Psal se rok 1987 v Tanzanii a šimpanz Chausiku dělal něco velmi zvláštního.
Primatolog Michael Huffman si všiml, že Chausiku žvýká kůru keře Vernonia amygdalina, obecně známého jako hořký list – rostliny, která nebyla běžnou součástí jejího jídelníčku.
Vzhledem k tomu, že hořký list používají lidé v celé Africe jako lék proti malarické horečce, bolestem žaludku a střevním parazitům, Huffman se domníval, že by se Chausiku mohla léčit sama, protože se po několik dní chovala letargicky a měla malou chuť k jídlu.
Jeho hypotéza se setkala s nadšením i nedůvěrou. Skutečně, o pouhých 22 hodin později byla Chausiku opět zdravá a energická. Pozdější výzkum naznačil, že Chausiku mohla mít ve střevech infekci způsobenou uzlinovými červy. Analýzou zlepšení jejího trusu, moči a chování Huffman dokázal, že se jedná o vědecky zdokumentovaný příklad samoléčby u zvířat.
Huffman, který je nyní profesorem ve Výzkumném centru pro divokou zvěř na Kjótské univerzitě, přiznává, že zjistit, zda se zvíře léčí, je tak trochu jako kvalifikovaný odhad. „Můžeme pouze popsat to, co vidíme, a pak změřit výsledky těchto činností,“ říká. „Protože však se zvířaty nemůžeme mluvit, nevíme, co si myslí, když se samy léčí.“
Přesto se domnívá, že v tomto chování hrají roli jak vrozené fyziologické faktory, jako je touha po určitých chutích, tak sociálně naučené faktory, jako je zaznamenání snížení bolesti po určitém úkonu. On a stále více vědců tvrdí, že léky nejsou vyhrazeny pouze lidem nebo dokonce úzce spjatým druhům, jako jsou primáti. Příklady zvířat užívajících medikaci jsou mnohem rozšířenější a rozmanitější, než se dříve myslelo.
Vědci rozebírají pět příkladů druhů napříč živočišnou říší, které přišly na způsoby, jak bojovat s nemocemi a předcházet infekcím.
Housenky mění svůj jídelníček, aby si vyléčily parazitární infekce
Když v srpnu 1993 biolog Michael Singer na pastvinách v jihovýchodní Arizoně jižně od Tucsonu poprvé pozoroval chlupaté černé housenky, které se mění v můry přástevníky – všiml si, že spásají spíše různé rostliny než úzký výběr. „Toto chování bylo velmi netypické pro housenky,“ říká Singer, který nyní působí jako výzkumný pracovník na Wesleyan University.
Ukázalo se, že housenky byly nemocné. Byly, jak je běžné, nakaženy parazitickými mouchami, které kladou vajíčka do těla housenky, vyvíjejí se tak, že vyžírají vnitřnosti housenky, a pak vylétnou ven a svého hostitele zabijí. Chování housenek nebylo náhodné – vyhledávaly toxické rostliny, jako je ambrózie, skřípina a chřestýš, které obsahují pyrrolizidinové alkaloidy.
Singerovi okamžitě vytanula na mysli samoléčba. „Když jsem o tom poprvé mluvil s lidmi, říkali mi: 'To snad ne, to přece housenka nemůže udělat, ne?'“
Série experimentů však odhalila, že ačkoli mají tyto housenky pouze čtyři chuťové pohárky, jeden z nich je speciálně naladěn na pyrrolizidinové alkaloidy a je specificky aktivován tak, aby toxické chemikálie chutnaly lépe, když je housenka nemocná parazity.
Pokusy ukázaly, že parazitované housenky, které se živí pyrrolizidinovými alkaloidy, zvýší svou šanci na přežití – ale alkaloidy byly pro zdravé housenky stále jedovaté.
Jedná se o kompromis podobný vedlejším účinkům v medicíně pro lidi. Singer říká, že právě to ho přesvědčilo o tom, že tyto rostliny mají terapeutickou, léčivou hodnotu a že se jednalo o samoléčbu.
Primáti se potírají přípravkem odpuzujícím hmyz.
Některá zvířata nechtějí riskovat, že se nakazí klíšťaty a komáry, kteří přenášejí nemoci a svědí, a proto používají vlastní formu repelentu proti hmyzu. Různé druhy opic kapucínů z Jižní Ameriky a některé druhy lemurů z Madagaskaru byly pozorovány při lovu štíhlé mnohonožky Orthoporus dorsovittatus, kdy kousaly a drtily červa v rukou a poté si potíraly srst vytékajícím slizem z jeho vnitřností.
