Vědci spočítali, že kočky používají 276 různých výrazů tváře, což je podle odborníků v rozporu s rozšířeným přesvědčením, že kočka domácí je odměřený a člověka vesměs nemilující tvor.

Je však dost pravděpodobné, že si šelma svůj široký mimický repertoár vytvořila právě kvůli komunikaci s člověkem jako důsledek vzájemného 10 000letého soužití.

„Náš vztah s kočkami má dlouhou historii,“ a proto „roste zájem“ o to, poznat emoce našich koček důkladně, říká Brittany Florkiewiczová, srovnávací a evoluční psycholožka z Lyon College v Arkansasu, která vedla nedávnou studii o tomto fenoménu, publikovanou v časopise Science Direct.

Většina minulých výzkumů obličejové signalizace u koček zkoumala interakci mezi kočkou a člověkem nebo hodnotila, jak poznat, kdy kočka trpí bolestí. Nová studie zkoumá, jak kočky komunikují mezi sebou.

Florkiewiczová svůj výzkum prováděla nejprve v poněkud nevědeckém prostředí – Spolu s kolegyní Lauren Scottovou, spoluřešitelkou z laboratoře, vyrazila do kočičí kavárny. Konkrétně do CatCafe v kalifornském Los Angeles, neziskovém útulku, kde se návštěvníci mohou pomazlit až s 30 kočkami, případně je adoptovat. Obě výzkumnice v něm strávily celkem 150 hodin.

Vědecké pozorování 53 domácích krátkosrstých koček odhalilo širokou škálu výrazů a také to, že jejich převažující mimika byla přátelská, nikoli agresivní. Mnoho milovníků koček by některé výrazy identifikovalo bez váhání jako přátelské – například uši a fousky nakloněné dopředu a zavřené oči.

Jiné výrazy, jako například to, čemu vědkyně říkají „hrací výraz“, kdy má kočka uši a vousky nakloněné dopředu a tlamičkou staženou v koutcích, už tak zřejmé nejsou.

A ještě jiné projevy mohou mít dokonce různé významy. Například olíznutí rtů může znamenat, že kočka očekává pamlsek, ale také, že je nepřátelsky naladěná – to když olíznutí rtů doprovázejí zúžené zorničky a sklopené uši.

Pohyb vousků je však celkem jednoznačný: Jsou-li naklopeny dopředu, znamená to, že je zvíře spokojené.

Hnědý mourek (vlevo) se během výzkumu v kočičí kavárně přibližuje k černé kočce. Černá kočka reaguje otočením uší dozadu a stažením zorniček, což je projevem agresivity. VIDEO: LAUREN SCOTTOVÁ

Je to falešný úsměv?

Po mnoha hodinách v kočičí kavárně Scottová pořídila záznam 194 minut kočičích interakcí, z nichž vyloučila nekomunikativní chování, jako je zívání nebo žvýkání.

V laboratoři tým použil systém kódování výrazů obličeje nazvaný Facial Action Coding System neboli CatFACS. Vyškolení uživatelé mohou pomocí něj identifikovat „i ty nejnepatrnější svalové pohyby“, vysvětluje Florekiwiczová, a každý z těchto pohybů, nazývaný „akční jednotka“, je zaznamenán a opatřen číslem pomocí video softwaru ELAN. To podle ní umožňuje uživatelům vytvářet a upravovat časovou osu videozáznamu, která dokáže číst výrazy na úrovni milisekund.

V rámci analýzy bylo odhaleno 26 jedinečných svalových pohybů, které v různých kombinacích vytvářejí 276 výrazů obličeje. Výsledky zařadily 46 procent výrazů do kategorie přátelských, 37 do kategorie nepřátelských a 17 výrazů spadalo do obou kategorií.

Zkoumáním výrazů obličeje na takto detailní úrovni dokážeme rozlišit i nejjemnější rozdíly, říká Florkiewiczová. Dobrým příkladem je odlišení upřímného a falešného úsměvu u člověka podle pohybů očí, které prozradí, zda je úsměv skutečně výrazem pozitivních emocí, či nikoliv.

U některých kočičích výrazů je však jejich význam stále záhadou a tým plánuje navazující studie, které by měly výrazy objasnit.

Nástroj pro zlepšení životních podmínek koček

„Bude opravdu zajímavé zjistit, jaké výrazy jsou v různých situacích a kontextech častější,“ říká Carly Moodyová, odborná asistentka na katedře zootechniky Kalifornské univerzity v Davisu, která se na studii nepodílela.

Poznamenala také, že kočky nepotřebují oční kontakt, pokud chtějí dát najevo svoje záměry. Postavení těla a další chování, jako je hlídání misky s potravou, vysílá signál, že „tohle je moje“, aniž by bylo nutné používat jakoukoli mimiku.

Sara Bennettová, odborná asistentka behaviorální medicíny na North Carolina State University, říká, že tento výzkum by mohl vědce inspirovat k pozorování mimiky také u volně žijících druhů koček, které jsou více samotářské. Znalost toho, zda divoké kočky sdílejí specifické smysluplné výrazy, by umožnila určit, zda domestikace skutečně vedla u kočky domácí k větší rozmanitosti výrazů.

Výzkum má také praktické využití, myslí si Bennettová, která poskytuje poradenství organizacím poskytujícím útulky. Na základě studie by například mohl být vyvinut standardizovaný nástroj k rozpoznávání výrazů tváře, který by pracovníkům a dobrovolníkům zvířecích útulků umožnil identifikovat určité signály a podle nich jednat, uvádí Bennettová.

Existuje například teorie, že pokud dvě kočky přicházejí do útulku společně, mohou být považovány za spřízněné. Ale pokud by analýza jejich mimiky ukázala, že tomu tak není, mohl by jim personál najít vhodnějšího kočičího partnera.