Níže vám představujeme několik nejdrzejších organismů na této planetě. Ovládají cizí „mysl", aby hostitele přinutili dělat to, co je prospěšné jim – silně na úkor hostitele, kterého nezvaný host nakonec obvykle připraví o život.
„Někteří parazité mohou změnit chování svého hostitele tak, aby si zařídili lepší domov, více živin nebo přiměli hostitele k přesunu do jiného prostředí,“ uvádí Janice Mooreová, bioložka z Coloradské státní univerzity ve Fort Collins.
Tato strategie skoro vždycky zafunguje: „Parazit, který dokáže změnit chování svého hostitele – a tím zlepšit své šíření – bude přírodním výběrem zvýhodněn,“ podotýká vědkyně.
1. Kostarické vosy, které opanují pavouky
Samičky kostarické vosy druhu Hymenoepimecis argyraphaga kladou vajíčka na břicha nešťastných pavouků druhu Plesiometa argyra.
Poté, co larva vosy několik týdnů žije na úkor svého hostitele, vstříkne do pavouka chemickou látku, která ho přiměje postavit zvláštní, nový druh pavučiny, který se nepodobá ničemu, co postavil předtím.
Nová síť, jakou pavouk nikdy v životě neupředl, však neslouží pavoukovi, ale vose, která do ní uloží svůj kokon. Ten si vosa „ubalí“, když pavouka konečně zabije a sežere.
2. Žirafík smaragdový a švábi
Jakmile je samička této drobné vosičky připravena k rozmnožování, najde si švába, který jí poslouží jako jakási živá školka pro její mláďata. Žirafík do švába nejprve vstříkne toxin, kterým mu ochromí přední nohy, a poté jej udeří do hlavy.
Frederic Libersat z Ben-Gurionovy univerzity v Izraeli a jeho kolegové zjistili, že jed žirafíka cílí na specifickou oblast mozku, která je zodpovědná za iniciaci pohybu.
Šváb zbavený schopnosti volního pohybu může být uchopen za tykadlo a naveden do nory, kde mu vosa přímo trup naklade vajíčko. Larva švába několik dní pomalu požírá, než se zakuklí v jeho břiše. Asi po měsíci se z jeho těla vyklube dospělý vosí jedinec.
Žirafík smaragdový (Ampulex compressa) loví šváby a „přivlastňuje si“ jejich rozhodovací procesy. Jeho konečným cílem je uvěznit švába spolu s vlastní larvou. Ta pak švába pomalu pohlcuje, dokud se nerozvije v dospělého jedince.
3. Ploštice cestovatelka
V dospělosti žije motolice jaterní – druh ploché hlístice – v játrech pasoucích se savců, jako jsou krávy.
Její vajíčka jsou vylučována s výkaly hostitele – které pak požírají plži. Poté, co se vajíčka hlístice vylíhnou uvnitř plže, vytvoří se v plžově organismu okolo parazitů ochranné cysty, které hostitel vykašle ve formě hlenových kuliček.
Tyto slizové kuličky plné hlístic pak zkonzumují mravenci, jimž se motolice následně zavrtají do mozku a dají hostiteli příkaz, aby vylezl na špičku stébla trávy a nehybně seděl. Motolice tak v mravencovi čeká, až jej sežere pasoucí přežvýkavec. Až tehdy může motolice jaterní dokončit svůj životní cyklus.
4. Motolice a rybí tanec smrti
Motolice druhu Euhaplorchis californiensis začíná svůj život uvnitř plže žijícího v oceánu, kde vytváří larvy, které pak hledají svého dalšího hostitele. Dalším hostitelem je ryba halančík. Jakmile parazit rybu najde, přichytí se na jejích žábrách a pronikne jí do mozku.
Aby se motolice mohla rozmnožovat, musí se dostat do střev vodního ptáka. V mozku halančíka proto začíná uvolňovat chemické látky, kterými hostitele přinutí, aby se začal třást, škubat sebou a skákat.
Jenny Shawová a její kolegové z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře zjistili, že parazit v mozku ryby snižuje hladinu serotoninu a zvyšuje hladinu dopaminu. Přepnutí této mozkové chemie stimuluje ryby k plavání a k agresivnějšímu chování.
Tyto pohyby přitahují pozornost ptáků, kteří mohou rybu sežrat – a tím i motolici. Motolice se páří a jejich vajíčka se v trusu ptáků uvolňují zpět do vody, kde je sežerou plži a cyklus začíná nanovo.
5. Strunovci a sebevražední cvrčci
Červ strunovec severoamerický má věčný problém: infikuje suchozemský hmyz, jako jsou cvrčci. Ovšem aby se mohl rozmnožovat, musí se dostat do vodního prostředí.
Vědci z francouzského Národního centra pro vědecký výzkum přišli na to, jak to cizopasník dělá. Strunovec produkuje chemické látky navádějící hostitele k tomu, aby se pohyboval směrem ke světlu. Protože vodní plochy odrážejí měsíční světlo, cvrčci se často vydávají k jezerům a k potokům.
Cvrček pak skočí do vody, utopí se a strunovci jsou připraveni najít si další oběť.
Je známo, že strunovci (Paragordius varius) infikují cvrčky a přinutí je k sebevraždě tím, že je přimějí skočit do vody. Červ se pak vynoří a ve vodě se dále rozvíjí.
Sledujte nás v Google Zprávách