Skutečnost, že keporkaci (Megaptera novaeangliae) vytvářejí bublinové stěny při lovu byla známá již dříve, ale nová studie odhaluje dříve netušenou sofistikovanost, která řadí tento druh velryb mezi savce, kteří si vytvářejí a používají nástroje. Tým vedený Andym Szabem z Aljašské velrybí nadace a Larsem Bejderem z Havajského institutu mořské biologie strávil výzkumem pozoruhodné lovecké techniky několik let v oblasti Frederick Sound.
„Zjistili jsme, že keporkaci aktivně regulují strukturální prvky bublinkových sítí, aby zvýšili příjem kořisti při jednom nasátí v průměru sedminásobně,“ uvádí Szabo. Toto zjištění nabízí fascinující pohled na to, jak tito mořští obři využívají své kognitivní schopnosti.
Keporkaci (jako tito v pobřežních vodách Antarktického poloostrova) byli dlouho pozorováni, jak vytvářejí kruhy bublin pro nahloučení krillu.
Architektura bublinkové sítě
Bublinkové sítě vytvářené keporkaky nejsou náhodným shlukem bublin, ale pečlivě konstruovanými strukturami. Typická síť se skládá z jednoho až šesti soustředných kruhů, přičemž každý vnitřní kruh je menší než předchozí. Velryby vytváří tyto kruhy tak, že plavou po spirále a vypouštějí z dýchacího otvoru proud bublin.
Infografika popisující lov s pomocí bublinkové sítě
Nejzajímavější je vnitřní kruh sítě. Jeho průměr je jen dvakrát větší než maximální rozevření tlamy keporkaka, což velrybě umožňuje efektivně nasát koncentrovanou kořist. Navíc mezery mezi bublinami ve vnitřním kruhu jsou výrazně menší než ve vnějších kruzích, což krillu prakticky znemožňuje únik.
Výzkumníci zjistili, že plocha vnitřního kruhu je v průměru 7,2krát menší než plocha vnějšího kruhu. To znamená, že pokud by se veškerý krill původně obklopený vnějším kruhem soustředil do vnitřního kruhu, jeho hustota by se zvýšila právě sedminásobně.
Energeticky výhodná strategie
Mohlo by se zdát, že vytváření tak složité struktury musí být pro velryby energeticky náročné. Překvapivě tomu tak není. Vědci porovnali dechovou frekvenci a rychlost plavání keporkaků při lovu s bublinkovými sítěmi a bez nich. Zjistili, že energetické náklady jsou v obou případech podobné.
„Na základě našich pozorování se domníváme, že velryby nevyrábějí tyto nástroje jen pro zvýšení efektivity lovu, ale proto, aby mohly lovit v oblastech s nízkou koncentrací kořisti, které by jinak nebyly energeticky výhodné,“ vysvětluje Bejder.
Díky své vynalézavosti tak dokáží tito kytovci využívat zdroje potravy, které jsou pro jiné druhy velryb nedostupné. To jim může poskytnout výhodu v měnících se podmínkách oceánů v důsledku klimatických změn.
Vzácný pohled do života obrů
Přestože studie přinesla fascinující poznatky, zůstává mnoho otázek nezodpovězených. Výzkumníci pozorovali, že pouze asi 2,8 % keporkaků v dané oblasti používalo techniku bublinkových sítí. To naznačuje, že jde o specializovanou strategii používanou za specifických podmínek.
„Navrhujeme, aby budoucí studie zvážily, zda se bublinkové sítě liší, když jsou vytvářeny velrybami lovícími za různých podmínek kořisti nebo v různých sociálních kontextech,“ uvádějí autoři studie. Například některé předchozí studie pozorovaly skupiny keporkaků spolupracujících při vytváření velkých bublinkových sítí.
Schopnost vyrábět a používat nástroje, dlouho považovaná za výsadu člověka a několika dalších suchozemských savců, ukazuje, jak málo toho stále víme o kognitivních schopnostech mořských tvorů.
Sledujte nás v Google Zprávách