Tartessijská kultura

Tartessijská kultura
info

Tartessijská kultura

Fénická kolonizace Pyrenejského poloostrova a následné prolínání s domorodými obyvateli v 8. století před naším letopočtem vedla ke vzniku tartessijské kultury.

Tartessos – stará předrománská kultura na Pyrenejském poloostrově, známá jen pod řeckým názvem. Moc toho o ní nevíme, i když s přibývajícími důkazy a lepšími technologiemi vědci získávají nové stopy. Není známo, jestli se tak říkalo království, společenství, nebo dokonce jen městu či řece. Proslula zručnými řemeslníky, jejichž práce se dodnes zachovaly, stejně jako několik chrámů zasvěcených fénickým bohům. Kultura nakonec zmizela stejně rychle, jako se objevila.

Vědci předpokládají, že tartessijská kultura, která ovládla jižní pobřeží Pyrenejského poloostrova, má silné vazby na fénické mořeplavce, již na Pyrenejský poloostrov dorazili poprvé v 10. století před naším letopočtem. Tito průkopníci pocházeli z dnešního Libanonu, ze Sýrie a severního Izraele a v celém Středomoří prosluli jako zkušení námořníci a obchodníci, kteří však nikdy nevytvořili jednotné království. Jako „Féničany“ je začali označovat Řekové podle nádherného purpurového barviva, jež vyráběli. Podle jiného předpokladu jsou Tartesané národ vzniklý prolínáním kultury pozdních Féničanů s kulturou původních obyvatel žijících na Pyrenejském poloostrově. Podle dalších teorií mohli Tartesané žít v oblasti ještě před příchodem Féničanů.

Přivál jej vítr

První písemné zmínky o Tartessu sahají do poloviny 7. století před naším letopočtem. Jedna z nich praví, že řecký obchodník jménem Colaeus vyplul ze svého domovského ostrova Samos u pobřeží dnešního Turecka a zamířil do Egypta. Během plavby však jeho loď překvapil silný východní vítr a hnal ji na západ přes Středozemní moře, za Herkulovy sloupy až do Gibraltarského průlivu. Tam Colaeus a jeho druhové přistáli v Tartessu – v „obchodním impériu“, o kterém obchodník dosud neslyšel. Začal s Tartesany obchodovat a především díky velkému množství stříbra, jež tam nashromáždil, velmi prosperoval.

Tato legenda pochází z díla Historie z 5. století před naším letopočtem a jeho autorem je slavný řecký dějepisec Hérodotos. Heródotos na Samosu – stejně jako Colaeus – nějakou dobu sám žil a o Colaeově dobrodružství se tam mohl doslechnout.

Zmínky o Tartessu – městě na jihu Pyrenejského poloostrova v Cádizském zálivu – však pocházejí i z jiných starověkých zdrojů a historici a archeologové se podle nich snaží vytvořit přesnější obraz toho, jak tato záhadná civilizace vypadala.

Existovala již před Féničany

Uznávanou teorií o založení Tartessu, která uspokojovala většinu odborníků až do konce 20. století, byl předpoklad o jeho původu v době bronzové a následné rozšíření na velké území na jihozápadě Pyrenejského poloostrova mezi osadami Huelva, Sevilla a Cádiz. Podle ní by tedy Tartessos existoval ještě před založením prvních fénických kolonií v 10. a 9. století před naším letopočtem.

Další teorií je, že tartessijská kultura mohla vzkvétat v oblasti dolního toku řeky Guadalquivir (v okolí dnešní Sevilly). Zakreslení oblasti z dnešního pohledu je však komplikované, neboť před 3 000 let se výrazně lišila od své současné podoby. Ústí řeky leželo mnohem dále ve vnitrozemí a její vody ústily do Tartessijského zálivu, jehož pozůstatkem dnes jsou Doňananské bažiny.

