankovkách.
Proč katolicismus zakazuje zednářství
Pokud zrovna nepořádají složité členské rituály, zednáři se často věnují veřejně prospěšným a dobročinným činnostem, poskytují členům vzájemnou podporu nebo spolupracují se spřízněnými organizacemi. Ale navzdory tomuto charitativnímu zaměření a skutečnosti, že se nejedná o formální náboženství, není svobodné zednářství přijímáno všemi. Vstup mezi svobodné zednáře zakazuje svým věřícím například římskokatolická církev. Místo toho jim nabízí, aby se sdružovali ve vlastních katolických organizacích, jako jsou Kolumbovi rytíři.
„Zásady lóží byly podle učení církve vždy považovány za nežádoucí, a proto je členství v nich nadále zakázáno,“ prohlásila církev v roce 1983. „Věřící, kteří se hlásí k zednářským spolkům, jsou ve stavu těžkého hříchu a nesmějí přijímat svaté přijímání.“ Jak vysvětluje Ed Condon z listu Catholic Herald, církev se staví proti svobodnému zednářství kvůli jeho sekulárnímu zaměření a roli útočiště pro „osoby s neortodoxními myšlenkami a programy, tedy s myšlenkami, jež jsou opakem ortodoxního obsahu.
Moc a panika
Tyto agendy již dlouho vyvolávají rozpaky kvůli politické moci, kterou někteří svobodní zednáři disponují. Ačkoli pravidla většiny lóží zakazují členům diskutovat o politice, mnoho jejich členů je aktivních v politických stranách a ve vládě. Kvůli utajení organizace a slibu bratrství pak vznikají konspirační teorie o politických záměrech jejích členů.
Většina konspiračních teorií mluví o tom, že všichni svobodní zednáři mají stejné přesvědčení a jednají jako jeden celek, což souvisí s moderními antisemitskými konspiračními teoriemi, které tuto skupinu spojují s pochybným „Novým světovým řádem“, který ovládá mezinárodní finance a vztahy.
Křesla pro vysoce postavené členy v zednářském sále Spojené velké anglické lóže v Londýně.
Socha George Washingtona uvnitř sídla Velké lóže v New Yorku.
V důsledku toho se zednářství stalo ikonou v populární kultuře i mezi nečleny, které zaujaly jeho pochybné rituály. Přesto se počet členů již několik let snižuje. Jako důvod poklesu vidí někteří širší trend mezi bratrskými organizacemi a kluby služeb, jako je „Dobročinný a ochranný řád losů“, které v průběhu desetiletí zaznamenaly prudký pokles. Jiní přičítají pokles počtu členů neochotě uznávat za své členy ženy, přestože existují některé lóže, v nichž jsou zastoupeny výhradně ženy.
Pokles počtu členů by mohl být také způsoben rostoucím povědomím veřejnosti o kdysi tajných rituálech hnutí, řekl historik John Dickie v roce 2020 pro NPR. „Myslím si, že možná skutečně jde o to, že tajnůstkářství ztratilo něco ze svého kouzla,“ říká Dickie. „V době, kdy stačí dvě minuty nebo méně na Googlu, abyste zjistili, jaká jsou skutečná tajemství svobodných zednářů, si nejsem jistý, zda už mohou mít pro své členy tolik mystiky.“
Navzdory kontroverzím a odsouzením hnutí přetrvává. Teprve čas ukáže, zda si zednářství dokáže udržet význam i v 21. století. Mezitím jeho členové říkají, že svobodné zednářství vnímají jako všechno možné – od mocného bratrství přes šanci vrátit něco společnosti až po to, co jeden anglický člen nazývá „cestou k osobnímu růstu a rozvoji“. Tajné rituály a symboly svobodného zednářství zatím žijí dál, spolu s vlivem jeho nejznámějších členů.
Svobodné zednářství v Českých zemích
První doložitelná lože u nás byla založena v polovině 18. století v Praze. Podnět k založení přišel od francouzských důstojníků pruské armády, která tehdy obsadila Prahu. Ve Vídni byl velmistrem tamní lóže manžel císařovny Marie-Terezie František I. Štěpán Lotrinský, který napomohl rozvoji zednářství v Rakousku-Uhersku.
Významné zednářské lóže se ale nacházely také v dalších městech království. Například od roku 1778 v Opavě a v Těšíně nebo od roku 1782 v Brně. Rozkvět zednářských lóží v 18. století oficiálně skončil se závěrem století, kdy bratrstva v roce 1795 zakázal František II. z obavy před šířením revolucionářských myšlenek ze západní Evropy.
Bratrstva pozdějších dob stála za založením některých významných institucí, jako jsou České technické učení, Národní muzeum v Praze nebo Moravské zemské muzeum v Brně.
První lóží založenou po začátku nového tisíciletí na našem území byla Velká Lóže Zemí Českých, která vznikla v roce 2002.
Sledujte nás v Google Zprávách