Díky možnostem umělé inteligence nyní vědci mohou přečíst 2 000 let staré pasáže ze svitků, které byly téměř zničeny při výbuchu Vesuvu v roce 79 našeho letopočtu. Míra poškození textů, jak je vidět i na obrázcích níže, byla značná.
Nový průlom ve zkoumání svitků letos oznámili organizátoři celosvětové soutěže „Vesuvius Challenge“. V ní vypsali odměnu milionu dolarů tomu, kdo by texty dokázal rozluštit.
Tyto starověké dokumenty – zhruba 1 800 papyrových svitků – o nichž se předpokládá, že obsahují literární a filozofická díla z prvního a druhého století před naším letopočtem, objevili dělníci při vykopávkách ve starověkém městě Herkuláneum už v roce 1752. Jednotlivé dokumenty se vlivem žáru a plynů z erupce proměnily v křehké, zuhelnatělé kusy a ty, které dělníci před více než 250 lety nevyhodili, ležely v depozitářích.
Epikurejské požitky
Už před začátkem soutěže odborníci připravili předběžný přepis nově nalezeného textu – asi pětiprocentní část obsahu svitku. Podělili se však o několik úryvků, které se podle organizátorů soutěže dají přirovnat k „2 000 let starému příspěvku na blogu o tom, jak si užívat života“.
Mezi znaky a několika řádky textu, které byly extrahovány pomocí umělé inteligence, jsou řecké znaky πορφύραc, rozluštěné jako slovo „purpurový“.
Odborníci předpokládají, že autorem textů byl Filodémos, stoupenec řeckého filozofa Epikúra, který si nade vše cenil potěšení. V jedné z pasáží se například zamýšlí nad tím, jak může hojnost či nedostatek ovlivnit zdroje potěšení, jako je hudba a jídlo. „Nevěříme hned, že věci, kterých je málo, jsou absolutně příjemnější než ty, kterých je hodně,“ píše autor.
Historikové předpokládají, že Filodémos byl filozofem, který sídlil ve vile v Herkuláneu, v níž byly ohořelé svitky nalezeny. Vlastníkem vily byl nejspíš tchán Julia Caesara. V rozluštěném textu je například zmiňován Xenofantos, což může být stejný hudebník, jehož si Filodémos všímá i v jiných spisech. Autor v textech také kritizoval své protivníky, pravděpodobně představitele stoicismu, za to, že „nemají co říci o rozkoši, ani obecně, ani konkrétně, když jde o její definici“.
Svitky jsou čtivé
Nově odhalené pasáže navazují na „πορφύραc“, jediné slovo ze svitku, které loni v říjnu nezávisle na sobě rozluštili dva ze tří vítězných soutěžících. Toto starořecké slovo odkazuje na purpurové barvivo či purpurově zbarvené oblečení, barvu úzce spojovanou s královskou rodinou a mocí.
„Věděli jsme, že pokud se nám podaří přečíst jen jeden [svitek], budeme stejnou nebo nějakou rozšířenou metodou přečíst i ostatní,“ řekl v říjnu Brent Seales, počítačový vědec z Kentucké univerzity, který se Herkulánské svitky snaží rozluštit již 20 let a vede univerzitní Iniciativu pro digitální restaurování. „Nyní dokazujeme nejen sobě, ale celé světové komunitě, že svitky čitelné jsou.“
Vědci předpokládají, že při luštění Herkulánských svitků najdou mnoho dalších epikurejských úvah. Jeden z moderních badatelů přirovnal majitele vily posedlého epikureismem k „typu člověka, který sbírá všechna alba jedné kapely a všechny obaly této kapely, ale nic jiného“.
Obsah dalších textů badatelé mohou zatím pouze hádat. Svitky by mohly obsahovat i další školy řecké filozofie, například díla Aristotela či stoické texty, popřípadě nějakou latinskou literaturu či dávno ztracené spisy autorů jako Sapfó, Homér a Sofoklés. Texty by také mohly nabídnout nové poznatky o raném křesťanství.
Celkový pohled na starořímské město Herkuláneum zničené v roce 79 našeho letopočtu výbuchem Vesuvu.
Čtení Herkulánských svitků
Lidé se některé méně poškozené svitky z Herkulanea pokoušejí přečíst již od poloviny 17. století. Jedna z metod spočívala v rozříznutí svitků napůl a seškrabávání jednotlivých vrstev, aby bylo možné spatřit text uvnitř; jiná spočívala v pomalém odvíjení svitků pomocí speciálně sestrojeného stroje. Ačkoli tyto snahy v 18. a 19. století umožnily konzervátorům některá slova uvnitř přepsat, svitky se přitom často poškodily – nebo ještě hůře, zcela zničily.
500 až 600 zuhelnatělých svitků z Herkulánea, které jsou uloženy v muzejních, univerzitních a národních sbírkách v Anglii, Francii a Itálii, však zůstává stále nerozvinutých. Kolik jich přesně je, je však těžké odhadnout, protože mnohé z nich nejsou samostatné kusy, ale pouze fragmenty svitků. Zbývající papyry jsou příliš křehké na to, abychom je mohli rozbalit. „Kdyby vám jeden spadl, roztříštil by se jako sklo,“ vysvětluje Seales.