Někteří autoři zasazují počátky tartessijské kultury kolem ústí řeky Guadalquivir do období, které nazývají tartessijská pozdní doba bronzová, nicméně památky, které by potvrzovaly existenci vymezeného osídlení na jihozápadě poloostrova ve 12. a v 11. století před naším letopočtem – tedy před příchodem Féničanů – zcela chybí.

Archeologické nálezy dokládají existenci kultury v oblasti města Huelva, jejíž hospodářství se zakládalo na zemědělství a vývozu těžených surovin. Z nalezených artefaktů vyplývá, že tamní obyvatelé obchodovali i s dalekými místy v přímořské západní Evropě, a měděné předměty původem z Huelvy byly nalezeny až ve Francii nebo na Britských ostrovech. Dobře zavedená obchodní výměna byla zřejmě založena na bohatých stříbrných dolech, například v Aznalcóllar, ležícím severozápadně od dnešní Sevilly.

Féničané na Pyrenejském poloostrově

Raná obchodní společenství okolo Cádizského zálivu prodělala zřejmě zásadní proměnu, když v 9. století před naším letopočtem přišli do oblasti již zmínění Féničané. Féničtí osadníci začali velmi brzy s výstavbou chrámů podél pobřeží, v nichž se nejen konaly náboženské obřady, ale také se čile obchodovalo, protože představovaly neutrální půdu pro jednání. Tento dvojí účel měl zřejmě i Melqartův neboli Herkulův chrám poblíž Cádizu.

Féničané začali velmi brzy budovat výrobny a později i první kolonie. Jedna z těchto nových městských kolonií – Cádiz – se měla stát nejdůležitějším hospodářským, politickým a náboženským střediskem v oblasti. Sloužila jako hlavní přístav pro vývoz stříbra, cínu a solených ryb – komodit pocházejících z Huelvy samé, ale i z vnitrozemí.

Féničané přinesli do nově osídlených oblastí řadu novinek jako znalost železa a jeho zpracování, nová zvířata – křížence jako například mezka, nové druhy rostlin jako vinnou révu a olivovníky, hrnčířský kruh či keramické pece. Zavedli také abecedu, jež byla důležitá pro obchodní evidenci, a ovlivnili rovněž architekturu. Z původní vlasti si přinesli oblibu staveb s pravými úhly, které jim umožňovaly budovat mnohem složitější města. Všechny tyto novinky měly v průběhu 9. a 8. století před naším letopočtem zásadní dopad na zlepšení ekonomiky a životní styl místních obyvatel.

Počáteční období fénického osidlování bylo ve znamení postupného uvykání místních iberských obyvatel na přítomnost cizinců. Archeologové zatím hledají další doklady o tom, jak se prolínání kultur vyvíjelo blíže, ale obvykle zřejmě příchodem obyvatelstva do pobřežních kolonií z vnitrozemských oblastí. Tím se množila pracovní síla. Přicházeli horníci a zemědělci stejně jako řemeslníci a stavební dělníci tolik potřební pro výstavbu nových měst, chrámů a silničních spojení. Vnitrozemská vojenská elita mohla v údolích řek Guadiana a Tagus výměnou za fénické železo a technické novinky poskytovat pracovní sílu, místní obchodníci Féničanům zase mohli dodávat zlato, cín a zemědělské produkty z místních zdrojů.

Navzdory tomu, že Féničané měli na kolonizovaných územích obrovský vliv, neprobíhaly změny v těchto částech rovnoměrně. V řídce osídlených oblastech, jako byly údolí řeky Guadalquivir a Cádizský záliv, mohli osadníci zakládat vlastní města a do nich začlenit původní obyvatelstvo. Avšak třeba v Huelvě již existovaly zavedenější místní ekonomika i vymezená sociální struktura, takže fénický vliv v nich byl slabší. Toto pojetí tartessijské kultury coby spojení výdobytků Féničanů, domorodých obyvatel a obyvatel z vnitrozemí, se obvykle datuje zhruba od 8. století před naším letopočtem. Označení tartessijská pochází z řeckého slova „Tartessos“, které se poprvé objevilo v řeckých pramenech o století později.

