Zatímco člověk se od svých dospělých učí od malička naprostému despektu vůči výkalům všeho druhu, někteří tvorové v říši zvířat je pravidelně nebo příležitostně zařazují na svůj jídelníček. Mají k tomu hned několik pádných důvodů.
Vědci například pozorovali, že jeleni si pochutnávají na trusu slona indického, psi a lemuři konzumují lidské výkaly a mlok skvrnitý se živí trusem netopýrů. Ve španělském pohoří Sierra de Guara si samice koz pochutnávají na ptačím guanu, zatímco v brazilském Atlantickém pralese navštěvují krysy a vačice vydří latríny, kde konzumují výkaly.
V jedné studii v Tanzanii si vědci všimli, že supi kapucíni projevují větší zájem o výkaly lvů bohaté na bílkoviny než o čerstvě zabitou mršinu: „Lev se od výkalů vzdálil na 10 metrů, když několik supů kapucínů přistálo na zem a rychle výkaly spolykalo,“ uvedli výzkumníci.
Konzumace trusu, takzvaná koprofágie, zdaleka není jenom neužitečným odpadem. Často totiž obsahují cenné kalorie a živiny, které hostitelské zvíře nepřijalo.
Díky této strategii mohou zvířata získávat další kalorie v okamžiku, kdy jsou obvyklé jejich zdroje potravy omezené, nebo živiny, které jsou v jejich běžné stravě těžko dostupné. Trus může také obsahovat střevní bakterie, které posilují trávicí systém konzumenta, a prospívají mu jakožto přírodní probiotika.
Hannah Rempelová, ekoložka z Texaské univerzity v Austinu, říká, že „výkaly mohou mít pro volně žijící zvířata mnoho různých funkcí. I když nám toto chování může připadat odporné, zjevně je to pro ně opravdu důležitá věc.“
Sup kapucín se živí trusem divokých psů afrických v zambijském národním parku South Luangwa. Výkaly dravců mohou být bohaté na bílkoviny, které pocházejí z konzumace kořisti.
Přísun živin z trusu
Koprofágie může zahrnovat i požírání vlastních výkalů. Různé druhy králíků a zajíců konzumují a tráví svoji potravu znovu, aby z ní získali další živiny, které jejich rychlý trávicí systém napoprvé nezachytil.
Některé druhy se živí trusem při přechodném nedostatku potravy, například sobi na norských Špicberkách se během krátkého arktického léta živí husími výkaly. Pišťuchy černolícé v Tibetu se v zimě živí trusem jaků domácích.
Je pravděpodobné, že z podobných důvodů lišky obecné v národním parku Cairngorms ve Skotsku často konzumují výkaly psů, kteří se v této oblasti pohybují, což dokazuje přítomnost psí DNA v liščím trusu, říká ekolog Xavier Lambin z Aberdeenské univerzity ve Velké Británii. Výzkum, na němž se podílel, ukazuje, že liščí trus obsahuje psí DNA obzvláště hojně v letech, kdy je málo obvyklé kořisti lišek – hrabošů polních.
Laboratorní analýzy odhalily, že psí výkaly jsou velmi výživné, mají podobný obsah kalorií jako vařená cizrna.
„Namísto let hladu a let hojnosti se [lišky] takto stabilně vyživují každý rok,“ říká Lambin.
Zajíc horský v národním parku Cairngorms ve Skotsku se živí vlastním trusem, což je v zimě zásadní potravní doplněk.
Moře vitamínů
Při potápění na korálových útesech v okolí karibského ostrova Bonaire, Rempelová na vlastní oči viděla, jak se ryby z čeledi bodlokovitých a ploskozubci vrhají k výkalům, které zůstávají po velkých hejnech sapínů mnohopásých. Toto chování bylo v minulosti pozorováno také na některých indopacifických útesech.