Díky technologickému pokroku v posledních dvou desetiletích však už fyzické rozbalování není potřeba. Umíme pořídit 3D snímky starověkých svitků pomocí výpočetní tomografie. Sealesův tým vyvinul v rámci „Digital Restoration Initiative“ software, který dokázal 3D snímky „virtuálně rozbalit“ a vytvořit zploštělé segmenty. Díky této metodě zvládli už v minulosti přečíst dříve skrytý text ze svitku Ein Gedi, zuhelnatělého a fragmentovaného dokumentu z Blízkého východu datovaného do třetího nebo čtvrtého století našeho letopočtu.
Při čtení svitků z Herkulánea však metoda neuspěla. Neobsahovaly totiž inkoust s obsahem kovu, použitý na svitku z Ein Gedi, ale inkoust na bázi uhlíku, takže znaky splynuly se zuhelnatělým papyrem.
Vědci se proto rozhodli vytvořit skeny s vyšším rozlišením vytvořené pomocí urychlovače částic. To zafungovalo. Písmena sice nebyla vidět, ale vysoké rozlišení odhalilo viditelné oblasti, kde byl vlivem inkoustu pozměněn tvar a struktura papyrových vláken. „Inkoust na bázi uhlíku jakoby vyplňuje otvory tvořící mřížku papyru – pokrývá je a trochu je zesiluje,“ říká Seales. On a jeho kolegové z Digital Restoration Initiative proto vyvinuli a „zaučili“ model strojového učení, který tyto jemňoučké rozdíly v karbonizovaných površích papyru dokonale zmapoval. Z takto zjištěných „půdorysů“ se pak vycházelo při luštění jednotlivých písmen.
Aby projekt posunuli dále, potřebovali pomocnou ruku. Seales se rozhodl využít kolektivní úsilí občanských vědců z celého světa a spojil se také s investory ze Silicon Valley, přičemž data, kód a metody svého týmu dal k dispozici on-line, aby k nim měl přístup kdokoli. Tak vznikla „Vesuvská soutěž“. Po 275 letech se hádanka z Herkulánských svitků zredukovala na softwarový problém, k jehož vyřešení může teoreticky přispět kdokoli a odkudkoliv s přístupem k počítači.
Občanská věda
V březnu 2023 organizační tým soutěže zveřejnil tisíce 3D snímků dvou srolovaných svitků z Herkulánea a také algoritmus strojového učení, který byl naučen číst neviditelná písmen a symboly zapsané na vrstvách zuhelnatělého papyru. Organizátoři také vypsali finanční odměnu ve výši milionu dolarů, aby účastníky motivovali k rozvoji technologie umělé inteligence a v konečném důsledku urychlili rozluštění.
Herkulánský svitek s červenými laserovými linkami pod skenovacím zařízením.
Na vítězném řešení spolupracovali tři soutěžící. Luke Farritor, student University of Nebraska-Lincoln, Youssef Nader, doktorand na Freie Universität Berlin, a Julian Schilliger, který nedávno získal magisterský titul v oboru robotiky na ETH Zürich. Řešitelé si rozdělí první část ceny ve výši 700 000 dolarů za to, že jako první soutěžící odhalili do konce roku 2023 alespoň čtyři samostatné úryvky po 140 znacích, v nichž nechybí nebo nebude nečitelných více než 15 procent znaků.
Přestože hlavní cena pro rok 2023 byla udělena, soutěž ještě zdaleka neskončila. Organizátoři oznámili nové pobídky pro rok 2024, včetně 100 000 dolarů pro první osobu nebo tým, který dokáže odhalit 90 procent textu v každém ze čtyř soutěžních svitků. Tím, jak věří organizátoři, budou položeny základy k tomu, aby bylo nakonec možné přečíst všechny starověké texty.
Občanští vědci najdou vše potřebné na internetu, od historie samotných svitků až po data, algoritmy a návody ke stažení. A přestože je soutěž otevřená komukoli, jde o technickou práci, která zatím přitahuje hlavně počítačové vědce, kteří se již dobře vyznají ve strojovém učení. Soutěžící pomáhají posouvat projekt kupředu tím, že virtuálně rozbalují další části svitků prostřednictvím softwaru a metod vyvinutých Sealesem; pracují také na vylepšení modelu strojového učení tím, že mu poskytují další „zaučovací“ příklady z nově rozbalených digitálních segmentů papyru.
Zvědavost a prestiž
Soutěžící – podle Sealese jich je celkem odhadem 1 500 až 2 000 – odvedli svůj díl práce. Za necelý rok udělali obrovský pokrok na cestě k vyřešení hádanky, která lidi brzdila po staletí. „Tito soutěžící odvedli deset až dvacet let práce,“ říká Seales.
Důležitou motivací je finanční odměna. Ale nejenom to. Některé soutěžící prostě zaujaly svitky samotné. „Když to bylo trochu frustrující a věci nefungovaly, cítil jsem, že to nedokážu vzdát, protože jsem byl prostě příliš zvědavý – chci tomu opravdu přijít na kloub,“ říká Nader.
Je tu také kouzlo práce na projektu, který podporují podnikatelé a investoři ze Silicon Valley. Soutěž vyhlásil bývalý generální ředitel GitHubu Nat Friedman spolu s investorem Danielem Grossem; na výhry přispěli i další zakladatelé startupů a investoři. „Je to taková prestiž Silicon Valley,“ říká Farritor, který strávil loňské léto stáží ve SpaceX.
Z tohoto stadia by se měl model strojového učení dále zdokonalovat a odhalovat další písmena, až v ideálním případě budou vědci schopni rozluštit všechny svitky. Toto úsilí by mohlo připravit půdu pro budoucí vykopávky v Herkuláneu, kde jsou podle odborníků stále pohřbeny ještě další svitky – a další ztracené texty starověkých autorů čekají.