Archeologické důkazy

Čilé styky mezi fénickými osadníky a původním obyvatelstvem poloostrova měly za následek pozoruhodný rozvoj řemesel jako hrnčířství, zlatnictví, kovářství, stavitelství a lodnictví. Zejména námořní obchod patřil k páteři tamního hospodářství. Byl náročný na pracovní sílu, protože vyžadoval dělníky od dřevorubců po stavitele lodí i výrobce nádob, jako byly amfory, k přepravě zboží.

Související hospodářský růst omezený jen na některé oblasti časem nejspíš vyvolal napětí mezi Tartesany blíže k pobřeží, kteří se těšili novým, lukrativním vztahům s Féničany, a ostatními obyvateli ve vnitrozemí, kteří se také snažili získat kontrolu nad novými hospodářskými zdroji, ale příliš se jim to nedařilo. V tartessijské kultuře tak pod náporem změn vznikaly nové sociální skupiny se složitějším uspořádáním. Dodnes není jasné, jak si elity v nové situaci udržely moc po dobu téměř čtyř staletí, protože ani tartessijská naleziště či hroby neposkytují důkazy o větším množství zbraní.

Navzdory skutečnosti, že tamní tartessijský politický útvar měl některé pozoruhodné kulturní rysy, nešlo o homogenní společnost a neměl by být považován za jednotné království, natož za říši. Hérodotos se sice zmiňuje v této souvislosti o království, jemuž vládl Arganthonios, ale má tím na mysli pouze náčelníka v oblasti, kterou Řekové nazývali Tartessos, a takových by se v té době našlo hned několik. Ti si však udržovali nezávislost – navzdory vzájemně propojeným ekonomickým zájmům – a tehdejší společnosti tedy chyběla ucelená mocenská síť.

Propojení obyvatelstva však bylo upevňováno smíšenými manželstvími mezi domorodým obyvatelstvem a Féničany. O nich svědčí i nálezy učiněné ve vnitrozemských oblastech vzdálených od tartessijského jádra, jako jsou poklady v Alisedě a Talaverille (oba v Cáceres) a hrobka Casa del Carpio (Toledo). Velká část bohatých pokladů nalezených v těchto lokalitách pocházela z místních dílen a byla vyrobena řemeslníky vyškolenými ve fénických zlatnických technikách. Šperky zahrnují mnoho motivů fénického náboženství s vyobrazením božstev Ela, Baala a Aštarté. V Extremaduře a v údolí řeky Tajo našli archeologové v nekropolích v oblasti takzvaného tartessijského jádra, jako je Las Cumbres v El Puerto de Santa María (Cádiz), výbavy nevěsty, které jsou zdobeny místními i fénickými prvky.

Pod náspem u řeky Guadiany vědci nedávno odkryli rozsáhlé stavby z cihel, které svědčí o tartessijské kultuře a architektuře spojující místní a fénické vlivy. Lokalita Casas del Turuñuelo v Guareñi (Badajoz), využívaná až do konce 5. století před naším letopočtem, zahrnuje nejlépe dochované protohistorické stavby v západním Středomoří. Hodovní síň je doplněna bronzovými nádobami. Stále probíhající vykopávky potvrzují, že nalezená stavba je charakteristická pro ranou tartessijskou kulturu.

Po období prosperity v 7. století před naším letopočtem začala tartessijská kultura upadat. Až donedávna se archeologové domnívali, že náhle skončila až v 6. století před naším letopočtem. Nejnovější nálezy v údolí řeky Guadiana však ukazují, že po tomto období úpadku v tartessijskému jádru se kultura dále šířila na některá vnitrozemská území. Zkoumání Tartessu pokračuje novými objevy, jež tajemství této kultury doby bronzové jistě osvětlí.