Drakeův průliv
Mapa oblasti
Délka: Přibližně 1000 km
Šířka: 800 km v nejužším místě
Maximální hloubka: 5248 m
Objevitel: Francis Drake (1578)
Význam:
- Nejširší průliv na světě
- Klíčová námořní cesta před otevřením Panamského průplavu
- Důležitá součást Antarktického cirkumpolárního proudu
V prosinci roku 2019 vedl badatel Fiann Paul tým sportovců na mimořádné expedici. Jejím cílem bylo dopádlovat z Jižní Ameriky až na ledový kontinent Antarktidu. Na cestě je čekalo téměř 1 000 kilometrů tvrdé práce při překonávání jednoho z nejzrádnějších vodních úseků světa – Drakeova průlivu.
„Zima a mokro,“ popisuje Paul svoje dojmy z výpravy. „Je to odporné.“ Nejhorší na cestě byly krátké vlny, které se na vás hrnou v rychlém sledu za sebou: „Je to jako opakovaně narážet do zdi.“ Místo, kde se setkávají Tichý, Atlantický a Jižní oceán, se to jenom hemží smrtícími bouřemi.
Na mapách vypadá Drakův průliv jako průrva mezi mysem Horn a Antarktickým poloostrovem – nebo jako místo, v němž na sebe ramena obou části pevniny z dálky mávají. Průliv nese jméno po siru Francisi Drakeovi, anglickém mořeplavci ze 16. století, ale některé země toto místo raději nazývají „Mar de Hoces“ podle španělského mořeplavce Francisca de Hocese, jenž tuto část světa zřejmě objevil ještě o 50 let dříve než Drake.
Drakeovým průlivem se ženou jedny z nejsilnějších oceánských proudů na světě a obrovské vlny zde nedávno, v roce 2022, způsobily smrt několika cestujících na palubách lodí. Někteří cestující hlásili vlny přesahující výšku dvaceti metrů.
Kvílející větry a bouře
Hlavním důvodem, proč je Drakeův průliv tolik sužován bouřemi, je skutečnost, že Jižní oceán obklopující zamrzlou Antarktidu není rozdělen pevninou, takže se stal koridorem silných větrů.
„V posledních 24 hodinách jsme zažili velkou bouři,“ říká Karen Heywoodová, fyzikální oceánografka z University of East Anglia. Heywoodová je členkou výzkumného týmu na palubě lodi RRS Sir David Attenborough, která v době, kdy tento článek vznikal, plula Drakeovým průlivem na jíhovýchod do Weddellova moře ležícího na východní straně Antarktického poloostrova.
„Vždycky je zajímavé, když jdete na večeři do lodní jídelny a na všech stolech najdete lepivé podložky, aby vám talíře nesklouzly na zem,“ říká Heywoodová.
Spolu se svými kolegy se Heywoodová snaží studovat procesy ve Weddellově moři, při nichž dochází k tomu, že oceán pohlcuje a zadržuje uhlík z atmosféry. Samotný Drakeův průliv je podle ní „tavným kotlem“, v němž je uhlík, včetně toho, který se ukládá v planktonu, unášen do hlubin extrémními oceánskými proudy. V mořské vodě může pak zůstat zakonzervován po staletí. Silné proudy průlivu také přenášejí biologický materiál z Pacifiku tisíce kilometrů daleko do severního Atlantiku.
Tyto neklidné vody mají ještě jednu funkci: udržují nízké teploty v oblasti Antarktidy, říká Alberto Naveira Garabato, fyzikální oceánograf z University of Southampton. Díky skutečnosti, že mezi Antarktidou a Jižní Amerikou chybí pevninské spojení, se do nejjižnějších částí zeměkoule obtížněji dostává teplý vzduch. Vyplývá to i z klimatických modelů, podle nichž otevření Drakeova průlivu před desítkami milionů let významně přispělo k ochlazení Antarktidy. Výrazné snížení teplot pocítíte i osobně, pokud Drakeovým průlivem plujete na lodi, říká Naveira Garabato.
„Najednou se ocitnete ve světě ledu,“ vysvětluje. „Dojde k tomu skoro naráz – toho přechodu si všimnete už za pár hodin plavby.“
Past na uhlík
Díky této „ochlazovací funkci“ Drakeův průliv výrazně pomáhá chránit planetu. Kdyby se totiž Antarktida ze dne na den oteplila a všech 11,5 milionu čtverečních mil ledu, které tam kontinent obklopují, by naráz roztálo, stoupla by hladina světového oceánu o více než 60 metrů.
Drakeův průliv by mohl být také významným přirozeným úložištěm uhlíku. Procesy ukládání uhlíku, které Heywoodová s kolegy studovala, by zde mohly být ve srovnání s jinými místy na Zemi obzvláště účinné, říká Lilian Doveová, postdoktorandka na Brownově univerzitě.
Výzkum Heywoodové naznačuje, že oceánská voda je v této oblasti méně rozvrstvená. Částečně je to silnými větry vanoucími průlivem, částečně nepravidelným profilem mořského dna. Díky tomu může být například fytoplankton, který zachycuje uhlík z atmosféry, strháván do hlubin v obrovských objemech. Drakeův průliv by tak mohl být jedním z několika důležitých míst sekvestrace uhlíku v Jižním oceánu. Jeho vodní masa totiž každoročně z atmosféry odčerpá tuto látku v souhrnném objemu o velikosti 600 milionů tun. Takové množství odpovídá zhruba jedné šestině veškerého uhlíku, který se na Zemi uvolní v důsledku lidské činnosti každý rok.
Je důležité si uvědomit, že v Drakeově průlivu a na dalších místech v okolí Antarktidy se daří živým organismům, říká Naveira Garabato. Čilé proudy přenášejí živiny na velké dálky a umožňují život živočichům od planktonu a krilu až po největší velryby. „Na tomto druhu proudění stojí celý antarktický ekosystém,“ uvádí.
Fiann Paul si živě vybavuje tučňáky, delfíny a velryby, které se svým týmem spatřil, když se na konci svého veslařského dobrodružství konečně přiblížili k cíli: do Charles Point na Antarktickém poloostrově. Po třináctidenním souboji s jedním z nejdivočejších míst na Zemi se jim to podařilo. Po všech těch černých vlnách, bílé mořské pěně a zlověstné šedivé obloze je najednou přivítal zářivě bílý led Antarktidy, jehož stíny vyzařovaly pastelovou modř.
Někteří členové výpravy byli z toho pohledu tak pohnuti, že je to – podle Paula – dojalo až k slzám: „Je to tak krásné místo.“