Pro vědce z Univerzity v Bergenu, kteří zkoumali žebernatky druhu Mnemiopsis leidyi to bylo nečekané překvapení. Přímo před očima se jim na časosběrném záznamu proměnil dospělý jedinec průsvitného mořského tvora, patřícího mezi nejstarší mnohobuněčné organismy na Zemi, zpátky na larvu.
„Žebernatka Mnemiopsis leidyi je schopna přechodu z dospělého lobátního stadia do raného cydipidního stadia, když je krmena po období stresu,“ uvádí studie publikovaná na serveru bioRxiv.
To znamená, že žebernatky nejprve prošly obdobím stresu (jako je hladovění nebo fyzické poškození), a teprve když byly poté krmeny, došlo ke spuštění zpětného vývoje. Tento důležitý detail ukazuje, že proces omlazení není jen reakcí na stres, ale komplexní odpovědí organismu na změnu podmínek.
Dosud byla tato schopnost známá jen u několika druhů žahavců, jako je „nesmrtelná medúza“ Turritopsis dohrnii. Objev u žebernatek ukazuje, že trik s omlazením může být v přírodě rozšířenější, než jsme si mysleli.
Jak funguje žebernatčí omlazovací kúra?
Normálně žebernatka začíná život jako malá larva s dvěma chapadly. Postupně roste, ztrácí chapadla a vyvíjí laloky. Ale po období stresu, když je následně krmena, může tento proces obrátit.
Vědci pozorovali, jak se dospělé žebernatky začaly zmenšovat, jejich laloky se vstřebávaly a znovu se jim vyvíjela chapadla. Nakonec se proměnily během příbližně 30 dnů (±12) dní zpět v malé larvy, které se chovaly a živily stejně jako normální larvičky.
„Naše zjištění, že M. leidyi dokáže projít zpětným vývojem a vyhnout se tak běžnému průběhu stárnutí, odhaluje nečekanou pružnost vývojových procesů u vývojově starých skupin živočichů.,“ poznamenávají autoři studie.
Význam pro vědu a ekologii
Objev má dalekosáhlé důsledky pro několik oblastí vědy. V první řadě ukazuje, že hranice mezi různými životními stadii mohou být mnohem prostupnější, než se dosud myslelo.
Pro výzkum stárnutí a regenerace představuje žebernatka Mnemiopsis leidyi potenciálně cenný modelový organismus. Studium mechanismů, které jí umožňují obrátit svůj vývoj, by mohlo přinést nové poznatky o tom, jak buňky mění svou funkci a jak lze potenciálně zvrátit proces stárnutí.
Z ekologického hlediska tato schopnost může vysvětlovat část úspěchu žebernatek jako invazivních druhů. Schopnost vrátit se do larválního stadia jim může pomoci překonat období nedostatku potravy nebo nepříznivých podmínek.
„Naše zjištění potvrzuje, že reverzní vývoj může být rozšířenější, než se dříve myslelo,“ uvádí studie. To otevírá otázku, zda podobné schopnosti nemohou mít i jiné skupiny živočichů, u kterých to dosud nebylo pozorováno.
Otázky do budoucna
Přestože je objev zpětného vývoje u žebernatek vzrušující, přináší s sebou také řadu otázek. Jaké přesně jsou mechanismy, které tento proces umožňují? Jak často k němu dochází v přírodě? A jaké jsou jeho dlouhodobé důsledky pro jedince a populace?
Vědci nyní plánují zkoumat molekulární a buněčné mechanismy, které stojí za tímto pozoruhodným jevem. Zajímá je také, zda se podobné schopnosti mohou vyskytovat i u jiných druhů žebernatek nebo dokonce u jiných skupin živočichů.
Ať už budou odpovědi na tyto otázky jakékoliv, jedno je jisté – žebernatka Mnemiopsis leidyi nám ukázala, že příroda má stále mnoho překvapení v zásobě. A kdo ví – možná nám jednoho dne pomůže odhalit tajemství věčného mládí.
Sledujte nás v Google Zprávách