„Viděla jsem, jak se dvě ryby perou o stejný kus výkalu,“ vzpomíná Rempelová. Se svými kolegy spočítala, že téměř 85 procent pozorovaných výkalů sapína mnohopásého sežraly ryby, z nichž naprostou většinu tvořily ploskozubci modropruzí a bodlokovití.
Bodlokovití a ploskozubci se obvykle živí řasami, které jsou relativně chudé na mikroživiny důležité pro přežití, jako je vápník, fosfor a zinek. Řasy jsou také chudé na bílkoviny, i když ryby konzumují i některé sinice a detrit na řasách, které obsahují bílkoviny.
Sapín mnohopásý, který se živí planktonem, produkuje výkaly plné bílkovin – a také mikroživin. Rempelová tyto výkaly přirovnává k jakémusi výživovému doplňku – nebo „mořskému vitaminu“ (anglická výslovnost vitamin sea a vitamin C zní stejně) – pro ryby.
Bodloci pestří se shromažďují na „čisticí stanici“ na Kajmanských ostrovech. Bodlokovití a ploskozubci u ostrova Bonaire se živí výkaly jiných ryb, aby získali životně důležité mikroživiny.
Střeva bohatá na střevní bakterie
Barbara Drigová, mikrobiální ekoložka z Jihoaustralské univerzity, má podezření, že mnoha druhům ptáků koprofágie poskytuje také prospěšné střevní bakterie. Logika je podobná jako u fekálních transplantací u lidí, kdy výtažky ze stolice zdravých lidí obsahující bakterie zlepšují střevní flóru u lidí s určitými zdravotními potížemi.
Drigová se domnívá, že některé druhy stěhovavých ptáků mohou po příletu do nové oblasti konzumovat trus místních ptáků, aby získaly střevní bakterie, které jim pomáhají účinněji trávit potravu z nového prostředí.
Mláďata lysky černé často konzumují trus svých rodičů, který jim může podobně poskytnout bakterie potřebné pro zpracování místních zdrojů potravy.
Při pokusech s mláďaty pštrosů chovaných v zajetí ve výzkumném zařízení v Jihoafrické republice měli ptáci, kteří dostávali k jídlu výkaly svých rodičů, rozmanitější střevní flóru a dospívali rychleji než mláďata chovaná bez výkalů. Ve věku osmi týdnů byla mláďata krmená výkaly téměř o 10 procent těžší a méně často umírala na střevní onemocnění.
Podle Drigové je zdraví prospěšné vystavit imunitní systém různým druhům střevních bakterií. Obecně platí, že „ptáci, kteří praktikují koprofágii, jsou mnohem zdravější než ptáci, kteří ji nepraktikují“.
Při pokusu v Jihoafrické republice měla mláďata pštrosů v zajetí, která jedla výkaly dospělých jedinců, zdravější střeva než ta, která je nejedla. Nahoře mládě nakukuje mezi nohy dospělého jedince na pštrosí farmě v Německu.
Výhody a nevýhody
Koprofagie však s sebou nese i rizika. Ptačí trus může například obsahovat nebezpečné chemické látky z odpadních vod, pesticidy nebo jiné škodlivé sloučeniny vytvořené člověkem.
Požírání trusu může také způsobit, že se zvířata nakazí nemocemi, střevními parazity nebo škodlivými bakteriemi. Ale přinejmenším pokud jde o přírodní hrozby, mohou výhody koprofágie u mnoha zvířat převážit nad riziky.
Zvířecí trávicí soustava je pravděpodobně mnohem odolnější vůči nemocem, parazitům a škodlivým bakteriím než lidská. Podle Lambina je možné, že odpor člověka k výkalům může vrozený – tedy evoluční, abychom vlivem konzumace výkalů neonemocněli.
„Když spatří výkaly pes, zřejmě nereaguje tak, že by mu páchly,“ říká. „Pokud je pro něj něco dobré, nebude to považovat za nechutné.“
Sledujte nás v Google Zprávách