Lidská fantazie je bezbřehá, přesto ji někdy realita předčí. Zejména v případě tvorů žijících v mořských hlubinách. Tým vědců, který prováděl průzkum oceánu u chilského pobřeží, nedávno objevil více než stovku podivně vypadajících druhů. S velkou pravděpodobností půjde o doposud neobjevená stvoření.

„Přestože nález nových druhů v těchto oblastech, které ve světových oceánech patří k nejodlehlejším a nejhůře prozkoumaným, není neočekávaný, je vzrušující a inspirující,“ uvádí Javier Sellanes, mořský biolog ze Severní katolické univerzity v Chile, pro National Geographic.

Vědci se vydali na svou expedici počátkem roku 2024 na palubě výzkumné lodi Falkor (too) vlastněné Schmidt Ocean Institute, aby prozkoumali hlubiny jihovýchodní části Tichého oceánu. Pod hladinu vyslali do hloubky více než 1 500 metrů robotické podvodní plavidlo (ROV), vybavené světly a kamerami, z něhož v živém přenosu pozorovali dění v hloubce.

Výsledky průzkumu předčily jejich očekávání. Vědci při pátrání objevili nové formy života, připomínající živá souhvězdí a pohybují se jako podvodní bublinatky; karmínové korýše s dlouhýma vřetenovitýma nohama pokrytýma ostny; a spoustu organismů poblikávajících do hlubin díky bioluminiscenci.

Jedním z tvorů, který vyniká nad ostatní, je druh „kráčející“ ryby s vykulenýma očima a rudou kůží. Patří do čeledi žabošklebovitých a podobá se druhu tykadlovců, známých svým zvláštním šklebem a svítící návnadou,“ která jim visí před hlavou, aby přilákala kořist.

Tento mořský tvor má zvláštní ploutve, které mu umožňují kráčet po mořském dně – což je zčásti lovecká strategie a zčásti způsob, jak ušetřit energii jinak vydávanou plaváním, říká Sellanes. Podle odborníků jde o první vědeckou zprávu o výskytu zástupce rodu žabošklebů v jihovýchodním Pacifiku. „O ekologii, chování a dalších biologických aspektech tohoto rodu“ je toho známo jen velmi málo,“ říká Bruce Mundy, bývalý rybářský biolog amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA).

Mořské oázy

Vědci dosud zmapovali čtyři neznámé podmořské hory podél tamního vulkanického hřbetu a prozkoumali šest již známých. „Jedinečná topografie těchto podmořských masivů umožňuje určitým druhům přizpůsobit svůj způsob života podmínkám, které panují pouze na konkrétním místě,“ uvedl člen týmu Jan Maximiliano Guerra, doktorand na Katolické univerzitě Sever, v jednom z videí z expedice.

„Většina druhů, které jsme našli na tomto pohoří a v podmořských horách, je proto unikátních a nenajdete je nikde jinde na světě.“ V dalším videu Sellanes dodává: „V mnoha ohledech představují jakousi oázu uprostřed mořské pouště.“

Na světě může existovat více než 100 000 podmořských hor. Podle NOAA však lidé prozkoumali méně než 0,1 procenta z celkového množství. Mnohem menší část těchto pohoří je chráněna před škodlivými vlivy lidské činnosti, jako je například lov vlečnými sítěmi při dně a těžba. Naštěstí, uvádí Sellanes, dvě z podmořských hor, které vědci zkoumali, již mají status chráněných mořských oblastí.

 „A to jsme ani nezačali“

Podle Sellanese je však třeba chránit ještě více podmořských hor. Vědce během expedice zaujalo, že na každé studované hoře našli trochu jiný ekosystém.„Každá podmořská hora je jedinečná a ochrana jen několika z nich nestačí k účinné ochraně veškeré rozmanitosti fauny a biotopů, které se na ní nacházejí,“ uvádí Sellanes.

Mnoho rostlin a živočichů, které se vyskytují na podmořských horách, je obzvláště zranitelných, protože nežijí nikde jinde, říká hlavní vědecká pracovnice Erin Eastonová, biologická oceánografka z Texaské univerzity v Rio Grande Valley.

A přestože více než sto nových druhů představuje významný úlovek z jediné expedice, tým zdůrazňuje, že s hledáním ještě ani pořádně nezačal.„To, co jsme prozkoumali při každém ponoru, je jenom úsek o délce asi dvou kilometrů, což je ve srovnání s obrovským rozsahem těchto struktur zanedbatelná část,“ říká Sellanes.