Dělali to častěji v obdobích, kdy se hojněji vyskytovali komáři a jiný kousavý hmyz. A v roce 2003 vědci zjistili, že tyto mnohonožky vylučují toxické chemické látky zvané benzochinony, které aktivně odpuzují komáry.
„Znamená to, že vědí, co dělají? Ne nutně. Mohou to dělat jen proto, že jim to dělá dobře,“ říká evoluční biolog Jacobus De Roode z Emory University. „Ale víme, že toto chování pomáhá proti kousnutí a infekcím.“
Šimpanzi si ošetřují rány šťávami z hmyzu
Ve studii z roku 2022 na šimpanzích v Gabonu vědci pozorovali celkem 76 různých případů, kdy se šimpanzi náhodně zranili. V 19 z těchto případů si šimpanzi ošetřili zranění neobvyklým způsobem – rozmačkaným hmyzem.
Šimpanz jménem Freddy, který měl na levé ruce jednodenní zranění, byl spatřen, jak vytrhl list a ústy odtrhl neidentifikovaný hmyz, který pak jemně přitiskl na ránu. Šimpanzi to dělali i jeden pro druhého: jedna šimpanzí samice chytila hmyz a předala ho jinému nepříbuznému šimpanzímu samci, který ho pak přiložil na otevřenou ránu jiného nepříbuzného samce.
Toto chování nebylo „pouhou náhodou“, říká Simone Pika, výzkumnice srovnávacího biozkoumání na univerzitě v Osnabrücku, ale neví, zda toto chování skutečně pomáhá zvýšit hojení ran.
Podle ní může jít jen o společenský zvyk, který si šimpanzi z této komunity osvojili, ale vzhledem k „jednoznačnému kontextu“ ran je důvod se domnívat, že jde o chování, které se léčí.
Ptáci používají cigaretové nedopalky, aby od sebe odehnali škůdce
Studenti behaviorálního ekologa Constantina de Jesúse Macíase Garcíi z mexické Universidad Nacional Anutónoma de México zjistili, že nejčastějším předmětem vyrobeným člověkem, který místní ptáci používají ke stavbě hnízd, jsou cigarety.
Vzhledem k tomu, že nikotin, získávaný z tabáku, se občas používá jako repelent proti zahradním škůdcům, jeho tým testoval, zda si ptáci za tímto účelem obkládají svá obydlí útržky cigaret.
Při pokusu s více než 50 ptačími hnízdy místních pěnkavovitých a vrabců domácích tým zjistil, že hnízda s celulózou z vykouřených cigaretových nedopalků přitahovala výrazně méně roztočů, vší a klíšťat než jejich nekuřácké protějšky. Zjistili také, že vystavení těmto nedopalkům poškozuje červené krvinky ptačích mláďat i dospělých jedinců, ale že mláďata váží tím více – což svědčí o jejich zdraví – čím více nedopalků je použito při stavbě jejich hnízd.
„Ačkoli jsou toxické, čistý přínos je pozitivní,“ říká de Jesús Macías García a naznačuje, že se jedná o formu profylaxe (praxe prevence nemocí) pro městské ptáky. Myslí si, že cigarety se používají místo aromatických rostlin, které by tito ptáci měli k dispozici v přírodě.
Motýli léčí svá mláďata ještě před jejich narozením
Když se motýli monarchové nakazí potenciálně smrtelnou, křídla deformující chorobou Ophryocystis elektroscirrha, pojídají druhy klejich, které obsahují vyšší množství kardenolidů, jež jsou toxické pro spory této choroby uvnitř jejich těla.
Při pokusech se samičky monarchů rozhodly klást vajíčka na toxičtější druhy klejich a pravděpodobnost, že jejich vajíčka budou infikována, klesla.
„Tyto matky se v podstatě rozhodují na základě budoucí infekce svých potomků,“ říká De Roode. „Znamená to tedy úmysl? Ne nutně, ale znamená to, že příčinou jejich chování je infekce. Nemusí vědět, že jsou nakažené, jejich tělo může jednoduše dávat přednost hořčejším rostlinám.“
Ale vzhledem k rostoucímu počtu výzkumů, které naznačují velkou variabilitu příkladů medikace ve světě zvířat, se De Roode domnívá, že medikace ve světě zvířat je mnohem rozšířenější, než se dříve myslelo.
„Bylo to běžné od počátku věků, jakmile se objevila zvířata, jakmile se objevili paraziti, existovaly způsoby, jak se o ně zvířata starala,“ říká De Roode. „A tak je celkový obrázek takový, že je to nesmírně běžné, a přitom velmi málo prozkoumané.“
